GNM: „Schizofrenické“ konstelace: ÚVOD, TEORIE

Stáhnout PDF

Caroline Markolin, Ph.D.

Zdroj

Přeložila: Mgr. Jana Schön

Pro Symbiózu Života upravil: Vladimír Bartoš

ÚVOD

Dr. Hamer po vystudování medicíny na univerzitě v Tübingenu v Německu pracoval několik let jako asistent na univerzitní psychiatrické klinice. „To, co jsem tam viděl, bylo strašné a děsivé. Pacienti, včetně mladých lidí se schizofrenií, kteří měli své sny a naděje, stejně jako vy nebo já, seděli v uzavřeném prostoru jako zvířata v kleci. Nikdo nevěděl, jakou nemoc tito nešťastníci skutečně mají. Od té doby jsem měl velmi silnou touhu pomáhat těmto nejubožejším z ubohých. Věřím, že se mi to podařilo.“ (Ryke Geerd Hamer, Vermächtnis einer Neuen Medizin, sv. 2, str. 49).

Poté, co Dr. Hamer objevil Pět biologických zákonů a příčiny fyzických nemocí, bylo jen přirozené, že v kontextu GNM také prozkoumal příčiny duševních chorob. Po prostudování skenů mozku svých pacientů byl schopen zjistit, že psychiatrické stavy, např. psychózy, maniodepresivní stavy („bipolární poruchy“) nebo obsedantně-kompulzivní chování, mají vždy původ ve dvou biologických konfliktech, které korespondují s oběma mozkovými hemisférami. Jelikož jsou zapojeny obě strany mozku, nazval různé kombinace konfliktů „schizofrenické konstelace“.

„Naše osobnost je souhrn všech biologických konfliktů.“ (Dr. Hamer)

Mezi ohromující výsledky výzkumu Dr. Hamera patří zjištění, že „konstelace“ mají významný vliv na rozvoj charakteru a chování člověka. GNM, přesahující čistě medicínský aspekt, vysvětluje, proč se např. někdo stane perfekcionistou, proč se někdo musí neustále předvádět nebo je neustále puzen k mluvení, stále něco odkládá, je pecivál nebo samotář a proč existují lidé, kteří jsou pořádní, mají ve všem řád, jsou přehnaně dochvilní, zatímco jiní jsou nepořádní, nemají žádný řád, chodí stále pozdě. Také získáváme nové vhledy do příčin agresivního chování, sebevražedných sklonů, submisivity (podřazenosti), emoční odtažitosti a nezralosti. Navíc se učíme chápat z pohledu biologických konfliktů, proč se z muže stává sukničkář nebo z ženy nymfomanka, proč se muž chová zženštile nebo proč se žena chová jako muž, a jaké typy konfliktů vedou k homosexualitě. To značně zpochybňuje stanovisko, že lidské chování je utvářeno výhradně naším prostředím, sociálně a kulturně podmíněným nebo genetickým.

Schizofrenické konstelace, jako např. „Vznášející“ konstelace, Mythokonstelace nebo Autistická konstelace, mají obrovský evoluční význam. Jako další krok v evoluci poskytují lidem potenciál pro seberozvoj a pokrok lidstva jako celku. Mnoho z největších objevů, vynálezů, technologických výdobytků, uměleckých děl a literatury proto pocházelo od lidí, kteří měli konstelace.

Giovanna Conti v knize The Biological Meaning of Music from the Point of View of German New Medicine (2008) (Biologický význam hudby z pohledu Germánské nové medicíny) zkoumala hudební díla Beethovena, Mozarta, Schuberta a Chopina v kontextu GNM. Poukazuje na to, jak tempo (rychlé a pomalé), rytmus (důrazný a uvolněný), barva zvuku (vysoké a nízké polohy) a výběr stupnic (dur a moll) předávají Speciální biologický program (sympatikotonie a vagotonie), který v té době skladatel prožíval (viz Allegretto z Beethovenovy Symfonie č. 7). To také zahrnuje schizofrenní konstelace (maniodepresivní nálady), jak jsou vyjádřeny například v Chopinově Nokturnu č. 20b a Mozartově Symfonii č. 40.

„Kdo by kdy čekal, že Pět biologických zákonů Nové medicíny jednoho dne poslouží jako základ pro zcela nové chápání hudby.“ (Profesor Helmut Calgéer, německý hudební pedagog a dirigent).

POZNÁMKA: Naše prezentace SBS a schizofrenních konstelací berou v úvahu výzkum Dr. Hamera, publikovaný v jeho německých publikacích (včetně Vermächtnis einer Neuen Medizin [Legacy of a New Medicine], 1987), jakož i aktualizace a dodatky Scientific Chart of Germanic New Medicine (anglický překlad Caroline Markolin, 2007). Díky úzkému kontaktu s Dr. Hamerem měla Caroline Markolinová tu čest pravidelně diskutovat o otázkách, týkajících se GNM, přímo s Dr. Hamerem. Na webu C. Markolinové jsou uvedeny neocenitelné znalosti, které získávala z první ruky během více než deseti let.

TEORIE O PŘÍČINÁCH DUŠEVNÍCH CHOROB A PORUCH NÁLADY

Moderní psychiatrie z velké části spočívá na teorii, že duševní choroby a poruchy nálady jsou způsobeny abnormální mozkovou chemií. Přesto však dodnes neexistují žádné biologické nebo chemické testy, které by takové tvrzení mohly ověřit. Nicméně z psychiatrických léků (antipsychotika, antidepresiva), určených ke zvrácení údajné „chemické nerovnováhy“, se stala standardní léčba. Tato neověřená doktrína otevřela farmaceutickému průmyslu trh obřích rozměrů (podívejte se na video The Marketing of Madness – Marketing šílenství).

FDA schválil první digitální pilulku pro schizofrenii a bipolární poruchu

„Americký úřad pro kontrolu potravin a léčiv schválil první digitální pilulku pro USA, která sleduje, zda pacienti užívají léky. Pilulka s názvem Abilify MyCite je vybavena drobným poživatelným senzorem, který komunikuje s náplastí, jež má pacient na sobě – náplast pak přenáší údaje o medikaci do aplikace pro chytré telefony, kterou si pacient může dobrovolně nahrát do databáze pro svého lékaře a další oprávněné osoby. Abilify léčí schizofrenii, bipolární poruchu, a je doplňkovou léčbou deprese… Odborníci však vyjádřili obavy, co by pilulka mohla znamenat pro soukromí pacientů. Někteří se obávají, že sledující pilulky budou krokem k trestání pacientů, kteří medikaci nedodržují.“ (U.S. Food and Drug Administration, 13. listopadu 2017). (FDA schválil první digitální pilulku, The Verge, 14. 11. 2017.)

Při léčbě duševních chorob se dodnes používá elektrokonvulzivní terapie (ECT), známá také jako „elektrošoky“. Během procedury procházejí pacientovým mozkem elektrické proudy v domnění, že vyvolaný záchvat opraví „chemickou abnormalitu“. (Elektrokonvulzivní terapie je dnes stále užívána – s neurčitými výsledky, Independent, 4. 12. 2017.)

Zde krátký dokument „Podvod psychiatrie, ADHD, bipolární poruchy, chemické nerovnováhy“ o tom, že neexistují žádné lékařské testy (krevní, atd.), které by potvrdily jakoukoli „duševní chorobu“; chybí důkazy pro chemickou nerovnováhu v mozku, údajně způsobující „duševní choroby“; medikace (toxická) mění mozek, což může být velmi škodlivé; psychiatři přiznávají, že skutečně nikoho nevyléčili; pojištění v USA vyplácí každoročně 69 miliard USD na duševní zdraví.

Psychiatrie: Žádná věda, žádná léčba

„Ve skutečnosti byl pojem ‚chemická nerovnováha‘ vždy jakousi neuvěřitelnou historkou – dobře informovaní psychiatři nikdy seriózně nenavrhli žádnou teorii“ (Ronald W. Pies, M.D., profesor psychiatrie, státní univerzita v New Yorku a lékařská fakulta na univerzitě Tufts).

„Neexistuje žádná racionální věda v pozadí toho, co si myslí, že je příčinou těchto symptomů. Medikace, podávaná těmto lidem, spočívá bez výjimky v podávání chemikálií, které mění mozek takovým způsobem, který může být velmi škodlivý… Přitom chybí důkaz pro chemickou nerovnováhu… léky jsou ve skutečnosti toxické.“ (Dr. Grace Jackson , M.D., psychiatr)

(ZDE nová studie zpochybňující teorii chemické nerovnováhy v mozku, pozn. překl.)

V roce 1952 vydala Americká psychiatrická asociace první vydání DSM: Diagnostic and Statistical Manual of Mental Disorders (Diagnostický a statistický manuál duševních chorob). DSM předkládá klasifikaci duševních chorob na základě konsenzu zvolených členů asociace. Od prvního vydání se počet kategorií „duševních chorob“ zvýšil ze 106 (ve vydání DSM 1) na 297 (v DSM 5, tj. aktuální vydání 2013). DSM-5 specifikuje například 10 odlišných „poruch osobnosti“, včetně tzv. „hraniční poruchy osobnosti“, charakterizované výkyvy nálad, zlostným a sebepoškozujícím chováním, vzorcem nestabilních vztahů a strachem z opuštění. V poslední revizi byly na seznam „duševních chorob“ přidány „symptomy“, jako např. abstinenční syndrom od kofeinu, nespavost, plachost, sexuální dysfunkce a ODD: Porucha opozičního vzdoru. Předchozí publikace již povýšily aroganci, narcismus, nadprůměrnou kreativitu, cynismus a antisociální chování na úroveň psychiatrických chorob, což mělo za následek rychle rostoucí medikalizaci a patologizaci chování, považovaných za „abnormální“.

„Říkáme lidem, že se musí chovat takovým způsobem, který psychiatrická profese považuje za normální.“ (Thomas Szasz, Mýtus o duševní chorobě, 1960)

Záměrně se DSM primárně zajímá spíše o statistiky a symptomy duševních chorob, než o jejich příčiny. Z vědeckého hlediska to nemá žádnou hodnotu. Jako diagnostický nástroj je to bezcenné.

Výzkum neuroplasticity vynesl na světlo, že mozek není, jak se dříve myslelo, statická buněčná hmota, ale ve skutečnosti je to dynamický systém neuronových sítí. Bylo zjištěno, že pokud je určitá část mozku neschopná výkonu, přilehlé mozkové buňky převezmou její funkci tím, že vytvoří nové nervové dráhy, které mají za úkol provést úkoly, které jsou ohroženy. Poznatek, že mozek má schopnost léčit sám sebe, je jistě vítanou změnou paradigmatu v neurovědě. Avšak pokud jde o příčiny nemocí, výzkum na poli neuroplasticity se stále skálopevně drží přesvědčení lékařů, že fyzické a duševní nemoci jsou výsledkem dysfunkcí lidského organismu. Předpokládá se tedy, že např. poruchy autistického spektra, ADD, ADHD, deprese nebo obsedantně-kompulzivní chování jsou způsobeny abnormální plasticitou mozku nebo „nadměrně zapojeným mozkem, který vytvořil příliš mnoho plastických spojení“. K opravě „vadného okruhu“ je doporučována terapie, spočívající v potlačování tendencí k plasticitě pomocí TMS (transkraniální magnetická stimulace) – a to v kombinaci s léky, „běžně antidepresivem nebo lékem typu Prozac“!

POZNÁMKA: Norman Doidge ve své knize The Brain That Changes Itself (Mozek, který se sám mění), 2007, tvrdí, že americký psychiatr Jeffrey M. Schwartz byl první, kdo použil skeny mozku, aby pochopil takové choroby, jako je OCD (obsedantně kompulzivní porucha). Dr. Schwartz publikoval svou práci na toto téma v roce 1997. To bylo deset let poté, co Dr. Hamer prokázal svá zjištění o příčinách duševních chorob rozsáhlým studiem skenů mozku.

Genetici prohlašují, že psychiatrické poruchy jsou spojeny s abnormalitami v lidské DNA, zatímco epigenetici mají za příčinu narušenou genovou expresi. Biologové se domnívají, že duševní choroby vznikají z dysregulace v organismu, jako např. nesprávná funkce štítné žlázy, abnormální hladiny kortizolu, nepravidelná hladina cukru v krvi, virová infekce nebo nemocná střeva.

V neuroimunologii, imunopsychiatrii a psychoneuroimunologii jsou duševní choroby připisovány dysfunkčnímu imunitnímu systému („protilátky, které vytvořil ničemný imunitní systém, napadají mozek a mohou způsobit psychózu“ – Pokud jiné způsoby nefungují, zkuste imunitní systém, The Lancet, 1. 11. 2016). V Institutu pro studium vrcholových stavů se slyšení hlasů léčí tím způsobem, že „imunitní systém jedince si uvědomí, že je přítomen plísňový patogen, který nepřímo způsobuje hlasy“. Tato „plíseň“ je považována za „podbuněčného plísňového parazita, který má schopnost manipulovat s duševním stavem a chováním svého hostitele“. Navrhovaným řešením je „eliminace tohoto organismu pomocí nalezení léku nebo vakcíny, a následnou vakcinací proti němu“ (Grant McFetridge, Silence the Voices. Discovering the Biology of Mind Chatter).

Psychologové jsou toho názoru, že duševní choroby jsou způsobeny sociálními a emocionálními faktory, jako je trauma v raném dětství, vystavení násilí, krize životního stylu, rodinné a vztahové problémy nebo nízký socioekonomický status. Běžnou léčbou je kombinace psychiatrických léků a psychoterapie.

Žádná z těchto teorií však není schopna vysvětlit, proč se u člověka rozvine velmi specifická „duševní choroba“, proč se toto onemocnění objeví v určitém životním období, proč se příznaky vyskytují v různé míře nebo proč jsou trvalé či se vrací. Na základě řádných vědeckých kritérií nám objevy Dr. Hamera o „schizofrenních konstelacích“ vůbec poprvé poskytují odpovědi na tyto otázky. Také slouží jako základy pro zcela nový terapeutický přístup.

Další texty ke studiu:

Vladimír Bartoš

Caroline Markolin, Ph.D. Zdroj Přeložila: Mgr. Jana Schön Pro Symbiózu Života upravil: Vladimír Bartoš ÚVOD Dr. Hamer po vystudování medicíny na univerzitě v Tübingenu v Německu pracoval několik let jako asistent na univerzitní psychiatrické klinice. „To, co jsem tam viděl, bylo strašné a děsivé. Pacienti, včetně mladých lidí…

Sdílet na sociální sítě