Nový pohled na kurděje, beri-beri a pelagru
Jedná se o různé „nemoci“ způsobené „nedostatkem živin“?
Sebastien Powell
Přeložil: Vladimír Bartoš
3. července 2022
Kurděje
Kurděje jsou „nemocí“, jejíž počátky sahají až do starověku. Nejstarší zmínka o ní je zřejmě v Ebersově papyru: „postava malého muže, který ukazuje na ústa a ze rtů mu vytéká krev, naznačuje krvácení dásní při této nemoci„. Nedávno jsme se dozvěděli, že archeologové našli pozůstatky egyptského dítěte, které zřejmě „může být nejstarším případem této nemoci„.
Pak je zajímavé, že až do období kolem 15./16. století o „ní“ není mnoho zmínek; „v době velkých výzkumů mezi 16. a 18. stoletím se v dobové lékařské literatuře objevily četné zprávy o této nemoci„.
Jaké jsou příznaky kurdějí?
Obvykle se jako první vybaví onemocnění dásní („zánět dásní“) a kazivost/ztráta zubů. Mezi další příznaky patří krvácení do kůže, „velké plochy červenomodrých až černých modřin„, bolest na hrudi, rozmazané vidění, citlivost na světlo, krvácení do zažívacího traktu, bolesti hlavy a svalová slabost.
V některých případech může dojít k „akutní ochablé paralýze“ – což je zajímavé, že se uvádí jako charakteristický „znak“ „obrny“; „u čtyřletého chlapce byla hlášena náhlá neschopnost stát a chodit trvající 10 dní. Byla diagnostikována akutní paralytická obrna … Přehodnocení po týdnu ukázalo otok, ztluštění a citlivost levé stehenní kosti … Rentgenový snímek vykazoval znaky kurdějí. Dítě dobře reagovalo na parenterální léčbu vitaminem C a do dvou týdnů obnovilo normální chůzi“.
Skorbut (kurděje) je prý způsoben nedostatkem kyseliny askorbové (vitaminu C). A právě proto prý byli postiženi zejména námořníci – čerstvé ovoce a zelenina nebyly snadno dostupné.
Pokud je nedostatek vitaminu C skutečně příčinou, pak se můžeme ptát; proč inuité nedostávají „kurděje“? Podle některých názorů je to proto, že syrové maso a ryby obsahují značné množství vitaminu C – i když jiné zdroje to zřejmě zpochybňují.
Ale za předpokladu, že čerstvé ryby jsou dobrým zdrojem vitaminu C, proč by naši námořníci neměli k tomuto zdroji přístup?
V tomto videu vypravěč tvrdí, že tehdejší objevitelé ryby nelovili, a to z několika důvodů. Prvním z nich je, že se zřejmě „báli“ jíst ryby. Svědectví námořníků shromáždil a analyzoval španělský historik Pietro Martire d’Anghiera, který údajně uvedl, že „konzumace ryb ulovených na otevřeném moři způsobovala různé gastroenterologické a neurologické poruchy, které se mohly objevit jednu až šest hodin po jídle. I když člověk snědl malé porce, mohl pociťovat bolesti žaludku, bolesti hlavy, závratě, zvracení, průjem, pocity necitlivosti nebo brnění a v horších případech svalovou paralýzu, kóma a často i smrt.“.
Nepodařilo se mi najít primární zdroj tohoto materiálu, ale zdá se, že tyto příznaky odpovídají tomu, co nám bylo dříve řečeno o dítěti, které bylo mylně diagnostikováno jako „obrnou“ postižené.
Dále se dozvídáme, že to bylo proto, že některé ryby byly jedovaté, ale je zajímavé, že „ani námořníci, ani místní obyvatelé nedokázali určit, které ryby by mohly být nebezpečné pro jejich zdraví, protože se nejednalo o zcela nepoživatelný druh“. Jinými slovy, ryby samy o sobě jedovaté nebyly – ale některé byly vystaveny působení toxinu.
Dále si klade otázku; „jak se ale mohlo stát, že se čerstvé ryby staly nevhodnými ke konzumaci?“.
„Až do poloviny 20. století jsme na tuto otázku nenašli odpověď. V 18. a 19. století bylo na Kubě zaznamenáno mnoho případů otrav s podobnými příznaky. Lékaři předpokládali, že potíže způsobují měkkýši – španělsky „cigua“. A tak způsobily onemocnění „ciguatera“. A v roce 1961 se vědcům z havajské univerzity konečně podařilo jed identifikovat. Pojmenovali ho ‚ciguatoxin‘.“
Ciguatoxin je zjevně „nejčastěji hlášeným onemocněním způsobeným toxiny mořských plodů na světě“. Zajímavé je, že příznaky otravy „ciguatoxinem“ zřejmě napodobují příznaky různých jiných látek, včetně arsenu i organofosfátů; „pokud není podezření na požití arsenu, může být diagnóza arsenové neuropatie přehlédnuta a CFP může být diagnostikována chybně.“
A konečně se dozvídáme, že rybolov „narušoval přidělené bojové úkoly“ – rybolov byl v podstatě příliš zatěžující z hlediska času a úsilí – zejména proto, že lodě mohly za týden překonat vzdálenost 700 mil a mohly „snadno dosáhnout svého cíle“. Kolumbovi skutečně „jen“ trvalo 36 dní, než přeplul Atlantik.
Pokud tomu tak skutečně je, jak je možné, že se za tak krátkou dobu vyvinulo onemocnění jako „kurděje“ – když nám bylo řečeno, že „kurděje jsou způsobeny tím, že ve stravě není dostatek vitaminu C po dobu nejméně 3 měsíců„?
Co jiného než strava tedy mohlo naše námořníky ovlivnit? Následující výstřižky z New York Times nutí k zamyšlení.
Dozvídáme se, že arzen se při výrobě vína používal nebo dlouho používal; „byl nejběžnější formou pesticidu až do [druhé světové války]“. A pak je také zajímavé, že „v počátcích plachetnic se k nátěrům lodních trupů používalo vápno a později arzen, dokud moderní chemický průmysl nevyvinul účinné protihnilobné nátěry využívající kovové sloučeniny“.
Vraťme se k příznakům – vzpomínáte si, jak by se mohlo zdát, že „kurděje“ mohou někdy „napodobovat obrnu“? Nuže, ukázalo se, že příznaky otravy arzenem někdy „napodobují“ příznaky „kurdějí“; „vyšší úroveň expozice arzenu byla pozitivně spojena se zvýšeným výskytem arzenových lézí dásní a jazyka“.
Dokonce i příznaky „červenomodré až černé modřiny“ byly zdokumentovány u jedinců vystavených arzénu, u nichž nebyl zjištěn nedostatek vitaminu C; „je popsán případ akutní purpury hemorrhagica, která se rozvinula po sedmi injekcích neoarsfenaminu … nebyl zjištěn nedostatek kyseliny askorbové“.
Kredit: Wellcome Trust (https://wellcomecollection.org/works/jbptxrvq/items)
Proč by s tím tedy měl mít vitamin C něco společného? Zdá se, že existují „silné důkazy“, které ukazují, že vitaminy C a E poskytují ochranu před „hematotoxicitou a hepatotoxicitou u dospělých samců potkanů způsobenou chronickou expozicí arsenu“.
To by pak mohlo vysvětlovat, proč někteří onemocněli, a jiní ne – skutečně se zde dozvídáme, že „pochoutky jako sušené ovoce byly vyhrazeny pro nejvyšší šarže a ukázaly se jako životně důležité pro zachování jejich zdraví“.
Sušené ovoce obsahuje velké množství vitaminu C a „vrchní velitelé“ obvykle trávili čas buď na palubě, nebo ve svých kajutách – daleko od trupu lodi.
Beri-beri
Beri-beri je údajně způsobena nedostatkem thiaminu (vitaminu B1) (vlevo). A ještě jednou nacházíme zvláštní podobnost s „obrnou“ (vpravo).
Dozvídáme se, že „první pandemie, vyvolaná beri-beri, byla způsobena průmyslovou revolucí, která změnila nutriční složení rýže“, a že „první podstatná anglická zpráva o beri-beri byla učiněna na Cejlonu na přelomu 90. let 17. a 19. století“.
Uvádí se také, že se „v mnohém podobá“ „kurdějím na lodích“ – „mezi základní příznaky beriberi, jak je chápal Malcolmson, patřila necitlivost, ochrnutí dolních končetin, otoky a vodnatelnost“. A opět se zdá, že se jedná o stejné příznaky, jaké byly popsány v případech „obrny“ a otravy arzenem.
Pokud jde o arzen, v jednom článku se píše: „případy otravy arzenem, které se vyskytly v Chesteru, viděl jeden z nás (R. R.), který byl tak ohromen jejich podobností s případy beri-beri, které viděl na Východě …“.
Další z nich vypráví následující: „Newall a Prytherch poukázali na podobnost případů periferní neuritidy v Chesteru s beri-beri a Reynolds prokázal, že manchesterská epidemie byla způsobena chronickou otravou arzenikem … proto je velmi pravděpodobné, že penangská beri-beri je arzeniková, zvláště když víme, že tamní lidé pracují z velké části v cínových manufakturách a přicházejí do těsného styku s arzenikem.“
Co má tedy vitamín B1 společného? Zjevně „vyšší příjem některých vitaminů skupiny B může zvýšit vylučování arsenu z těla“.
Pellagra
Příčinou pelagry je údajně nedostatek niacinu (vitaminu B3). Mezi příznaky patří zánět kůže, průjem, demence a vředy v ústech. Ta je zřejmě novější; „poprvé ji mezi španělskými rolníky identifikoval Don Gaspar Casal v roce 1735“.
Poté jsem našel dopis publikovaný v BMJ v roce 1901 s názvem „Arsenic Poisoning and Pellagra“, kde autor píše; „…je nepravděpodobné, že by takový jed sám o sobě mohl vysvětlit toto onemocnění, nicméně působením v kombinaci s arzenem a alkoholem by souhrnný účinek mohl být dostatečným vysvětlením.“.
Dále se dozvídáme, že historicky se „pelagra“ (stejně jako mnoho jiných „nemocí“) „léčila“ – hádáte správně – arzenem. Pozoruhodné jsou „vedlejší účinky“ této léčby: „výskyt herpetické erupce na krku, hojné slinění, nechutenství, zvracení, průjem, bušení srdce, mdloby, pálení v hltanu a žaludku, bolesti hlavy, velká svalová slabost a zánět průdušek.“
Když jsem hledal moderní příklady „pelagry“, našel jsem tuto kazuistiku – kde se zmiňují takzvané „pelagrové rukavice“ („hyperkeratóza“) – které jsou údajně také způsobeny otravou arzenem.
Jaký význam má tedy vitamin B3? Inu, evidentně „zvyšuje opravu poškození DNA způsobeného arzenem a ultrafialovým zářením v keratinocytech HaCaT“.
Shrnuto a podtrženo
Zdá se, že tyto „nemoci“ – údajně odlišné – nejsou zcela odlišné. A příběh o „nedostatku výživy“, který nám byl vyprávěn, se zdá být opět založen na chybné logice.
Jakékoli „nutriční nedostatky“ jsou pravděpodobně důsledkem otravy, nikoli její příčinou. Tyto nedostatky pak vedou k horším příznakům – uveďme jeden příklad; zjistili jsme, že v případě nedostatku vitaminu E a otravy olovem; „jejich vzájemné působení vyvolává u potkanů anémii, která je závažnější než anémie způsobená kteroukoli z těchto léčebných metod samostatně“.
Prakticky vše, co nám „lékařský establishment“ říká o „nemocech“ – se zdá být zaměřeno na to, abychom si neuvědomili, že tyto „nemoci“ nejsou „odlišné“ a že jsou zřejmě vždy způsobeny otravou toho či onoho druhu – nikoliv „patogenními mikroby“ a nikoliv „nedostatky ve výživě“.
Poznámka:
Poté, co jsem dopsal tento článek, mi někdo poslal tento článek, který se zabývá „kurdějemi“. Autor v něm uvádí podobné postřehy jako já výše, ale poskytuje i další informace, které podle mého názoru stojí za přečtení.
Zdroj Jedná se o různé „nemoci“ způsobené „nedostatkem živin“? Sebastien Powell Přeložil: Vladimír Bartoš 3. července 2022 Kurděje Kurděje jsou „nemocí“, jejíž počátky sahají až do starověku. Nejstarší zmínka o ní je zřejmě v Ebersově papyru: „postava malého muže, který ukazuje na ústa a ze rtů mu vytéká…