SBS: ŽENSKÉ POHLAVNÍ ORGÁNY

Zdroj

Přeložil: Vladimír Bartoš

VÝVOJ A FUNKCE DĚLOHY A VEJCOVODŮ: Děloha (corpus uteri) se nachází v ženské pánvi za močovým měchýřem. Dělohu drží na místě děložní svalovina, tzv. myometrium. Vnější vrstva dělohy (perimetrium) je tvořena pobřišnicí, která poskytuje orgánu další oporu. V průběhu menstruačního cyklu narůstá na endometriu (vnitřní výstelce dělohy) vrstva tkáně bohatá na krevní cévy, která poskytuje optimální prostředí pro embryo. Pokud nedojde k oplodnění vajíčka, výstelka děložní sliznice se během menstruace oddělí a vyloučí. Děloha se otevírá do vagíny přes děložní čípek neboli „krček dělohy“ (cervix uteri). Dva vejcovody spojují dělohu s vaječníky. Vejcovody produkují sekret (sekreční kvalita), který napomáhá přenosu spermií a oplodněného vajíčka do dělohy, kde blastocysta přilne k endometriu. Vedle výživy vyvíjejícího se plodu děloha vylučuje prostaglandin (sekreční kvalita), látku podobnou hormonu, která stimuluje děložní kontrakce na začátku porodu. Děloha a vejcovody se skládají ze střevního cylindrického epitelu, pocházejí z endodermu a jsou řízeny z mozkového kmene.

POZNÁMKA: Zpočátku měla ženská reprodukční soustava dvě dělohy, které se nakonec spojily a vytvořily jeden orgán. Dvě dělohy se zpočátku vytvářejí také u lidského embrya, které během vývoje ženského plodu splynou v jedinou dělohu. Stejný proces probíhá i u původně dvou močových měchýřů.

ÚROVEŇ MOZKU: Děloha a vejcovody jsou řízeny z centra mozkového kmene.

POZNÁMKA: Děloha, vejcovody a prostata mají stejné mozkové relé.

BIOLOGICKÝ KONFLIKT: Biologický konflikt spojený s dělohou a vejcovody je konflikt rozmnožování (stejný jako konflikt spojený s prostatou u mužů) nebo „konflikt uhnízdění“ (srovnej s konfliktem páření spojeným s děložním čípkem). Proto může být vyvolán potratem, interrupcí, neotěhotněním (viz také děložní svaly), stejně jako ztrátou dítěte nebo vnoučete (srovnej s konfliktem ztráty souvisejícím s vaječníky). Kromě toho děloha a vejcovody odpovídají konfliktu pohlaví prožívanému jako „ošklivý konflikt s mužem“. Pocit ponížení ze strany muže (fyzické, sexuální nebo emocionální zneužití), slovní urážky, neuctivé zacházení ze strany partnera, manžela, příbuzného nebo přítele mužského pohlaví, urážlivé chování kolegy nebo obtěžování ze strany bývalého přítele, bývalého manžela (po „ošklivém“ rozvodu) nebo mužské autority (nadřízeného, lékaře, soudce, policisty atd.) jsou možné scénáře konfliktu. Konflikt může vyvolat i znepokojující gynekologické vyšetření.

KONFLIKTNĚ AKTIVNÍ FÁZE: Počínaje DHS se během konfliktně aktivní fáze buňky v děloze množí úměrně intenzitě konfliktu. Biologickým účelem nárůstu počtu buněk je zesílení děložní sliznice, které napomáhá implantaci (uhnízdění) oplodněného vajíčka.

Bolestivá menstruace: Stahování děložního svalstva je stimulováno hormonem prostaglandinem, který je produkován v děložní sliznici. Nadprodukce prostaglandinu během konfliktně aktivní fáze konfliktu rozmnožování nebo konfliktu pohlaví způsobuje, že se děloha stahuje silněji než obvykle, což má za následek bolestivé menstruační křeče (viz také bolestivá menstruace spojená s biologickým speciálním programem vaječníků).

Při dlouhodobé konfliktní aktivitě (visící konflikt) vzniká v důsledku pokračujícího zvětšování buněk květákovitý růst (sekreční typ), označovaný jako rakovina dělohy (karcinom endometria). Pokud rychlost dělení buněk překročí určitou mez, považuje konvenční medicína rakovinu za „zhoubnou„; pod touto hranicí je výrůstek považován za „nezhoubný“ nebo diagnostikován jako děložní polyp (viz také fáze hojení). Výrůstek, který se vyvíjí na ploché rovině, se označuje jako hyperplazie endometria (stejný diagnostický standard se uplatňuje u rakoviny prostaty a hyperplazie prostaty). Během konfliktně aktivní fáze se nevyskytují žádné příznaky. Ve vejcovodech však může kompaktní výrůstek (sekreční typ) dočasně ucpat postižený vejcovod a způsobit bolest, zejména během ovulace (rovněž ve fázi hojení).

Na tomto CT mozku vidíme Hamerovo ohnisko v děložním relé (prohlédněte si schéma GNM) odpovídající karcinomu dělohy. Hamerovo ohnisko v řídícím centru jater (na pravé hemisféře mozkového kmene) ukazuje dopad konfliktu hladovění, který se nejspíše vyskytl společně s konfliktem souvisejícím s dělohou.

FÁZE HOJENÍ: Po vyřešení konfliktu (CL) odstraní houby nebo mykobakterie, jako jsou bakterie TBC, buňky, které již nejsou potřeba. Proces hojení je doprovázen nočním pocením. Když hojení napomáhají houby, způsobuje to děložní kandidózu (srovnejte s vaginální kandidózou související s Bartholinovými žlázami). Výtok vznikající při rozpadu buněk (nádoru) se vylučuje vagínou. Výtok je bílý (podobný sýru), má výrazný zápach a může obsahovat krev. POZNÁMKA: „Vaginální výtok“ pochází z dělohy nebo vejcovodů, a nikoli, jak se předpokládá, z vagíny, protože vaginální kanál není vybaven endodermální podsliznicí a tudíž není osídlen houbami nebo bakteriemi.

Endometritida (nezaměňovat s endometriózou) je zánět v děloze s bolestivým otokem. Při současném zadržování vody (SYNDROM) v důsledku aktivního konfliktu opuštění a existenčního konfliktu se otok zvětšuje a zvyšuje se i bolest. U vejcovodů může otok dočasně zablokovat postižený vejcovod (viz také konfliktně aktivní fáze). Vzhledem k tomu, že vejcovody jsou propustné, mohl by výtok vzniklý během rozkladného procesu unikat do dutiny břišní. Zánět vejcovodů se nazývá salpingitida nebo adnexitida (stejný lékařský termín se používá pro zánět vaječníků). Zda konflikt postihuje pravý nebo levý vejcovod, je náhodné.

Při intenzivní fázi hojení může dojít k porušení vnější stěny dělohy, což může vést k akutnímu krvácení nebo hemoragii, zejména během menstruace, kdy se odstranění nádoru časově shoduje s vylučováním deciduy („výstelky děložní sliznice“). Silné menstruační krvácení (menoragie) by tedy mohlo poukazovat na recidivy („koleje„) konfliktu souvisejícího s dělohou (viz také silná menstruace související s děložní svalovinou, vaječníky, sliznicí děložního čípku a maniodepresivitou). Lehké krvácení doprovází hojení, pokud byla předchozí konfliktní aktivita méně intenzivní nebo pokud je žena již po menopauze nebo v době, kdy probíhá hojení, nemenstruuje.

Pokud při řešení konfliktu nejsou k dispozici potřebné mikroby, protože byly zničeny nadměrným užíváním antibiotik, dodatečné buňky zůstávají. Nakonec se výrůstek obalí pojivovou tkání. V konvenční medicíně se to obvykle diagnostikuje jako „nezhoubná rakovina“ nebo děložní polyp (viz také konfliktně aktivní fáze).

DĚLOHA a VEJCOVODY:

Případové studie – Dr. Alvin De Leon

VÝVOJ A FUNKCE DĚLOŽNÍCH SVALŮ: Střední vrstva dělohy, známá jako myometrium, tvoří většinu objemu dělohy. Myometrium je z větší části tvořeno hladkou svalovinou. Hlavní funkcí děložní svaloviny je udržet plod a napomáhat jeho porodu během porodu. Hormon oxytocin, produkovaný v hypofýze, vyvolává stahy děložního svalstva během porodu. Děložní svaly pocházejí z endodermu a jsou řízeny ze středního mozku.

POZNÁMKA: Jako každý biologický speciální program přírody probíhá těhotenství ve dvou fázích. V průběhu prvních tří měsíců těhotenství se zvyšuje svalové napětí (sympatikotonie), aby bylo zajištěno nově uhnízděné embryo. Aby se však zabránilo předčasnému porodu, děložní svaly se po dobu zbývajících šesti měsíců těhotenství uvolňují (vagotonie). Neočekávaná tíseň (konfliktní aktivita), kterou prožívá nenarozené dítě nebo matka, proto může způsobit potrat. Od začátku porodu se děložní svaly stahují (prolongované tonické křeče) za současných rytmických, klonických, peristaltických pohybů (rovnajících se střevní kolice), aby usnadnily porod (viz také svaly děložního hrdla, svěrače děložního hrdla a vaginální svaly). Z evolučního hlediska se tonicko-klonické porodní stahy staly předlohou pro epileptoidní krizi příčně pruhovaného svalstva.

ÚROVEŇ MOZKU: Děložní svaly jsou řízeny ze středního mozku, který se nachází v nejzazší části mozkového kmene.

BIOLOGICKÝ KONFLIKT: Biologickým konfliktem spojeným s děložními svaly je „neschopnost udržet plod“ (komplikace během těhotenství, potraty, interrupce; viz také svaly děložního hrdla) nebo neotěhotnění (srovnej s konfliktem rozmnožování spojeným s dělohou). Typickými konfliktními situacemi jsou tedy neschopnost mít děti z důvodu předčasné menopauzy, odstranění obou vaječníků, neplodnosti, partnerovy neplodnosti nebo erektilní dysfunkce, potíží s početím nebo nenaplněné touhy mít (více) dětí. Konflikt na jemné psychobiologické úrovni může vyvolat i podvázání „vaječníků“ (podvázání vejcovodů), používání nitroděložního tělíska k zabránění otěhotnění nebo užívání antikoncepce. Žena může konflikt prožívat také s členkou skupiny nebo jejím prostřednictvím (s dcerou nebo vnučkou, blízkou příbuznou nebo přítelkyní).

KONFLIKTNĚ AKTIVNÍ FÁZE: buněčná proliferace s tvorbou děložních myomů (fibromyomů nebo leiomyomů). Biologickým účelem další svalové tkáně je zvýšení napětí (hypertonus) a posílení děložního svalstva, aby bylo schopno lépe udržet plod nebo usnadnit porod. Velikost myomu (myomů) je dána mírou a délkou trvání konfliktní aktivity.

FÁZE HOJENÍ: Svalové napětí se normalizuje. Pro zajištění rozmnožování však myomy zůstávají i po ukončení fáze hojení.

Fibroidy umístěné v blízkosti endometria dělohy mohou způsobit akutní krvácení, zejména během epileptoidní krize a silnou menstruaci, protože fibroidy jsou pokryty endometriální výstelkou, která se během menstruace vylučuje (viz také silná menstruace související s děložní sliznicí, vaječníky, sliznicí děložního čípku a maniodepresivitou).

Při SYNDROMU, tj. při zadržování vody v důsledku aktivního konfliktu opuštění a existenčního konfliktu zahrnujícího sběrné kanálky ledvin, zadržovaná voda zvětšuje velikost myomu (myomů). Velký výrůstek v děložní svalovině může být diagnostikován jako sarkom myometria.  

Prolaps dělohy: Děloha je rovněž držena na místě vazy. Trvalý konflikt sebehodnocení („Nejsem tam dost dobrá!“) oslabuje tyto struktury a způsobuje sestup dělohy do poševního kanálu.

TĚHOTENSTVÍ A POROD

Podobně jako biologický speciální program, který je iniciován biologickým konfliktem, probíhá těhotenství – období od početí do porodu – ve dvou fázích: sympatikotonické fázi, po níž následuje vagotonická fáze. Okamžik početí odpovídá DHS.

U lidských žen trvá těhotenství přibližně 280 dní (o něco více než 9 měsíců) nebo 40 týdnů, počítáno od začátku poslední menstruace. První trimestr (sympatikotonická fáze) trvá 84 dní (12 týdnů); druhý a třetí trimestr (vagotonická fáze) trvá 196 dní (28 týdnů). Obě fáze probíhají v organismu matky a plodu synchronně.

Dr. Hamer: „Matka příroda si ze vzoru biologického speciálního programu bere ty složky, které vyhovují organismu plodu a matky v průběhu těhotenství.“

VÝVOJ PLODU

Od prvního buněčného dělení po početí roste embryo do shluku buněk, který se nazývá blastocysta. Vnější vrstva buněk blastocysty (trofoblast) se spojí s endometriem dělohy, aby usnadnila uhnízdění vajíčka a vznik placenty. Vnitřní buněčná hmota blastocysty (embryoblast) je zodpovědná za vznik samotného embrya. Během dvou týdnů se blastocysta rozdělí na tři zárodečné vrstvy (endoderm, mezoderm, ektoderm). V průběhu těhotenství se ze zárodečných vrstev vyvíjejí všechny orgány a tkáně lidského těla prostřednictvím nepřetržitého buněčného dělení.

Během prvních tří měsíců je plod ve stavu sympatikotonie („CA-fáze“). Vývoj plodu probíhá na principu orgánů řízených mozkovým kmenem a mozečkem s nárůstem buněk v sympatikotonické fázi. To je v souladu s biologickým speciálním programem, který generuje proliferaci buněk během konfliktně aktivní fáze. Je to období („CA-fáze“), kdy se vyvíjejí například orgány zažívacího traktu a plíce. POZNÁMKA: Biologická pravo/levo rukost plodu je stanovena v okamžiku prvního buněčného dělení po početí.

Vagotonická fáze začíná ve čtvrtém měsíci těhotenství a trvá až do porodu. Během vagotonické fáze se vývoj plodu řídí principem orgánů řízených bílou hmotou velkého mozku a mozkovou kůrou s nárůstem buněk ve vagotonii. To je v souladu s biologickým speciálním programem, který generuje proliferaci buněk během fáze hojení, právě během PCL-A.

Proces porodu odpovídá epileptoidní krizi.

Po porodu vstupuje novorozenec do období kojení.

TĚHOTNÁ ŽENA

Stejně jako plod je i matka během prvních tří měsíců těhotenství ve stavu sympatikotonie („CA-fáze“). Podle principu orgánů řízených mozkovým kmenem a mozečkem dochází během sympatikotonické fáze k proliferaci buněk

• v děložní sliznici. Biologickým účelem dalších buněk dělohy je zajistit optimální implantaci a co nejlepší prostředí vyvíjejícího se plodu. Placenta, která zásobuje plod kyslíkem a výživou, se vyvíjí díky proliferaci buněk z děložní tkáně.
• v děložní svalovině. Biologickým účelem dodatečných buněk je zvýšit napětí děložních svalů, aby zajistily nově implantované embryo.
• v prsních žlázách. Biologickým účelem proliferace buněk produkujících mléko je připravit matku na kojení dítěte (viz období laktace). Citlivé prsy jsou typickým příznakem raného těhotenství. Tvorbu mléka stimuluje hormon prolaktin, který se produkuje v hypofýze.

Po celou dobu sympatikotonické fáze bývá těhotná žena neklidná a nervózní. Sympatikotonickým příznakem je nevolnost. Proto se v tomto období objevují ranní nevolnosti.

Na začátku vagotonické fáze, která trvá od čtvrtého měsíce těhotenství do porodu, se proliferace buněk prsní žlázy zastaví. Prsa se nadále zvětšují; nikoliv však kvůli nárůstu buněk prsních žláz, ale spíše kvůli zvýšenému ukládání tuku v prsou. Během vagotonické fáze se děložní svaly uvolňují, aby se zabránilo předčasnému porodu. Stapediální (třmínkový) sval, který se nachází ve středním uchu, je sval, který má zásadní význam pro přenos zvuku. Při vagotonii, kdy spíme, je sval stapedius uvolněný, takže si okamžitě uvědomíme sebemenší zvuk. Během těhotenství tato citlivost na hluk chrání matku a její dítě před možným nebezpečím. Při vagotonii má těhotná žena dobrou chuť k jídlu, aby mohla sobě i rostoucímu plodu poskytnout dostatečné množství potravy. Ve vagotonické fázi bývá těhotná žena unavená, což slouží k tomu, aby se matka nenamáhala a nevystavovala sebe a své dítě nebezpečí. Vagotonický stav matky poskytuje nenarozenému dítěti optimální podmínky pro jeho vývoj.

POROD A NAROZENÍ DÍTĚTE

Porod dítěte, který probíhá na konci vagotonické fáze („PCL-A“), odpovídá epileptoidní krizi. Se začátkem porodu jsou matka a plod vytaženi z vagotonie a dostávají se do zvýšeného sympatikotonického stavu, jak se to děje během Epileptoidní krize biologického speciálního programu. Matka a dítě procházejí tímto procesem společně.

„Epileptoidní krize“ matky se prezentuje jako porodní stahy. Od počátku porodu se děložní svaly stahují (prodloužené tonické křeče) se současnými rytmickými, klonickými, peristaltickými pohyby, aby usnadnily porod. Z evolučního hlediska se tonicko-klonické porodní stahy staly předlohou pro epileptoidní krizi, která nastává na vrcholu biologického speciálního programu příčně pruhovaného svalstva. Spolu se stahy děložního svalstva se otevírá vnitřní děložní hrdlo a svěrač děložního hrdla (svěrače se otevírají při sympatikotonii). Dítě je vytlačováno poševním kanálem díky sladěnému peristaltickému pohybu děložních svalů, svalů děložního hrdla a vaginálních svalů. Průměrná délka porodu je asi osm hodin.

„Epileptoidní krize“ plodu se projevuje tonickými svalovými stahy, které způsobují ztuhnutí těla, což umožňuje plodu snadnější pohyb porodními cestami.

POZNÁMKA: Je to dítě, které určuje, kdy porodní proces začne. Když je připraveno k porodu, nadledvinky dítěte vylučují kortizon, který stimuluje produkci hormonu oxytocinu, produkovaného v hypofýze. Oxytocin vyvolá stah děložního svalstva a začátek porodu. Prostaglandin, produkovaný v děložní sliznici, rovněž stimuluje stahování dělohy na začátku porodu.

Porod a narození dítěte představují konec těhotenství.

POPORODNÍ OBDOBÍ

Hned po porodu vstupuje organismus matky do poporodního období neboli „postepileptoidní fáze“ s vypuzením placenty a vyloučením velkého množství vody ledvinami – podobně jako v „močové fázi“, která nastává bezprostředně po epileptoidní krizi biologického speciálního programu.

V poporodním období jsou pomocí tuberkulózních bakterií odstraněny další buňky děložní sliznice, které během těhotenství dělohu ztlušťovaly. TBC bakterie čistí dělohu! Tuberkulózní výtok z dělohy (tzv. lochie) obsahuje krev, hlen a zbytky placenty. Výtok z dělohy po porodu trvá přibližně 4-6 týdnů.

Poporodní infekce dělohy (endometritida) doprovázená horečkou je známá jako „horečka omladnic“ (puerperální horečka). Konvenční medicína tvrdí, že infekci způsobují bakterie, které se do dělohy dostanou přes pochvu. Někteří dokonce naznačují, že se infekce do dělohy šíří „z bolesti v krku nebo infikovaných dásní nebo z konečníku během porodu“ (zdroj). Jiná teorie navrhuje, že infekce se na těhotnou ženu přenáší od lékařů nebo zdravotních sester při kontaktu s jinými pacienty. Na základě čtvrtého biologického zákona a prospěšné role mikrobů se „infekce“ nepřenášejí z člověka na člověka; mikroby působí pouze v orgánech a tkáních, které se v daném okamžiku hojí. Z hlediska GNM tedy zvýšená mikrobiální aktivita v děloze po porodu naznačuje fázi hojení konfliktu souvisejícího s dělohou, jako je například konflikt pohlaví (ošklivý konflikt s mužem).

Dr. Ignaz Semmelweis byl v letech 1846-1849 ředitelem porodnické kliniky Všeobecné nemocnice ve Vídni. V té době byla v porodnicích rozšířena horečka omladnic a mnoho žen umíralo. Semmelweis vyslovil teorii, že infekci způsobují lékaři, kteří nedávno prováděli pitvy a do styku s genitáliemi rodiček přinášeli patogenní bakterie z rozkládající se hmoty, a nařídil svým mladším lékařům, aby si před vyšetřením žen, které měly porodit, umyli ruce v roztoku chloridu (dezinfekční prostředek). Brzy po zavedení tohoto protokolu se výskyt porodní horečky prudce snížil.

GNM: Když si lékařský tým sterilizuje ruce, rodičky již nejsou vystaveny bakteriím, které by jinak napomáhaly hojivému procesu v reprodukčním systému. Proto žádná infekce!

Duševní stavy po porodu: viz poporodní deprese a poporodní psychóza.

OBDOBÍ KOJENÍ

Porodem dítěte vstupuje matka do období kojení. Buňky prsní žlázy, které se množily v prvním trimestru, se mění z nesekrečního do sekrečního stavu. Produkce mléka během fáze „PCL-A“ neboli exsudace je ekvivalentní produkci tekutiny, jaká probíhá ve fázi PCL-A biologického speciálního programu. Po porodu tedy organismus matky pokračuje v biologickém programu tam, kde ho opustil po prvním trimestru („CA-fáze“).

Zvýšení, snížení nebo zastavení produkce mléka souvisí s buňkami produkujícími prolaktin v hypofýze (řízené z mozkového kmene). Prolaktin stimuluje prsní žlázy k produkci mléka. Odpovídajícím biologickým konfliktem je konflikt výživy jako „neschopnost vyživovat dítě“ (například kvůli finančním potížím nezaměstnané nebo samostatně výdělečně činné matky samoživitelky nebo nezaměstnaného manžela či partnera). V konfliktně aktivní fázi se buňky produkující prolaktin množí, aby produkovaly více mléka pro dítě. Nadprodukce prolaktinu způsobuje zvýšenou produkci mléka. Po vyřešení konfliktu jsou další buňky odstraněny pomocí hub nebo bakterií TBC. S visícím hojením se v důsledku neustálého procesu odstraňování buněk ztrácí stále více žlázové tkáně. U kojících žen to způsobuje snížení nebo zastavení produkce mléka. Pokud prodloužená fáze hojení začala již v době těhotenství, má žena po porodu svého dítěte málo nebo žádné mléko. Tíseň z nedostatečné produkce mléka může vyvolat konflikt tekutin zahrnující ledvinný parenchym s hypertenzí (viz preeklampsie).

Snížení nebo zastavení tvorby mléka souvisí také s biologickým speciálním programem prsních žláz (řízeným z mozečku) spojeným s konfliktem obav o hnízdo spojeným s členem hnízda, včetně novorozence. V konfliktně aktivní fázi se buňky prsních žláz množí, aby produkovaly více mléka. Proto má kojící matka během konfliktní aktivity v postiženém prsu více mléka (viz pravo/levo rukost). Ve fázi hojení jsou další buňky odstraněny pomocí hub nebo bakterií TBC. Pokud se fáze hojení prodlouží, vede probíhající rozkladný proces ke ztrátě buněk prsní žlázy. Pokud žena v té době kojí, ztráta žlázové tkáně prsu způsobí snížení nebo úplné zastavení tvorby mléka v postiženém prsu.

U kojících žen souvisí mastitida nebo zánět bradavky (thelitida) se separačním konfliktem (například v důsledku odloučení od dítěte po porodu) nebo s tím, že se „chtějí oddělit“ od kojence, protože dítě příliš silně saje. Ve fázi hojení se oblast postižených mlékovodů zanítí.

Biologické konflikty, které zažívá MATKA

Když těhotná žena zažije biologický konflikt během prvního trimestru (sympatikotonická fáze), příslušný orgán generuje buněčnou proliferaci nebo ztrátu buněk v závislosti na povaze konfliktu. Na začátku čtvrtého měsíce těhotenství (vagotonická fáze) se změny na úrovni orgánů zastaví. Konflikt není vyřešen, pouze odložen! Pokud se konflikt nevyřeší do doby porodu, nárůst nebo úbytek buněk na postiženém orgánu pokračuje s nástupem porodu („epileptoidní krize“). Reaktivace konfliktu nebo několika konfliktů může vyvolat poporodní depresi nebo poporodní psychózu.

Sympatikotonický stav matky v prvním trimestru vysvětluje, proč se příznaky hojení, které měla před otěhotněním, například kožní onemocnění, během prvních tří měsíců těhotenství zmírní nebo zcela ustanou, protože sympatikotonie přeruší hojení. Pokud u ní v prvním trimestru dojde k recidivě separačního konfliktu, vyrážka u ní nevypukne.

Silná DHS (intenzivní sympatikotonie) může způsobit potrat (zvýšená sympatikotonie otevírá svěrač děložního hrdla). K většině potratů dochází během prvních tří měsíců těhotenství.

Pokud byla matka konfliktně aktivní před otěhotněním, změny na souvisejícím orgánu se rovněž zastaví, jakmile vstoupí do čtvrtého měsíce těhotenství. V případě, že konflikt nevyřešila do doby porodu, konflikt se plně reaktivuje se začátkem porodu.

Když těhotná žena prodělá biologický konflikt během druhého nebo třetího trimestru (vagotonická fáze), konflikt se neodehrává tak, jak by se odehrál za normálních okolností. V průběhu vagotonické fáze je intenzita konfliktu výrazně snížena; proto je také snížena proliferace nebo úbytek buněk orgánu souvisejícího s konfliktem. Totéž platí pro schizofrenické konstelace i pro konfliktní recidivy. Pokud u matky dojde k recidivě konfliktu, který si přenesla do těhotenství, nebo konfliktu, který prožila v prvním trimestru, intenzita příznaků se snižuje po celou vagotonickou fázi. S nástupem porodu („epileptoidní krize“), který představuje konec těhotenství, je však matka v plné konfliktní aktivitě. POZNÁMKA: Žena se zástavou zralosti je schopna dohnat svůj emoční vývoj během posledních šesti měsíců těhotenství.

Silná DHS (sympatikotonický stav) přeruší vagotonickou fázi a způsobí předčasný porod (při sympatikotonii se otevírá svěrač děložního hrdla). Totéž se děje při silné epileptoidní krizi, zejména pokud se týká srdce nebo plic. POZNÁMKA: Když je matka silně konfliktně aktivní (ve velké panice) nebo náhle v intenzivní konstelaci, zúží se cévy zásobující placentu, což dítě připraví o kyslík a živiny. To může mít za následek akutní komplikace a smrt plodu (porod mrtvého plodu).

Pokud matka řeší konflikt, který nastal před těhotenstvím nebo v prvním trimestru, objeví se u ní během vagotonické fáze odpovídající příznaky, například nachlazení (konflikt zápachu), průjem (konflikt nestravitelného sousta), kožní vyrážka nebo opar (separační konflikt), křečové žíly (konflikt koule u nohy), hepatitida (konflikt teritoriálního hněvu) nebo jakýkoli typ rakoviny, například lymfom, nebo leukémie, který vzniká ve fázi hojení. Současné zadržování vody v důsledku konfliktu opuštění nebo existenčního konfliktu (SYNDROM), který se týká sběrných kanálků ledvin, zhoršuje příznaky hojení! Po vyřešení konfliktu zahlcení nebo konfliktu teritoriální ztráty utrpí během epileptoidní krize infarkt. Silná Epileptoidní krize by mohla ohrozit život matky i nenarozeného dítěte. Co se týče infekcí, jako je infekce močového měchýře (konflikt teritoriálního značkování) nebo „vaginální“ kvasinková infekce (konflikt pohlaví), infekce matky se nemůže přenést na novorozence, jak tvrdí konvenční medicína, protože „infekce“ je již příznakem hojení (viz čtvrtý biologický zákon).

Příznaky během těhotenství

Preeklampsie: V konvenční medicíně se termín preeklampsie používá, když má těhotná žena vysoké množství bílkovin v moči nebo když má zvýšený krevní tlak. Je považována za „vícesystémovou poruchu specifickou pro těhotenství“. Na základě GNM se vysoké množství bílkoviny v moči vyskytuje ve vagotonické fázi těhotenství, po vyřešení konfliktu opuštění nebo existenčního konfliktu (viz proteinurie a albuminurie související se sběrnými kanálky ledvin). Zvýšený krevní tlak souvisí s konfliktem tekutin, například souvisejícím s plodovou vodou („něco je špatně s plodovou vodou“) nebo s konfliktem zahlcení zahrnujícím pravý myokard (viz hypertenze v konfliktní aktivní fázi a PCL-A).

Anémie v těhotenství: Během vagotonické fáze je celková únava normální. Únava při anémii je však způsobena konfliktem sebehodnocení vyvolaným ponížením, zneužitím nebo spojením se samotným těhotenstvím (viz anémie v konfliktně aktivní fázi a ve fázi hojení).

Zvracení ve druhém a třetím trimestru: Zvracení se objevuje během epileptoidní krize konfliktu teritoriálního hněvu zahrnujícího malé zakřivení žaludku nebo konfliktu nestravitelného sousta souvisejícího s horní částí tenkého střeva. Tedy ve vagotonické fázi těhotenství! Opakované epizody zvracení jsou vyvolány naskočením na kolej související s konfliktem (srovnej s ranní nevolností v prvním trimestru).

Gestační diabetes: Gestační diabetes (těhotenská cukrovka) vzniká jako důsledek mužského konfliktu odporu, k němuž došlo během těhotenství. POZNÁMKA: Když je žena těhotná nebo kojí, její stav estrogenů je nízký, proto prožívá konflikty jako muž.

Pokud má pravoruká těhotná žena konflikt odporu (například odporu z toho, že je těhotná), má tento konflikt dopad na pravou stranu glukózového centra, které řídí produkci inzulinu. V prvním trimestru těhotenství se u ní vyvine cukrovka (sympatikotonická fáze). Počínaje druhým trimestrem (vagotonická fáze) cukrovka nepostupuje nebo se sníží. Pokud do porodu konflikt nevyřešila, po porodu bude stupeň diabetu stejný jako v prvním trimestru. Když konflikt vyřeší, bude mít hypoglykemii v PCL-B.

Pokud má levoruká těhotná žena konflikt odporu, má konflikt dopad na levou stranu glukózového centra, které řídí produkci glukagonu (u leváků se konflikt přenáší na druhou mozkovou hemisféru). Má hypoglykémii v prvním trimestru (sympatikotonická fáze) i po porodu, pokud konflikt nebyl vyřešen. Pokud konflikt vyřeší ve vagotonické fázi, ve druhém a třetím trimestru se u ní objeví cukrovka (v PCL-B).

Biologické konflikty, které zažívá PLOD

Plod může trpět biologickými konflikty stejně jako novorozenec, kojenec, dítě nebo dospělý člověk. V souladu se vznikem tří zárodečných vrstev může plod prožívat pouze konflikty, které odpovídají již vyvinutým orgánům, tj. zpočátku pouze konflikty, které odpovídají orgánům odvozeným od endodermu a starého mezodermu, jako je konflikt strachu ze smrti, konflikt hladovění nebo konflikt útoku.

Když plod zažije biologický konflikt během prvních tří měsíců (sympatikotonická fáze), příslušný orgán generuje buněčnou proliferaci v konfliktně aktivní fázi. Na začátku čtvrtého měsíce vývoje plodu (vagotonická fáze) se buněčná proliferace zastaví. Se začátkem porodního procesu („epileptoidní krize“) se však novorozenec stává plně konfliktně aktivním a buněčný růst na postiženém orgánu pokračuje.

Silná DHS s intenzivní konfliktní aktivitou (sympatikotonický stav) může způsobit potrat (plod se sám potratí) a těhotenství končí. Nadledvinky plodu, které se vyvíjejí v pátém týdnu, vylučují kortizon, který stimuluje produkci oxytocinu (viz hypofýza), jenž vyvolává stahy děložního svalstva.

Když plod prožívá biologický konflikt během druhého nebo třetího trimestru (vagotonická fáze), například separační konflikt nebo konflikt teritoriálního hněvu, intenzita konfliktu se výrazně snižuje. V případě pokračující konfliktní aktivity (visící konflikt) se s počátkem porodního procesu („epileptoidní krize“) dítě stává plně konfliktně aktivní.

Pokud plod vyřeší konflikt během vagotonické fáze, dítě se narodí s příznaky hojení souvisejícími s orgány. Tyto příznaky trvají až do ukončení Biologického speciálního programu. POZNÁMKA: Vrozené anomálie nebo vrozené vady projevující se při narození, jako jsou tělesné nebo strukturální anomálie nebo malformace orgánu (rozštěp páteře, rozštěp rtu nebo rozštěp patra, absence nosní kosti, abnormální končetiny, srdeční vady), nesouvisí s biologickým konfliktem.

Vnitroděložní konflikty

Dr. Hamer: „Se znalostí GNM je těhotná žena mnohem lépe připravena chránit své nenarozené dítě.“

Plod postrádá zrakové vnímání a vnímá převážně zvuky a hluky. Těhotné ženy často pociťují trhnutí nebo kopnutí dítěte po náhlém hlasitém zvuku, jako je například bouchnutí dveří. Hlasité zvuky, například od hlučných strojů, jako jsou pily (motorové, stolní), vrtací nástroje, sbíječky nebo sekačky na trávu, hlasitý hluk z ulice od nákladních aut nebo motocyklů, uši rvoucí hudba, hlasité rány nebo výbuchy, houkající sirény, hlučné kuchyňské vybavení (mixér) držené v blízkosti břicha, ale také křik a řev v bezprostředním okolí (matka křičící na ostatní děti, hlasité hádky mezi rodiči) nebo hlasitý štěkot psa mohou plod uvést do paniky a způsobit u nenarozeného dítěte DHS. Plod může také utrpět biologický konflikt působením ultrazvuku. Výzkum ukázal, že hluk ultrazvuku uvádí plod do rozrušeného stavu (Zdroj: DHSH: „The quality of fetal arm movements as indicators of fetal stress“, PubMed, 2010). V děloze jsou jakékoli zvuky vnímány obzvlášť hlasitě, protože tekutina v plodovém vaku je mnohem silnějším vodičem zvuku než vzduch.

Hlasité zvuky mohou způsobit …

• konflikt slyšení „Nechci to slyšet!“ související s vnitřním uchem. Visící hojení v důsledku neustálých recidiv konfliktů během vagotonické fáze vede k narůstající ztrátě sluchu s tím, že se dítě narodí nedoslýchavé nebo hluché. Dva konflikty slyšení zahrnující pravou a levou korovou hemisféru uvádějí plod do sluchové konstelace. Dr. Hamer zjistil, že sluchová konstelace je příčinou Downova syndromu (viz Annin případ v článku GNM „Porozumění genetickým chorobám“). Protože se konvenčně předpokládá, že riziko, že se ženě narodí dítě s Downovým syndromem, prudce stoupá po 35. roce věku, podstupují starší matky obvykle více ultrazvukových vyšetření než ženy mladší. Opakovaná ultrazvuková vyšetření by tedy mohla být skutečným důvodem, proč ženy této věkové skupiny častěji rodí dítě s Downovým syndromem.
• motorický konflikt „neschopnosti uniknout“ nebo „pocitu uvíznutí“. K motorickému konfliktu může dojít také během amniocentézy prováděné za účelem zjištění, zda má nenarozené dítě „genetickou poruchu“ nebo chromozomální abnormalitu, jako je Downův syndrom. Při tomto prenatálním testu je tenkou jehlou odebráno malé množství plodové vody z vaku obklopujícího plod (to může také vyvolat konflikt záchvatu). Konflikt „pocitu uvíznutí“ může nastat během porodu z důvodu obtížného porodu (dítě má pocit, že uvízlo v porodních cestách) nebo způsobu, jakým se s dítětem po porodu zachází. V závislosti na intenzitě konfliktu se motorický konflikt při porodu projevuje svalovou slabostí nebo svalovou paralýzou. Po porodu se konflikt často vyřeší („teď už konečně můžu utéct“) a následně se ve fázi hojení objeví epileptický záchvat. Konflikt „nemohu uniknout“ obvykle postihuje nohy. U kojenců se projevuje nemotornou chůzí a sklonem k pádům. Dětská mozková obrna s poruchou svalové koordinace (spastická paralýza) je výsledkem těžkých motorických konfliktů. Konstelace motorického kortexu způsobuje motorickou hyperaktivitu (označovanou jako hyperaktivní porucha), která může přetrvávat až do dětství a dospělosti. Konstelace motorického kortexu je také základní příčinou motorických tiků a Tourettova syndromu.
• separační konflikt, strach z odloučení od matky. K tomu dochází, když obrovský hluk přehluší uklidňující zvuk tlukotu matčina srdce. Separační konflikty se objevují také tehdy, když je dítě odděleno od matky při porodu; po císařském řezu nedochází ke kontaktu kůže s matkou po dobu asi dvou hodin. Kromě toho by to mohlo vyvolat konflikt opuštění zahrnující sběrné kanálky ledvin, což způsobuje zadržování vody u novorozence. V závislosti na intenzitě konfliktu postihuje separační konflikt buď epidermis, nebo při těžkém separačním konfliktu periost, což má za následek senzorickou paralýzu (znecitlivění) rukou a/nebo nohou, poté co byl konflikt vyřešen. Pokud je zasažena epidermis, u novorozence se vyvine generalizované kožní onemocnění, jako je dermatitida. Trvalá separační úzkost vytváří predispozici ke kožním alergiím.
• konflikt strachu ze smrti zahrnující plicní sklípky. U plodu může také dojít ke konfliktu strachu ze smrti kvůli život ohrožujícím komplikacím během porodu. Fáze hojení, které napomáhají bakterie TBC, se prezentuje jako perinatální tuberkulóza plic. Při konfliktu teritoriálního strachu nebo konfliktu strachu a vyděšení se u novorozence vyvine bronchitida (bronchiální sliznice) nebo laryngitida (laryngeální sliznice).

POZNÁMKA: Bakterie napomáhají procesu hojení již v organismu plodu! „Více než sto let vědci předpokládali, že děti přicházejí na svět bez mikrobů po devíti měsících ve sterilní děloze. Není tomu tak, jak zjistily nové studie: Bakterie číhají v placentě, plodové vodě a pupeční šňůře, takže děloha je bakteriální místo.“ (Science News, 28. května 2014; viz také „The Placenta Harbors a Unique Microbiome“, Science Translational Medicine, 21. května 2014). Mykobakterie, jako jsou bakterie tuberkulózy, se k novorozenci dostávají také prostřednictvím mateřského mléka.

• konflikt teritoriálního hněvu: Pokud je konflikt vyřešen ve vagotonické fázi, dítě se narodí se žloutenkou (konflikt biologicky odpovídá žlučovodům jater). Konflikt teritoriálního hněvu mohou vyvolat i ultrazvukové zákroky na plodu nebo tlačení na břicho matky.

POZNÁMKA: Plod může prožívat biologický konflikt s matkou nebo za matku.

Konflikt sebehodnocení: V případě, že se nenarozené dítě cítí nechtěné, může trpět konfliktem sebehodnocení. Po vyřešení konfliktu během těhotenství nebo po porodu se u dítěte vyvine leukémie. Pomalá mineralizace kostí („slabé kosti“) v důsledku visícího hojení se označuje jako křivice. Křivice postihuje lebku („To není spravedlivé!“), ruku, nohy, páteř nebo celý kosterní systém (generalizovaný konflikt sebehodnocení). Teorie, že křivice je způsobena nedostatkem vitaminu D, je pouhou domněnkou.

Strach z udušení: Dítě může trpět strachem z udušení, když je pupeční šňůra omotaná kolem krku (nuchální šňůra), způsobeným rozrušenými pohyby plodu (viz vystavení ultrazvuku). Konflikt se týká pohárkových buněk průdušek (řízených ze stejného mozkového relé jako plicní sklípky v mozkovém kmeni). Během konfliktně aktivní fáze se počet pohárkových buněk zvyšuje v reakci na úzkost z nedostatku vzduchu. Ve fázi hojení jsou tyto další buňky odbourávány pomocí bakterií TBC. Pokud je proces hojení neustále přerušován konfliktními recidivami, způsobuje to mukoviscidózu v průduškách nebo tzv. cystickou fibrózu. Totéž může nastat, když je pupeční šňůra přestřižena příliš brzy, protože plíce novorozence potřebují určitý čas, aby si zvykly na samostatné dýchání.

Syndrom náhlého úmrtí kojenců (SIDS): K náhlému úmrtí dítěte dochází obvykle během spánku (při vagotonii) mezi prvním a šestým měsícem života. Podle GNM k úmrtí dochází, když se dítě dostane do fáze hojení několika konfliktů, které zažilo během těhotenství nebo po porodu. Smrt je způsobena tlakem mozkových edémů, zejména při SYNDROMU, aktivním konfliktu opuštění nebo existenčním konfliktu.

Dr. Hamer: „Řeči a strachu novorozence porozumíme, až když zrekonstruujeme období těhotenství a proces porodu.“

VÝVOJ A FUNKCE ŽENSKÝCH ZÁRODEČNÝCH BUNĚK: V lidských pohlavních orgánech jsou zárodečné buňky buněčnými jednotkami, které dávají vzniknout gametám (vajíčkům a spermiím). Prvotní zárodečné buňky se objevují nejprve ve žloutkovém váčku embrya, odkud migrují vyvíjejícím se střevem do nových pohlavních žláz (varlat nebo vaječníků). Ve vaječnících zárodečné buňky vytvářejí tzv. oogonie (sekreční kvalita), které jsou předstupněm oocytů, z nichž se vyvíjí vajíčko (ovum, egg). Tento proces, nazývaný oogeneze, probíhá během vývoje plodu. Při narození se tak dítě ženského pohlaví narodí s celým počtem vajíček (u mužů spermatogeneze, tvorba spermií, pokračuje po celý život). Počínaje pubertou se každý měsíc během ovulace uvolňuje zralé vajíčko do vejcovodu k oplodnění (ovulaci stimuluje LH – luteinizační hormon produkovaný v hypofýze). Po uvolnění vajíčka vylučuje corpus luteum („žluté tělísko“), shluk buněk produkujících hormony ve vaječnících, progesteron, který pomáhá připravit dělohu a děložní svalovinu na těhotenství a udržet těhotenství. Hraje také roli ve vývoji prsních žláz při přípravě na kojení (to je důvod, proč progesteron v antikoncepčních pilulkách vede k růstu prsů). Žluté tělísko i zárodečné buňky pocházejí z endodermu a jsou řízeny ze středního mozku.

ÚROVEŇ MOZKU: Ženské (a mužské) pohlavní buňky jsou řízeny ze středního mozku, který se nachází v nejvzdálenější části mozkového kmene. Zárodečné buňky v pravém vaječníku jsou řízeny z pravé strany středního mozku; zárodečné buňky v levém vaječníku jsou řízeny z levé strany (srovnej s intersticiálními buňkami vaječníků).

BIOLOGICKÝ KONFLIKT: Biologický konflikt spojený se zárodečnými buňkami je hlubokým konfliktem ztráty, často ztráty dítěte (srovnejte s konfliktem ztráty spojeným s vaječníky).

KONFLIKTNĚ AKTIVNÍ FÁZE: Během konfliktně aktivní fáze vzniká z žlutého tělíska teratom vaječníků (sekreční typ) nebo nádor ze zárodečných buněk (viz také teratom varlat u mužů). Význam teratomu souvisí s prapůvodní schopností partenogeneze, rozmnožování bez oplodnění. Biologickým účelem dalších zárodečných buněk je usnadnit rychlejší reprodukci v případě ztráty potomka. V konvenční medicíně je „maligní teratom“ klasifikován jako rakovina vaječníků (srovnej s „rakovinou vaječníků“ týkající se vaječníků).

POZNÁMKA: Buněčná proliferace, která probíhá při růstu teratomu, je stejná jako při vývoji plodu. Během prvních tří měsíců těhotenství se nárůst buněk řídí principem orgánů řízených starým mozkem s proliferací buněk v sympatikotonii (konfliktně aktivní fáze). Od čtvrtého měsíce těhotenství se množení buněk řídí principem orgánů řízených velkým mozkem s množením buněk ve vagotonii (fáze hojení).

FÁZE HOJENÍ: S vyřešením konfliktu (CL) přestává teratom růst jen pomalu, protože embryonální tkáň se vyvíjí ve skocích („fetální růstový spurt“). Během fáze hojení mohou houby nebo mykobakterie, například bakterie TBC, rozkládat teratom, pokud jsou k dispozici. Zduření vyplněné hnisem se prezentuje jako ovariální absces. Proces hojení je doprovázen nočním pocením.  Pokud teratom zůstane zachován, dochází k jeho enkapsulaci. Pozoruhodné je, že zapouzdřený teratom, označovaný jako dermoidní cysta, může obsahovat struktury, jako jsou vlasy, zuby nebo kosti.

VÝVOJ A FUNKCE VAJEČNÍKŮ: Vaječníky se nacházejí na pravé a levé straně dělohy, ke které se připojují pomocí vazů připomínajících šňůry. Během měsíčního cyklu ženy se se vajíčko vytvořené z prvotních zárodečných buněk zvětší do malého váčku, který se nazývá folikul. V době ovulace folikul praskne a umožní vajíčku uvolnit se a cestovat z vaječníku vejcovodem za spermií, aby mohlo dojít k oplodnění. Přibližně po šesti dnech se oplodněné vajíčko neboli blastocysta uhnízdí v děložní dutině. Žluté tělísko (corpus luteum), shluk buněk produkujících progesteron ve vaječnících, usnadňuje otěhotnění. Tkáň vaječníků obsahuje intersticiální buňky podobné buňkám varlat. Intersticiální buňky jsou zodpovědné za produkci estrogenu a malého množství testosteronu. Estrogen hraje významnou roli v sexuální touze ženy a její „připravenosti k páření“. Vaječníky pocházejí z nového mezodermu a jsou tedy řízeny z bílé hmoty velkého mozku.

ÚROVEŇ MOZKU: Vaječníky jsou řízeny z bílé hmoty velkého mozku v oblasti, kde přiléhá ke střednímu mozku. Pravý vaječník je řízen z levé části mozku, levý vaječník je řízen z pravé mozkové hemisféry. Existuje tedy zkřížená korelace mezi mozkem a orgánem.

POZNÁMKA: Vaječníky a varlata mají stejné mozkové relé.

BIOLOGICKÝ KONFLIKT: Biologický konflikt spojený s vaječníky je konflikt ztráty týkající se ztráty milované osoby (viz také konflikt ztráty spojený s varlaty). Oproti tomu konflikt ztráty související s ženskými zárodečnými buňkami je spíše prazákladní (primární) povahy. Konflikt může vyvolat již strach ze ztráty milované osoby. Totéž platí pro ztrátu domácího mazlíčka. Neustálé sebeobviňování po rozchodu nebo smrti někoho blízkého může konflikt udržovat aktivní. Konfliktem ztráty trpí také ženy po potratu nebo vynuceném potratu (srovnej s konfliktem uhnízdění souvisejícím s dělohou). Konflikt ztráty může být aktivován hádkou, zradou nebo nevěrou partnera či přítele. POZNÁMKA: Konflikt ztráty související s vaječníky se týká pouze osoby nebo domácího zvířete a NE ztráty domova (viz separační konflikt související s mlékovody).   

KONFLIKTNĚ AKTIVNÍ FÁZE: nekróza (ztráta buněk) ve vaječníku. V důsledku úbytku buněk produkujících estrogen klesá hladina estrogenu. V závislosti na intenzitě konfliktu má dlouhodobá konfliktní aktivita za následek nepravidelnou menstruaci, opožděnou menarché (první menstruaci), amenoreu (absenci menstruace) nebo neplodnost, dokud se konflikt nevyřeší (viz také děložní čípek). „Ztráta“ nepočatého dítěte může vést k trvalé neplodnosti.

POZNÁMKA: To, zda je postižen pravý nebo levý vaječník, závisí na levo/pravorukosti ženy a na tom, zda se konflikt týká matky/dítěte nebo partnera.

Na tomto snímku mozku vidíme aktivní Hamerovo ohnisko (ostrý terčovitý prstenec) v oblasti mozku, která ovládá pravý vaječník (prohlédněte si schéma GNM) – porovnejte s CT mozku níže. U praváka je související konflikt ztráty spojen s partnerem, u leváka s matkou nebo dítětem.

FÁZE HOJENÍ: Po vyřešení konfliktu (CL) je ztráta tkáně doplněna novými buňkami, v ideálním případě za asistence bakterií, jako jsou bakterie streptokoka. Příznaky hojení jsou bolest způsobená otokem. Zánět nebo „infekce“ vaječníků se nazývá adnexitida (stejný lékařský termín se používá pro zánět vejcovodů).

Zvláštním znakem týkajícím se hojení vaječníků je vznik OVARIÁLNÍ CYSTY (cysty na vaječníku). Za předpokladu, že nedojde k recidivě konfliktu, která by přerušila hojení, trvá tento proces – podobně jako těhotenství – devět měsíců (viz také cysta varlete, cysta ledviny a cysta nadledviny). Tvorba cysty probíhá v několika krocích.

Během PCL-A se v místě nekrózy vytvoří tekutinou naplněná kapsle nebo cysta. Při zadržování vody (SYNDROM) vyvolané aktivním konfliktem opuštění a existenčním konfliktem může být ovariální cysta poměrně velká, protože zadržená voda se nadměrně ukládá v oblasti hojení. Velké cysty způsobují značné bolesti, zejména při menstruaci a silné menstruační krvácení (viz také děložní sliznice, děložní svaly, sliznice děložního čípku a maniodeprese). To, co se označuje jako „polycystické vaječníky“ (PCO), poukazuje na mnohočetné konflikty ztráty, jejichž výsledkem je „mnoho“ cyst.

Aby se obnovila ztráta buněk, k níž došlo během konfliktně aktivní fáze, začnou se uvnitř cysty množit ovariální buňky. V této rané fázi se cysta přichytí k sousední tkáni kvůli krevnímu zásobení; přilnutí k sousedním tkáním také cystu stabilizuje. Zjištěný „růst“ v tomto období se z hlediska konvenční medicíny diagnostikuje jako „invazivní nebo infiltrující“ karcinom vaječníku (srovnej s rakovinou vaječníku souvisejícím se zárodečnými buňkami) a mylně se předpokládá, že „metastazuje“ do okolních orgánů. Na základě pěti biologických zákonů nelze nové ovariální buňky považovat za „rakovinné buňky“, protože nárůst buněk je ve skutečnosti procesem doplňování.

POZNÁMKA: Konvenční medicína používá jako nádorový marker pro rakovinu vaječníků „nádorový antigen“ CA 125. Stejně jako test PSA je screeningový test CA 125 nespolehlivý a neprůkazný. „Problém spočívá v tom, že CA 125 je sice produkován epiteliálními buňkami rakoviny vaječníků, ale vytvářejí ho i normální buňky. Někteří lidé mají přirozeně vysokou hladinu CA 125. V mnoha případech může zánět nebo podráždění tkání v břiše nebo stavy, včetně děložních myomů, způsobit zvýšení hladiny CA 125. V mnoha případech se jedná o zánět nebo podráždění tkání v břiše. Hladinu CA 125 mohou ovlivnit také endometrióza, jaterní onemocnění včetně hepatitidy a cirhózy a pánevní zánětlivé onemocnění. Na druhou stranu 10 až 20 % pacientek s rakovinou vaječníků má v době diagnózy nádoru normální hladinu CA 125. Jedna studie zjistila, že mezi pacientkami s karcinomem vaječníků ve stadiu 1 měla méně než polovina abnormální hladinu CA 125“ („Special Report: Tumor Marker CA 125“, HoltzReport, prosinec 1997).

Po epileptoidní krizi cysta ztratí většinu tekutiny. Během PCL-B cysta ztvrdne, oddělí se od sousední tkáně a obdařena cévami se zcela začlení do funkce vaječníků produkujících hormony. A to je právě biologický účel. Zvýšení hladiny estrogenů, které cysta poskytuje, činí ženu, která přišla o potomka nebo partnera, atraktivnější a zároveň zvyšuje její pohotovost k páření, což ji staví do ideální pozice, aby ztrátu nahradila a znovu otěhotněla.

POZNÁMKA: Všechny orgány, které pocházejí z nového mezodermu („luxusní skupiny“), včetně vaječníků, vykazují biologický účel na konci fáze hojení. Po ukončení procesu hojení je orgán nebo tkáň silnější než předtím, což umožňuje být lépe připraven na konflikt stejného druhu.

Toto CT mozku ukazuje otok (edém) v mozkovém relé pravého vaječníku (prohlédněte si schéma GNM), který se tlačí do levé postranní komory. CT potvrzuje přítomnost cysty vaječníku na úrovni orgánu (porovnejte s CT vyšetřením výše).

Pokud je tlak v tekuté nebo polotekuté cystě příliš silný, může cysta prasknout. Prasknutí může způsobit zadržování vody v důsledku SYNDROMU, úder proti břichu, pád nebo nehoda, explorativní punkce nebo předčasná operace. Když cysta praskne, tekutina se dostane do břišní dutiny, přičemž uvolněné ovariální buňky se přichytí na břišní stěnu (pobřišnici) nebo na některý břišní orgán, jako je močový měchýř nebo konečník. V tomto případě probíhá vývoj cysty mimo vaječník. To je to, co se mylně označuje jako endometrióza. Cysta, která se vytvoří uvnitř vaječníku („hluboká ovariální endometrióza“), se také nazývá ovariální endometriom. Pokud taková cysta obsahuje starou menstruační krev, označuje se jako „čokoládová cysta“ kvůli hnědé, dehtovité barvě dutiny cysty vyplněné tekutinou.

Podle konvenční medicíny je endometrióza „růst endometriální tkáně mimo dělohu“. Analýzy mozkových skenů Dr. Hamera však ukazují, že každá žena s endometriózou vykazuje Hamerovo ohnisko nikoli v mozkovém kmeni, odkud je endometrium (vnitřní výstelka dělohy) kontrolováno, ale spíše v bílé hmotě velkého mozku, konkrétně v oblasti mozku, která kontroluje vaječníky (viz CT sken výše). To také vysvětluje, proč endometrióza zvyšuje hladinu estrogenu u ženy, což se dosud nepodařilo vysvětlit.

(k endometrióze doporučuji doplňující článek ZDE, pozn. překl.)

Dr. Hamer důrazně doporučuje, aby byla cysta na vaječníku odstraněna až ve chvíli, kdy je plně zralá (indurovaná). Operace polotekuté cysty způsobuje šíření ovariálních buněk do oblasti břicha a zbytečné komplikace. V konvenční medicíně se „šíření nádorových buněk“ obvykle interpretuje jako „metastázy„. Navíc ohlášení operace a samotná operace mohou vyvolat „konflikt útoku„, jehož výsledkem je vznik peritoneálního mezoteliomu, nádoru na břišní stěně v místě operace. Strach z rakoviny a hospitalizace mohou vyvolat existenční konflikt vedoucí k rozvoji ascitu (zadržování vody v břiše), který se často vyskytuje u žen po diagnóze rakoviny vaječníků.   

POZNÁMKA: Odstranění vaječníků, které se obvykle provádí spolu s hysterektomií (exstirpací dělohy), drasticky mění hormonální status ženy a následně i její biologickou identitu (viz pohlaví, lateralita a hormonální status). Množství estrogenů produkovaných v nadledvinách není dostatečné k tomu, aby kompenzovalo ztrátu produkce estrogenů ve vaječnících.

Jsou hysterektomie příliš časté?

„Více než 600 000 amerických žen letos podstoupí hysterektomii neboli odstranění dělohy. Tento počet patří k nejvyšším v průmyslově vyspělém světě, Do 60 let věku podstoupí tuto operaci každá třetí žena v USA a ve většině případů jim budou během zákroku odstraněny také vaječníky a vejcovody. Lékaři se již dlouho obracejí k hysterektomii jako k léčbě různých stavů, od silné menstruace až po rakovinu vaječníků, ale její široké používání znepokojuje některé kritiky, kteří tvrdí, že se rovná kastraci žen.„

TIME, 17. července 2007

VAJEČNÍKY:

Zkušenosti s GNM

VÝVOJ A FUNKCE DĚLOŽNÍHO ČÍPKU: Děložní čípek neboli „krček dělohy“ je spodní část dělohy, která ústí do kanálu děložního hrdla. Ústí děložního čípku se otevírá do horního konce vagíny a umožňuje tak pohyb spermií a menstruační tekutiny. Děložní čípek je obklopen svalovou strukturou ve tvaru válce, ústí svěračem. Vnitřní výstelka děložního čípku je sliznice, která vylučuje tekutiny, hlavně vodu, aby udržovala kanál děložního čípku vlhký. Sliznice děložního čípku je tvořena dlaždicovým epitelem, pochází z ektodermu a je tedy řízena z mozkové kůry.

ÚROVEŇ MOZKU: Sliznice děložního čípku je řízena z levé insuly (součást spánkového laloku). Insula se nachází hluboko v mozkové kůře, přesně v místě, kde se setkávají čtyři mozkové kůry (premotorická senzorická kůra, motorická kůra, senzorická kůra, postsenzorická kůra).

POZNÁMKA: Sliznice děložního čípku a koronární žíly sdílejí stejné mozkové relé a tedy i stejný biologický konflikt. Proto u žen probíhají biologické speciální programy současně.

BIOLOGICKÝ KONFLIKT: Biologický konflikt spojený se sliznicí děložního čípku je sexuální konflikt nebo konflikt páření (což z biologického hlediska znamená, že jde o reprodukci) nebo konflikt teritoriální ztráty, v závislosti na pohlaví, lateralitě a hormonálním stavu člověka (viz také Postmortální konstelace, Casanova konstelace, Nymfo konstelace). Oproti tomu konflikt spojený s dělohou se týká především „uhnízdění„.  U mužů odpovídá sexuální nebo pářící konflikt koronárním žilám (při nízkém stavu testosteronu) nebo prostatě (když je stav testosteronu v normě).

Pohlaví, lateralita, stav hormonů

Biologický konflikt

Postižený orgán

Pravoruká žena (NHS)

Sexuální konflikt

Koronární žíly a děložní čípek

Levoruká žena (NHS)

Sexuální konflikt

Koronární tepny*

Pravoruká žena (LES)

konflikt teritoriální ztráty

Koronární tepny

Levoruká žena (LES)

Konflikt teritoriální ztráty

Koronární žíly a děložní čípek*

NHS = normální hormonální stav LES = nízký stav estrogenů

*U leváků se konflikt přenáší na druhou mozkovou hemisféru.

V souladu s evoluční úvahou jsou teritoriální konflikty, sexuální konflikty a separační konflikty hlavními konfliktními tématy spojenými s orgány ektodermálního původu, řízenými ze senzorické, premotorické a postsenzorické kůry.  

Sexuálním konfliktem se rozumí jakákoli úzkost týkající se sexuality. Patří sem bolestivý (první) sex, sexuální zneužívání, sexuální obtěžování, nechtěné sexuální praktiky, sexuální odmítnutí, pocit sexuální nechtěnosti, nedostatek sexuální aktivity z důvodu nečekaného odloučení nebo ztráty partnera. Konflikt může vyvolat i urážlivá pornografie, zjištění, že partner či partnerka spí s někým jiným nebo vyrušení během pohlavního styku. V důsledku rané sexualizace zažívají dívky v dnešní době konflikt již ve velmi mladém věku. Podvázání vejcovodů („podvázané vejcovody“), používání nitroděložního tělíska nebo užívání antikoncepce k zabránění těhotenství může vyvolat sexuální konflikt na jemné psychobiologické úrovni.

POZNÁMKA: Pokud má žena nízký stav estrogenů, například po menopauze, není již schopna prožívat konflikt páření z biologického hlediska. Bude proto na sexuální trápení reagovat spíše dělohou. To vysvětluje, proč je podle epidemiologických studií 90 % žen s rakovinou dělohy starších 50 let (Zdroj: Annals of Oncology, 16-41, 2016).

Biologický speciální program sliznice děložního čípku se řídí VZORCEM SENZITIVITY VNĚJŠÍ KŮŽE s hyposenzitivitou během konfliktně aktivní fáze a epileptoidní krizí a hypersenzitivitou ve fázi hojení.        

KONFLIKTNĚ AKTIVNÍ FÁZE: ulcerace sliznice děložního čípku úměrná intenzitě a délce trvání konfliktní aktivity. Biologickým účelem ztráty buněk je rozšíření děložního čípku, aby se při pohlavním styku dostalo do dělohy více spermií, což zvyšuje šanci na početí. Konflikt současně ovlivňuje koronární žíly. Ulcerace intimy koronárních žil způsobuje středně těžkou anginu pectoris.  

Tento CT scan ukazuje Hamerovo ohnisko v oblasti mozku, která ovládá děložní čípek (zobrazte si schéma GNM). Ostrá hranice naznačuje, že žena má aktivní sexuální konflikt.

Při dopadu konfliktu v levém spánkovém laloku (ženská konfliktní oblast) klesá hladina estrogenu. V GNM v tomto případě hovoříme o hormonální nerovnováze související s konfliktem. V závislosti na intenzitě konfliktu má trvající konfliktní aktivita za následek nepravidelnou menstruaci, opožděnou menarché (první menstruaci), amenoreu (absenci menstruace) nebo neplodnost, dokud se konflikt nevyřeší (viz také vaječníky).

MENSTRUAČNÍ CYKLUS

v kontextu pěti biologických zákonů

Podobně jako Biologický speciální program, který je iniciován DHS, má ženský menstruační cyklus dvě fáze: folikulární fázi, po níž následuje fáze luteální.

Folikulární fáze je pojmenována podle folikulů, které se nacházejí ve vaječnících. Aktivuje je folikuly stimulující hormon (FSH) vylučovaný hypofýzou a během každého menstruačního cyklu se v nich vytvoří 8 až 15 folikulů. Pouze jeden folikul však dosáhne zralosti. K úplnému dozrání folikulu je zapotřebí 13 dní. Zralý folikul obsahuje vajíčko (ovum), které je připraveno k oplodnění.

Vaječníkové folikuly produkují stále větší množství estrogenu. Proto během folikulární fáze hladina estrogenu stoupá. Estrogen způsobuje růst vnitřní výstelky dělohy (v souladu s principem orgánů řízených mozkovým kmenem a mozečkem, které během konfliktně aktivní fáze vytvářejí buněčnou proliferaci). Biologickým účelem další tkáně je ztlušťování děložní výstelky, aby poskytla optimální prostředí pro embryo. To ukazuje, že příroda předvídá oplodnění vajíčka. Hladina estrogenu dosahuje svého maxima během ovulace.

Ovulace nastává 14. den menstruačního cyklu. Během ovulace se zralé vajíčko uvolní z vaječníku a zamíří do jednoho ze dvou vejcovodů k oplodnění. POZNÁMKA: Ovulace je řízena z levého spánkového laloku, přesněji z mozkového relé, které ovládá děložní čípek (prohlédněte si schéma GNM).

U oplodněného vajíčka okamžitě začíná proces embryogeneze, tedy jeho zárodečný vývoj. Vývoj embrya trvá přibližně tři dny, než se dostane do dělohy, a další tři dny, než se uhnízdí ve stěně dělohy (endometriu). V době implantace dosáhlo embryo stadia blastocysty. Během dvou týdnů se blastocysta rozdělí na tři zárodečné vrstvy (endoderm, mezoderm, ektoderm), z nichž se vyvíjejí všechny orgány a tkáně lidského organismu.

Luteální fáze je pojmenována podle corpus luteum („žlutého tělíska“), které se skládá z buněk ve vaječníkovém folikulu, jež zůstaly po ovulaci. Žluté tělísko produkuje progesteron, hormon, který připravuje dělohu na těhotenství. Během první poloviny luteální fáze hladina progesteronu stoupá (hladina estrogenu po ovulaci prudce klesá). Pokud bylo vajíčko oplodněno, žluté tělísko pokračuje ve vylučování progesteronu, aby udrželo nové těhotenství. Kolem desátého týdne těhotenství se žluté tělísko rozpadá a produkci progesteronu přebírá placenta. Progesteron je hormon, který potlačuje produkci estrogenu. Když je tedy žena těhotná, stává se z biologického hlediska mužem (stejný účinek má progesteron v antikoncepci). Bez oplodnění, sedm dní po ovulaci, se žluté tělísko rozpadá a hladina progesteronu klesá. Klesající hladina progesteronu znamená začátek premenstruační fáze, která trvá asi sedm dní. Během menstruace dochází k vylučování děložní sliznice pochvou.

Začátek menstruace je známkou toho, že žena neotěhotněla. V přírodě se to rovná biologickému konfliktu (DHS), který zahajuje nový menstruační cyklus, začínající folikulární fází (konfliktně aktivní fáze). Ovulace, kdy se zralé vajíčko uvolní z folikulu a je připraveno k oplodnění, se rovná řešení konfliktu (CL), po němž následuje luteální fáze (PCL-fáze). Předmenstruační fáze je jako předepileptická fáze. Proto se v průběhu této fáze žena stává stále více sympatikotonickou. V tomto období luteální fáze se objevují příznaky PMS, jako je pocit nervozity a podrážděnosti. Menstruace s křečemi v břiše způsobenými stahy děložního svalstva je podobná epileptoidní krizi.

POZNÁMKA: U jednotlivých žen se může délka folikulární fáze v jednotlivých cyklech lišit, zatímco délka luteální fáze je poměrně stálá.

FÁZE HOJENÍ: V první části fáze hojení (PCL-A) se ztráta tkáně doplňuje prostřednictvím buněčné proliferace s otokem v důsledku edému (nahromadění tekutiny) v oblasti hojení. V konvenční medicíně je hojná buněčná proliferace diagnostikována jako rakovina děložního čípku. Na základě pěti biologických zákonů nelze nové buňky považovat za „rakovinné buňky“, protože nárůst buněk je ve skutečnosti procesem doplňování.

Hojivé příznaky jsou bolest a krvácení z děložního čípku a to od mírných až po silné. Může se také objevit žlutý výtok způsobený činností bakterií. Dlouhodobý, intenzivní proces hojení („visící hojení„) způsobuje dlouhou a silnou menstruaci (viz také děložní sliznice, děložní svalovina, vaječníky a maniodepresivita). Během epileptoidní krize se svaly ve vnitřní stěně děložního hrdla stahují bolestivými křečemi. Dalšími příznaky epileptoidní krize je zrychlený srdeční tep (tachykardie), protože koronární žíly současně procházejí hojivou krizí.

POZNÁMKA: Všechny epileptoidní krize, které jsou řízeny ze senzorické, postsenzorické nebo premotorické senzorické kůry, jsou doprovázeny poruchami krevního oběhu, závratěmi, krátkými poruchami vědomí nebo úplnou ztrátou vědomí (mdloby nebo „absence“), v závislosti na intenzitě konfliktu. Dalším výrazným příznakem je pokles hladiny cukru v krvi způsobený nadměrným využíváním glukózy mozkovými buňkami (srovnejte s hypoglykémií související s ostrůvkovými buňkami slinivky břišní).  

Během PCL-B otok děložního hrdla pomalu ustupuje; stejně tak krvácení a bolest. Bradavice děložního čípku, nazývané také genitální bradavice nebo kondylomata, jsou výsledkem neustálých konfliktních recidiv (viz také vaginální bradavice).

PAP TEST je screeningový test na rakovinu, který zjišťuje změny v děložním čípku. Test tedy může být pozitivní („předrakovinný“) jak v konfliktně aktivní fázi (ulcerace ve sliznici děložního čípku), tak ve fázi hojení (obnova dlaždicové epitelové vrstvy děložního čípku prostřednictvím proliferace buněk). Žádná z těchto změn není „abnormální“, ale dochází k nim přirozeně během obou fází speciálního biologického programu. Stejně jako test PSA je PAP test pouze markerem indikujícím intenzitu konfliktní aktivity nebo hojení.  

Lékařský průmysl tvrdí, že rakovinu děložního čípku způsobuje tzv. lidský papilomavirus (HPV), který se údajně přenáší pohlavním stykem (viz pohlavní choroby). V roce 2006 FDA schválila vakcínu Gardasil, která má údajně „chránit“ dospívající dívky před „rakovinou děložního čípku“. Vakcína je vnucována také chlapcům ve věku 9 až 12 let, aby „zabránila šíření HPV infekce“.

„Riziko rakoviny děložního čípku je v USA již nyní extrémně nízké a je nepravděpodobné, že by očkování mělo nějaký vliv na výskyt rakoviny děložního čípku ve Spojených státech. Ve skutečnosti 70 % všech HPV infekcí odezní samo bez léčby do jednoho roku a toto číslo se do dvou let zvýší na hodně přes 90 %“ (Diane Harperová).

Dr. Diane Harperová byla vedoucí odbornicí odpovědnou za studie bezpečnosti a účinnosti fáze II a fáze III, které zajistily schválení vakcín proti lidskému papilomaviru (HPV), Gardasil™ a Cervarix™.  Nyní je poslední z dlouhé řady odborníků, kteří mačkají tlačítko červeného poplachu ohledně ničivých důsledků a nerelevantnosti těchto vakcín. Dr. Harperová učinila své překvapivé přiznání na 4. mezinárodní konferenci o očkování, která se konala v roce 2015 v Restonu ve Virginii.

Zdroj: Thomas Corriher, Defy your doctor and be healed, 2013.

„Stejně jako v případě HIV, hepatitidy, SARS, obrny, H5N1, H1N1 a HPV „virus“ nebyl nikdy izolován a vědecky prokázán.“

T. Engelbrecht a C. Koehnlein, Virová mánie, 2007.

SLIZNICE DĚLOŽNÍHO ČÍPKU:

Případové studie – Dr. Alvin De Leon

VÝVOJ A FUNKCE SVALŮ DĚLOŽNÍHO HRDLA A SVĚRAČE DĚLOŽNÍHO HRDLA: Děložní hrdlo je obklopeno svalovým tělesem se svěračem u ústí do vagíny. Během porodu se svaly děložního hrdla stahují a svěrač se otevírá, aby napomohl porodu dítěte (viz také děložní svaly a vaginální svaly). Totéž se děje během ženského orgasmu, kdy se svěrač děložního hrdla uvolní, takže penis může snadno proniknout do děložního hrdla, přičemž svaly děložního hrdla penis pevně drží. Svaly děložního hrdla a svěrač děložního hrdla jsou tvořeny příčně pruhovanými svaly, pocházejí z nového mezodermu a jsou řízeny z bílé hmoty velkého mozku a motorické kůry.

ÚROVEŇ MOZKU: Svaly děložního hrdla a svěrač děložního hrdla mají dvě řídící centra ve velkém mozku. Trofická funkce svalů, zodpovědná za výživu tkáně, je řízena z bílé hmoty velkého mozku; kontrakce svalů je řízena z motorické kůry (součást mozkové kůry). Pravá polovina svalů děložního hrdla a svěrače děložního hrdla jsou řízeny z levé poloviny mozkové kůry; levé poloviny jsou řízeny z pravé mozkové hemisféry. Existuje tedy zkřížená korelace mezi mozkem a orgánem.

POZNÁMKA: Svaly děložního hrdla a svěrač děložního hrdla, vaginální svaly, svaly močového měchýře a zevní svěrač močového měchýře, svaly konečníku a vnějšího svěrače konečníku mají stejné mozkové relé.

BIOLOGICKÝ KONFLIKT: Biologickým konfliktem spojeným se svaly děložního hrdla a svěračem děložního hrdla je „neschopnost dostatečně udržet plod“ (obtížné těhotenství, strach z potratu, potraty; viz také děložní svaly) nebo „neschopnost dostatečně pevně držet penis při pohlavním styku“ (srovnej s vaginálními svaly). Konflikt je podobný konfliktu sebehodnocení.

KONFLIKTNĚ AKTIVNÍ FÁZE: úbytek buněk (nekróza) svalové tkáně děložního hrdla (řízené z bílé hmoty velkého mozku) a úměrně intenzitě konfliktní aktivity narůstající ochrnutí nebo slabost svalů děložního hrdla (řízené z motorické kůry). Současně se otevírá i svěrač děložního hrdla (u svěračů žádná nekróza!).

POZNÁMKA: Příčně pruhované svaly patří do skupiny orgánů, které na související konflikt reagují funkční ztrátou (viz také Biologické speciální programy ostrůvkových buněk slinivky břišní (alfa ostrůvkové buňky a beta ostrůvkové buňky), vnitřního ucha (hlemýžď a vestibulární orgán), čichové nervy, sítnice a sklivec, kosterní svaly) nebo hyperfunkcí (viz okostice a thalamus).

POZNÁMKA: Vnější svěrače (vnější svěrač močového měchýře, vnější svěrač konečníku, svěrač děložního hrdla) se skládají z příčně pruhovaného svalstva, zatímco vnitřní svěrače, jako je vnitřní svěrač močového měchýře a vnitřní svěrač konečníku, se skládají z hladkého svalstva. Vnější svěrače mají inverzní inervaci, což znamená, že se uzavírají kontrakcí při vagotonii, tj. ve fázi hojení, a otevírají se relaxací při sympatikotonii, tj. v konfliktně aktivní fázi a epileptoidní krizi.  Co se týče svěrače děložního hrdla, náhlá úzkost, kterou utrpí těhotná žena nebo nenarozené dítě, otevírá svěrač a vyvolává předčasný porod nebo potrat.

FÁZE HOJENÍ: Během fáze hojení dochází k rekonstrukci svalů děložního hrdla a k uzavření svěrače děložního hrdla. Epileptoidní krize se projevuje křečemi děložního hrdla.  

POZNÁMKA: Všechny orgány, které pocházejí z nového mezodermu („luxusní skupina“), včetně svalů děložního hrdla, vykazují biologický účel na konci fáze hojení. Po ukončení procesu hojení je orgán nebo tkáň silnější než předtím, což umožňuje být lépe připraven na konflikt stejného druhu.

ŽENSKÝ ORGASMUS

Během ženského orgasmu se otevírá svěrač děložního hrdla a zároveň se stahují svaly děložního hrdla (což se rovná rytmickému stahu svalů, k němuž dochází v epileptoidní krizi kosterního svalstva). Když muž ejakuluje, „sací“ pohyb děložního hrdla pomáhá vtáhnout sperma do dělohy. Cervikální (nikoli vaginální) orgasmus je iniciován z „ženské konfliktní oblasti“ na levé straně mozkové kůry, přesněji z mozkového relé, které ovládá sliznici děložního čípku. Na vrcholu orgasmu se zapojuje celý levý spánkový lalok, včetně hrtanu (lapání po dechu) a konečníku. Jak klitorální, tak penilní orgasmus je řízen z pravé strany postsenzorické kůry (viz klitoris); orgasmus konečníku je řízen z levé strany.

VÝVOJ A FUNKCE BARTHOLINOVÝCH ŽLÁZ: Bartholinovy žlázy se nacházejí po obou stranách otvoru do vagíny. Stejně jako žlázy produkující smegma, které lubrikují hlavičku penisu, je funkcí Bartholinových žláz vylučování hlenu (sekreční kvalita) k lubrikaci poševního vchodu při přípravě na pohlavní styk. Bartholinovy žlázy se skládají ze střevního cylindrického epitelu, pocházejí z endodermu a jsou proto řízeny z mozkového kmene.

POZNÁMKA: Skeneho žláza, která se nachází na horní stěně pochvy, je obdobou mužské prostaty. Sekret produkovaný Skeneho žlázou obsahuje prostatickou tekutinu, včetně PSA! Stejně jako u prostaty ústí vývody žlázy do močové trubice. Během sexuálního vzrušení je tekutina vypuzena otvorem močové trubice, což vysvětluje „ženskou ejakulaci“. V roce 2002 Federative International Committee on Anatomical Terminology oficiálně přejmenoval Skeneovu žlázu na „ženskou prostatu“.

ÚROVEŇ MOZKU: Bartholinovy žlázy jsou řízeny z levé strany mozkového kmene. Řídicí centrum se nachází vedle řídicího centra podsliznice konečníku.

POZNÁMKA: Bartholinovy žlázy, žlázy produkující smegma a podsliznice močového měchýře (trigon močového měchýře) mají stejné mozkové relé.

BIOLOGICKÝ KONFLIKT: Biologickým konfliktem spojeným s Bartholinovými žlázami je „neschopnost produkovat dostatečné množství vaginálního hlenu„. Nedostatečná předehra a bolestivý sex při nedostatečném zvlhčení pochvy tento konflikt obvykle aktivují.

KONFLIKTNĚ AKTIVNÍ FÁZE: Počínaje DHS se během konfliktně aktivní fáze buňky v Bartholinových žlázách množí úměrně intenzitě konfliktu. Biologickým účelem nárůstu počtu buněk je zvýšit sekreci vaginálního hlenu, aby se usnadnila penetrace.

FÁZE HOJENÍ: Po vyřešení konfliktu (CL) odstraňují houby nebo mykobakterie, jako jsou bakterie TBC, buňky, které již nejsou potřebné. Pokud je proces hojení intenzivní, nahromaděný hnis vytvoří absces (Bartholinův absces) nebo cystu naplněnou tekutinou (Bartholinova cysta), která se během epileptoidní krize spontánně vyprázdní. Při současném zadržování vody v důsledku SYNDROMU může absces nebo cysta ucpat vývod ze žlázy.

Pokud hojení napomáhají houby, způsobuje to kandidózu (viz také kandidóza týkající se děložní sliznice a vejcovodů). Houbový výtok vznikající při odstraňování buněk se vylučuje vaginálním otvorem. POZNÁMKA: „Vaginální výtok“ pochází z Bartholinových žláz a nikoli, jak se předpokládá, z vagíny, protože vaginální kanál není vybaven endodermální submukózou a následně není osídlen houbami nebo tuberkulózními bakteriemi. Časté recidivy konfliktů vedou ke ztrátě žlázové tkáně, což má za následek trvalou vaginální suchost (viz také sliznice vagíny). Stejně jako ostatní tzv. pohlavní choroby není kandidóza nakažlivá! Pokud se stane, že ji má i mužský partner, prozrazuje to, že prožil – ve stejné době – konflikt „neschopnost proniknout do těsné nebo suché vagíny“ s následnou penilní kandidózou ve fázi hojení.  

POZNÁMKA: Antibiotika rovněž způsobují vaginální suchost. Ničí totiž normální vaginální flóru, která je z velké části osídlena bakteriemi Lactobacillus acidophilus. „Houbová infekce“ je vyvolána vedlejšími účinky léků („neschopnost produkovat dostatečné množství vaginálního hlenu„). Příznaky kandidózy (výtok, svědění) se objevují ve fázi hojení nebo po ukončení léčby antibiotiky. Další léčba vytváří začarovaný kruh.

VÝVOJ A FUNKCE SLIZNICE VAGÍNY: Vagina je průchod, který vede z děložního čípku do vnější části těla. Vnější stěna vagíny je tvořena svaly. Vnitřní povrch tvoří vrstva pojivové tkáně umožňující větší pružnost při pohlavním styku a porodu. Sliznice vnitřní výstelky udržuje stálou hladinu vlhkosti ve vaginálním kanálu. Pochva samotná nemá žádné žlázy. Krevní plazma prosakující propustnými poševními stěnami však udržuje pochvu stále vlhkou. Když se žena sexuálně vzruší, zvýšený průtok krve do této oblasti způsobí prosakování většího množství tekutiny. Bartholinovy žlázy produkují v otvoru vagíny hlen, který usnadňuje průnik penisu. Vaginální sliznice se skládá z dlaždicového epitelu, pochází z ektodermu, a je tedy řízena z mozkové kůry. POZNÁMKA: Vagína nemá endodermální podsliznici.

ÚROVEŇ MOZKU: Vaginální sliznice je řízena ze smyslové kůry (součást mozkové kůry). Pravá polovina vagíny je řízena z levé části smyslové kůry, levá polovina je řízena z pravé mozkové hemisféry. Existuje tedy zkřížená korelace z mozku do orgánu.

POZNÁMKA: Vaginální sliznice a epidermis vnějších pohlavních orgánů (mužských i ženských) sdílejí stejné mozkové relé (viz schéma GNM).

BIOLOGICKÝ KONFLIKT: Biologický konflikt spojený s vaginální sliznicí je konflikt sexuální separace spojený s vagínou. Podobně jako sexuální konflikt spojený se sliznicí děložního čípku může žena trpět konfliktem v důsledku nečekané ztráty sexuálního partnera, sexuálního odmítnutí, partnerovy impotence nebo když zjistí, že její muž spí s jinou. Konflikt může vyvolat již podezření, že její partner má sexuální kontakt s jinou ženou. Naopak konflikt sexuální separace se týká nechuti k sexu, například kvůli nedostatku citové intimity, bolestivému pohlavnímu styku, nedostatečné předehře, nechtěným sexuálním praktikám nebo strachu z otěhotnění. Konflikt může vyvolat také strach z nákazy pohlavní chorobou.

V souladu s evoluční úvahou jsou teritoriální konflikty, sexuální konflikty a separační konflikty hlavními konfliktními tématy spojenými s orgány ektodermálního původu, řízenými ze senzorické, premotorické a postsenzorické kůry.

Biologický speciální program vaginální sliznice se řídí VZORCEM SENSITIVITY VNĚJŠÍ KŮŽE s hyposenzitivitou během konfliktně aktivní fáze a epileptoidní krizí a hypersenzitivitou ve fázi hojení.    

KONFLIKTNĚ AKTIVNÍ FÁZE: ulcerace (úbytek buněk) ve vaginální sliznici se snížením nebo při intenzivní konfliktní aktivitě s úplnou ztrátou citlivosti. Vaginální hyposenzitivita (znecitlivění) slouží biologickému účelu, aby nebylo možné nic „cítit“, aby bylo možné lépe zvládnout sexuální odloučení (viz ztráta krátkodobé paměti při separačním konfliktu).

Pokračující vředy v pochvě vedou k vaginální suchosti (viz také Bartholinovy žlázy). U žen, které jsou sexuálně aktivní, způsobuje bolest při pohlavním styku obvykle nové sexuální separační konflikty spolu s trápením z „neschopnosti produkovat dostatečné množství vaginálního hlenu„. V důsledku toho se vaginální suchost stává chronickou.

POZNÁMKA: Vaginální lubrikace je řízena z parasympatického nervového systému. Proto se pochva nevlhčí, když je žena ve stresu nebo při intenzivní konfliktní aktivitě (sympatikotonie) jakéhokoli biologického konfliktu (viz také erekce penisu).

FÁZE HOJENÍ: Během první části fáze hojení (PCL-A) se ulcerace doplňuje prostřednictvím buněčné proliferace. Příznaky hojení jsou vaginální dermatitida se svěděním pochvy (pruritus) a bolestí (přecitlivělost). Při zánětu se stav nazývá vaginitida. Vaginální výtok je čirý, případně s lehkým krvácením; pokud bakterie napomáhají hojení, je výtok žlutý (srovnejte s výtokem vznikajícím činností hub v děloze nebo Bartholinových žlázách).

Po epileptoidní krizi se během PCL-B stav normalizuje, pokud nedojde k recidivě konfliktu.

POZNÁMKA: Všechny epileptoidní krize, které jsou řízeny ze senzorické, postsenzorické nebo premotorické senzorické kůry, jsou doprovázeny poruchami krevního oběhu, závratěmi, krátkými poruchami vědomí nebo úplnou ztrátou vědomí (mdloby nebo „absence“), v závislosti na intenzitě konfliktu. Dalším výrazným příznakem je pokles hladiny cukru v krvi způsobený nadměrným využíváním glukózy mozkovými buňkami (srovnejte s hypoglykémií související s ostrůvkovými buňkami slinivky břišní).  

Vaginální opary jsou puchýřky a vřídky ve vagíně. Podle konvenční medicíny je genitální opar „pohlavně přenosná choroba“ způsobená „herpes virem“, což je teorie, která nebyla nikdy vědecky prokázána. Stejně jako ostatní pohlavní choroby se genitální opar nemůže přenášet pohlavním stykem, protože jeho příznaky jsou již hojivými příznaky.

Vaginální bradavice, nazývané také genitální bradavice nebo kondylomata, jsou výsledkem neustálých konfliktních recidiv (viz také bradavice děložního čípku).

VÝVOJ A FUNKCE VAGINÁLNÍCH SVALŮ: Vaginální svaly obklopují celý vaginální kanál. Jejich funkcí je udržet penis při pohlavním styku a roztahovat a stahovat se během porodu, aby usnadnily porod (viz také svaly děložního hrdla, svěrače děložního hrdla a děložní svaly). Vaginální svaly jsou příčně pruhované svaly, pocházejí tedy z nového mezodermu a jsou řízeny z bílé hmoty velkého mozku a motorické kůry.

ÚROVEŇ MOZKU: Vaginální svaly mají v mozku dvě řídicí centra. Trofická funkce svalů, zodpovědná za výživu tkáně, je řízena z bílé hmoty velkého mozku; kontrakce a expanze svalů jsou řízeny z motorické kůry (součást mozkové kůry). Pravá polovina vaginálního svalstva je řízena z levé části mozkové kůry; levá polovina je řízena z pravé mozkové hemisféry. Existuje tedy zkřížená korelace z mozku do orgánu.

POZNÁMKA: Vaginální svaly, svaly děložního hrdla, svěrač děložního hrdla, svaly močového měchýře a zevní svěrač močového měchýře, svaly konečníku a vnějšího svěrače konečníku mají stejné mozkové relé.

BIOLOGICKÝ KONFLIKT: Biologickým konfliktem spojeným s vaginálními svaly je „neschopnost udržet penis“ nebo neschopnost zabránit vaginálnímu průniku (vynucený sex, nechtěný sex, strach z pohlavního styku kvůli nepohodlí nebo bolesti).

KONFLIKTNĚ AKTIVNÍ FÁZE: úbytek buněk (nekróza) vaginální svalové tkáně (řízené z bílé hmoty velkého mozku) a úměrně stupni konfliktní aktivity narůstající slabost vaginálních svalů (řízená z motorické kůry), které si obvykle nevšimneme.

POZNÁMKA: Příčně pruhované svaly patří do skupiny orgánů, které na související konflikt reagují funkční ztrátou (viz také Biologické speciální programy ostrůvkových buněk slinivky břišní (alfa ostrůvkové buňky a beta ostrůvkové buňky), vnitřního ucha (hlemýžď a vestibulární orgán), čichových nervů, sítnice a sklivce) nebo hyperfunkcí (viz okostice a thalamus).

FÁZE HOJENÍ: Ve fázi hojení dochází k rekonstrukci poševního svalstva. Během epileptoidní krize se však svaly stahují a způsobují tonicko-klonické vaginální křeče, což je stav známý jako vaginismus. Úzkost spojená s bolestivým pohlavním stykem se může stát kolejí, která vede k recidivám příznaků.

POZNÁMKA: Všechny orgány, které pocházejí z nového mezodermu („luxusní skupiny“), včetně vaginálních svalů, vykazují biologický účel na konci fáze hojení. Po ukončení procesu hojení je orgán nebo tkáň silnější než předtím, což umožňuje být lépe připraven na konflikt stejného druhu.

VÝVOJ A FUNKCE ŽALUDU KLITORISU: Klitoris se nachází nad otvorem vagíny a močové trubice. Klitoris se skládá ze žaludu, stonku klitorisu a kapuce klitorisu. Žalud klitorisu je tvořen dlaždicovým epitelem, pochází z ektodermu, a je tedy řízen z mozkové kůry. POZNÁMKA: Klitorální žalud je pokryt epidermální vrstvou kůže, ale není obdařen kůží koria (podkožím).

Dřík klitorisu je ekvivalentem kavernózních topořivých tělísek penisu, která se táhnou od spodních větví stydké kosti k hlavičce penisu. U žen se obě kavernózní tělesa nacházejí pod vnějšími stydkými pysky. Crura jsou výběžky topořivých tělísek (corpora cavernosa). Stejně jako corpus spongiosum penisu jsou i vestibulární bulby klitorisu erektilní tkání složenou převážně z hladké svaloviny.

ÚROVEŇ MOZKU: Klitoris je ovládán z postsmyslové kůry (část mozkové kůry). Epidermis pokrývající žalud je řízena ze smyslové kůry (viz mozkové relé zevních pohlavních orgánů a vaginální sliznice).

Pravá polovina žaludu klitorisu je ovládána z levé části postsmyslové kůry (mezi relé konečníku a pravého močového měchýře); levá polovina je ovládána z pravé korové hemisféry (mezi relé žaludku a levého močového měchýře). Existuje tedy zkřížená korelace z mozku na orgán. 

POZNÁMKA: Žalud klitorisu a žalud penisu sdílí stejné mozkové relé. Jejich řídicí centra se nacházejí mimo spánkové laloky; neplatí tedy princip pohlaví, laterality a hormonálního stavu.

BIOLOGICKÝ KONFLIKT: Biologický konflikt spojený s žaludem klitorisu je závažný separační konflikt spojený s klitorisem, například v důsledku ztráty sexuálního partnera nebo sexuálního odmítnutí (viz také sexuální separační konflikt spojený s vagínou a s epidermis zevních genitálií). Konflikt se týká také toho, že žena nechce být dotýkána na klitorisu (sexuální zneužívání, sexuální obtěžování, odpor k orálnímu sexu, nepříjemná stimulace klitorisu) nebo že jí není dovoleno dotýkat se klitorisu, včetně dotýkání se sebe sama (DHS vyvolaný při přistižení při masturbaci).

V souladu s evoluční úvahou jsou teritoriální konflikty, sexuální konflikty a separační konflikty primárními konfliktními tématy spojenými s orgány ektodermálního původu, řízenými ze senzorické, premotorické senzorické a postsenzorické kůry.  

Biologický speciální program žaludu klitorisu sleduje VZOREC SENSITIVITY SLIZNICE HLTANU s hypersenzitivitou během konfliktně aktivní fáze a epileptoidní krizí a hyposenzitivitou ve fázi hojení.

POZNÁMKA: S výjimkou žaludu penisu a žaludu klitorisu se zevní genitálie řídí vzorcem senzitivity vnější kůže, protože jsou ovládány ze senzorické kůry.

KONFLIKTNĚ AKTIVNÍ FÁZE: ulcerace (ztráta buněk). Během konfliktní aktivity je žalud klitorisu nadměrně citlivý na dotek (hypersenzitivita).

FÁZE HOJENÍ: Během fáze hojení se ulcerace doplňuje novými buňkami. Proces hojení se projevuje jako hyposenzitivita klitorisu (znecitlivění) se sníženou nebo, pokud byl konflikt intenzivní, úplnou ztrátou citlivosti. Hypersenzitivita se krátkodobě reaktivuje během epileptoidní krize. Po ukončení Biologického speciálního programu se citlivost klitorisu vrátí k normálu.

POZNÁMKA: Všechny epileptoidní krize, které jsou řízeny ze senzorické, postsenzorické nebo předmotorické senzorické kůry, jsou doprovázeny poruchami krevního oběhu, závratěmi, krátkými poruchami vědomí nebo úplnou ztrátou vědomí (mdloby nebo „absence“), v závislosti na intenzitě konfliktu. Dalším výrazným příznakem je pokles hladiny cukru v krvi způsobený nadměrným využíváním glukózy mozkovými buňkami (srovnejte s hypoglykémií související s ostrůvkovými buňkami slinivky břišní).

Další texty ke studiu:

GNM: PĚT BIOLOGICKÝCH ZÁKONŮ NOVÉ MEDICÍNY

SBS: MUŽSKÉ POHLAVNÍ ORGÁNY

Zdroj Přeložil: Vladimír Bartoš VÝVOJ A FUNKCE DĚLOHY A VEJCOVODŮ: Děloha (corpus uteri) se nachází v ženské pánvi za močovým měchýřem. Dělohu drží na místě děložní svalovina, tzv. myometrium. Vnější vrstva dělohy (perimetrium) je tvořena pobřišnicí, která poskytuje orgánu další oporu. V průběhu menstruačního cyklu narůstá na endometriu…

Sdílet na sociální sítě