Dr. med. Mag. theol. Ryke Geerd Hamer: Germánská Nová Medicína®
PĚT BIOLOGICKÝCH ZÁKONŮ NOVÉ MEDICÍNY
Prezentace od Dr. med. mag. theol. Ryke Geerd Hamera na Prvním mezinárodním kongresu o
komplementární a alternativní léčbě rakoviny
14./15. května 2005
Madrid, Španělsko
Přeložil: Vladimír Bartoš
ÚVOD
Drazí přátelé, vážení kolegové:
Mám tu velkou čest představit vám nejúžasnější dar, jaký kdy bohové člověku dali. Na tento kongres jsem byl pozván, ale v současné době jsem ve francouzském vězení za „podněcování k praktikování Germánské Nové Medicíny“. To je doslova obvinění a důvod odsouzení. Po 8 a půl měsících vyšetřovací vazby se nyní, den po mých 70. narozeninách, může konečně uskutečnit přezkum vazby.
Licence k výkonu lékařské praxe mi byla odebrána již v roce 1986, a to doslova: „za to, že jsem se nezřekl železného pravidla rakoviny a nepřešel na konvenční medicínu“.
24 let jsem byl pronásledován, bylo mi vyhrožováno, byl jsem pronásledován a nyní jsem byl již podruhé uvězněn, ačkoli jsem se ničeho nedopustil – kromě znovuobjevení této úžasné Nové medicíny s jejími pěti biologickými zákony přírody, které ve skutečnosti existují již miliony let a budou existovat vždy. Toto, dámy a pánové, je celý můj zločin!
Když vám představuji tuto Novou Medicínu, musíte vědět, že je vlastně „zakázaná“, ačkoli ji již ve 30 posudcích potvrdili lékaři a profesoři a doložili podpisem – ale zjevně již 20 let ji mohou praktikovat pouze židovští lékaři.
Tento kongres se jmenuje Kongres alternativní medicíny. Já ji láskyplně nazývám alter-naivní medicína, protože alternativní medicína ze své podstaty existuje pouze do té doby, dokud je potlačováno uvědomění si skutečných souvislostí. Co je správné a co ne, lze v dnešní době snadno objasnit reprodukcí během několika hodin nebo dnů: Poté je opět k dispozici pouze jedna medicína – podle našich nejlepších znalostí ta správná. Obecně se však používá ve významu „alternativní medicína“. K tomu je třeba říci následující. Jak za chvíli uvidíte, takzvané nemoci, jak jsme je dosud chápali, ve skutečnosti neexistují. Jsou to spíše Smysluplné biologické speciální programy přírody. A v podstatě je nemusíte „léčit“, ale nechat je v klidu běžet, protože mají vždy biologický význam.
Celé naše dilema pramení z toho, že v Evropě jsme 1500 let praktikovali symptomatickou medicínu. Vše bylo nábožensky rozděleno na „benigní“ a „maligní“: Rakovina byla zhoubná, mikroby, horečka, únava, všechny údajné „příznaky nemoci“ byly zhoubné a musely být vymýceny – stejně jako hřích.
Protože nikdo nic nevěděl a nebyla známa žádná kauzální terapie, existovalo asi 1000 alternativních terapií. Ale pokud matka příroda – navzdory našim nesmyslným pseudoterapeutickým pokusům – pak dovedla své hojení do konce – pak jsme si to připsali jako své vlastní „úspěchy“. Jak moudří jsme si mysleli, že jsme – jako čarodějův učeň!
Před následujícím úvodem do Nové Medicíny nebo nyní: Germánské Nové Medicíny – dovolte mi prosím krátké vysvětlení: To, že jsem Novou Medicínu přejmenoval na Germánskou Novou Medicínu, mělo jediný důvod, protože mezitím se asi 15 směrů tzv. alternativní terapie také nazývalo Novou medicínou, protože název nemohl být chráněn. Musel jsem si tedy najít nové jméno. A protože tato Medicína byla objevena v Germánii, v zemi básníků a myslitelů, hudebníků, vynálezců a objevitelů, a protože němčina je matkou téměř všech evropských jazyků, nazval jsem ji Germánskou Novou Medicínou. Takže kromě obvinění ze sektářství jsem od té doby také obviňován z antisemitismu.
PĚT BIOLOGICKÝCH ZÁKONŮ GERMÁNSKÉ NOVÉ MEDICÍNY
V konvenční nebo alternativní medicíně, která u nás převládá, všechny takzvané nemoci jsou považovány za „chyby“ přírody, za zhroucení takzvaného „imunitního systému“ jako něco „zhoubného“, co se snaží organismus zničit a proto je třeba proti nim bojovat a vymýtit je všemi dostupnými prostředky lékařsko-vojenské strategie. Za 24 let intenzivního studia tohoto tématu jsem se od této myšlenky vzdálil na světelné roky.
Samozřejmě není snadné udělat skok do nové dimenze biologicko-medicínského myšlení hned na první pokus. Přesto se vám pokusím v krátkém čase poskytnout přehled.
Germánská Nová Medicína (jak se jí nyní říká), kterou jsem objevil v roce 1981, je exaktní přírodní věda, která je založena na 5 biologických přírodních zákonech. Nevyžaduje žádnou hypotézu a z přísně vědeckého hlediska je reprodukovatelná pro jakýkoli případ pacienta. Mimochodem, toto bylo předvedeno a oficiálně ověřeno na Trnavské univerzitě (Slovensko) ve dnech 8. a 9. září 1998!
Z biologicko-medicínského hlediska Germánská Nová Medicína identifikuje živý organismus jako neoddělitelnou jednotu psychiky, mozku a orgánu. Všechny psychické a orgánové procesy jsou propojeny mozkem a jsou v něm koordinovány. Mozek je takříkajíc velkým počítačem našeho organismu, psychika se stává programátorem, tělo a psychika jsou v podstatě „přijímačem dat“ mozku počítače (a to jak při optimálním naprogramování, tak při narušení programu). V žádném případě totiž nejde jen o to, že psychika programuje mozek a orgán, ale orgán je také schopen vyvolat automatické programování mozku a psychiky v případě zranění. Tímto způsobem se Germánská Nová Medicína zásadně liší od všech dosavadních lékařských směrů, zejména od tzv. standardní medicíny.
Germánská Nová Medicína je empirická přírodní věda – založená na 5 biologických přírodních zákonech – které vždy existovaly a vždy budou existovat – a které jsem znovu objevil až já. Platí pro lidi, zvířata i rostliny, dokonce i pro jednobuněčné organismy – pro celý živý vesmír. A platí samozřejmě pro všechny takzvané „nemoci”, protože každá z nich je pouze částí dvoufázového Smysluplného biologického speciálního programu přírody (SBS).
Neznalost těchto pěti biologických přírodních zákonů v medicínsko-klinickém smyslu nám znemožnila správně klasifikovat medicínu nebo správně vidět či posoudit byť jen jedinou nemoc. Ani jsme nikdy nemohli pochopit rakovinu a její souvislosti, protože jsme ji považovali za nevyléčitelnou a uchýlili jsme se k odstraňování příznaků rakoviny na organické úrovni. Stejně tak jsme například neměli možnost vůbec pochopit takzvané infekční nemoci, protože jsme si mysleli, že se jedná o agresivní nemoci, ve kterých nás mikrobi chtějí zničit a nikoli o fáze hojení, kterými ve skutečnosti jsou.
Stejně tak nebyl brán v úvahu zákon dvoufázové povahy nemocí z důvodu neznalosti korelací a nebyla zohledněna ani psychologická a mozková rovina, význam levorukosti a pravorukosti. Nemluvě o epileptoidní krizi, která je spolu s tzv. Syndromem nejčastější příčinou úmrtí.
Všechny tyto nové možnosti rozpoznání a schopnosti uzdravení vycházejí z pochopení takzvaného železného pravidla rakoviny, prvního přírodního zákona a takzvaného DHS = syndromu Dirka Hamera, jak jsem ho nazval, když jsem sám byl tak otřesen smrtí svého syna a onemocněl rakovinou varlat.
Říká se mu železné pravidlo, protože je to biologický zákon. Stejně jako biologický zákon například platí, že dítě má vždy otce a matku, jinými slovy, na narození nového dítěte se vždy podílejí dva. V Germánské Nové Medicíně máme 5 biologických přírodních zákonů, které jsou takříkajíc železné.
PRVNÍ BIOLOGICKÝ ZÁKON
ŽELEZNÉ PRAVIDLO RAKOVINY – má 3 kritéria:
První kritérium
Každý smysluplný biologický speciální program (SBS) pochází z DHS. (Syndrom Dirka Hamera), tj. s velmi těžkým, vysoce akutním dramatickým a izolovaným konfliktním zážitkem šoku – současně na třech úrovních:
1. v psychice
2. v mozku
3. na odpovídajícím orgánu
Tato sportovní fotografie ilustruje, jak je brankář přistižen „na špatné noze“, když se zděšeně dívá na odražený míč, který očekával v druhém rohu. Ze své „špatné nohy“ se již nemůže dostat.
To je typická situace při DHS. Jedinec je přistižen na špatné noze.
DHS je těžký, velmi akutně dramatický a izolující konfliktní šok, který jedince zastihne „na špatné noze“. Ale zároveň také šance pro jedince, aby tuto událost napravil a aby byl člověk vůbec schopen zvládnout situaci, která nečekaně nastala. V okamžiku DHS se prakticky synchronně zapíná Smysluplný biologický speciální program na úrovni psychiky, v mozku a odpovídajícím orgánu. Tento „Biologický speciální program“ je viditelný a měřitelný.
Přesně od DHS má pacient permanentní stres, tj. má velmi studené ruce a nohy, dnem i nocí přemýšlí o svém konfliktu a snaží se ho vyřešit. V noci už nemůže spát a pokud ano, tak jen první polovinu noci, nemá chuť k jídlu, hubne. To se nazývá konfliktně aktivní fáze.
Takže na rozdíl od běžných konfliktů a problémů vidíme u těchto biologických konfliktů, že se pacient dostává do permanentního stresu, který vytváří velmi určité definované příznaky, které nelze přehlédnout.
Tento stav se nezmění, dokud pacient tento konflikt nevyřeší. Poté dojde k uklidnění. Psychika se musí zotavit. Pacient se cítí ochablý a unavený, ale jako by se mu ulevilo, má dobrou chuť k jídlu, teplota těla stoupá, často má horečku, často bolest hlavy. Spí opět dobře, ale obvykle až od tří hodin ráno. To nazýváme fází hojení (po vyřešení konfliktu).
My všichni lidé dokážeme snášet mnoho konfliktních šoků, aniž bychom z nich onemocněli, ale jen tehdy, když máme čas se na ně předem připravit.
V okamžiku DHS se může stát něco jiného. Ve stejném okamžiku jsou položeny koleje, po kterých „běží“ vývoj nemoci. Koleje jsou dalšími konfliktními aspekty v souvislosti s DHS, tj. okolnostmi, které mohou být přiasociovány v momentu DHS. Stejně jako na fotografii pořízené bleskem, aniž by si toho však byli vědomi, v okamžiku, kdy dojde k DHS, lidé (stejně jako zvířata) zachycují nejmenší doprovodné detaily, jako jsou zvuky, vůně, vjemy nebo chutě, a ukládají tyto otisky na celý život. Pokud je pacient později naveden na takovou kolej, může dojít k recidivě celého konfliktu.
Spolu s hlavní „tratí“ DHS lze tedy současně nastavit pět nebo šest „vedlejších kolejí“ (doprovodné okolnosti, které jsou považovány za důležité). Je důležité si uvědomit, že i z jedné z vedlejších kolejí lze najte na hlavní „trať“. Proto jim říkáme „koleje“.
My lidé vnímáme tyto dráhy jako „patologické“, mluvíme pak o alergii, proti které je třeba bojovat. Mluvíme o senné rýmě, astmatu, neurodermatitidě atd., a používáme tyto označení, abychom nahodile popsali různé konflikty ve zcela odlišných fázích, spolu s jejich fyzickými a mozkovými příznaky.
Příklad: Mladá žena utrpěla kvůli amniocentéze (za účelem prokázání otcovství) konflikt matka/dítě, s rakovinou prsu. Během zákroku dostala hrozný strach, že dítěti ublížila. Následně se celý proces určení otcovství rozběhl v těchto zajetých kolejích, ačkoli se dítě už dávno narodilo zdravé. Pokaždé, když přišel dopis od právníka nebo od soudu, vrátila se na kolej a rakovina prsu pokračovala. DHS tedy zahrnuje nejen akutní dramatický konfliktní šok, který nás zastihl „na špatné noze“, ale také obsah konfliktu, který určuje lokalizaci Hamerova ohniska v mozku a lokalizaci rakoviny, nekrózy nebo funkčního selhání orgánu. Jak ale vidíte, v okamžiku DHS se toho může stát ještě více: v tomto okamžiku jsou položeny koleje pro budoucí opakované epizody.
Druhé kritérium
V okamžiku DHS určuje biologický konflikt jak lokalizaci SBS v mozku, jako tzv. Hamerovo ohnisko, tak lokalizaci na orgánu jako rakovinu nebo její ekvivalent.
V okamžiku DHS je spuštěn Smysluplný biologický speciální program (SBS), který běží synchronně v psychice, mozku a na orgánu. Teoreticky používáme tyto tři úrovně jako pomocné nástroj pro diagnostiku a terapii. Ve skutečnosti tyto tři úrovně tvoří jeden celek.
Každý konflikt má zcela konkrétní obsah, který je definován v okamžiku, kdy k DHS dojde. Konfliktní obsah je určen „asociativně“, což znamená, že se odehrává nevědomě, obchází naše vědomí. Myslíme si, že myslíme. Ve skutečnosti nás konflikt již asociativně zasáhl zlomek sekundy předtím, než jsme vůbec začali myslet.
Tento nečekaný šok zanechá v mozku stopy, které jsou viditelné na počítačové tomografii (CT) mozku. Tato kruhovitá léze se nazývá Hamerovo ohnisko (HH). Tento termín však pochází od mých oponentů, kteří tato místa, která jsem objevil, nazývali „pochybná Hamerova ohniska“. Tyto HH vypadají jako soustředné kruhy střeleckého terče nebo jako obraz vodní hladiny, do které byl vhozen kámen.
Každý konflikt je spojen s určitým orgánem a také s určitou částí mozku, odkud je proces na úrovni orgánu řízen a kontrolován.
V okamžiku DHS již můžeme tyto změny v mozku pozorovat.
Hamerovo ohnisko (HH) v konfiguraci střeleckého terče v počínající fázi hojení.
Čím větší je HH, tím větší je nádor, nekróza nebo buněčná změna na příslušném orgánu.
Čím intenzivnější je konflikt, tím rychleji roste nádor nebo je větší nekróza, resp. osteolýza nebo buněčná alterace u těch nádorů, které nevykazují buněčnou augmentaci.
V této fázi dochází k dočasnému otoku mozku, který může rovněž způsobit problémy, např. pokud konflikt trvá delší dobu nebo pokud se otok mozku nachází na nepříznivém místě, případně má HH intra- a perifokální edém. Ještě více se zvětší edém v orgánu a v korelujícím HH v mozku, se současně probíhajícím konfliktem opuštění a existenčním konfliktem se zadržováním vody ve sběrných ledvinových kanálcích, který pak nazýváme „Syndrom“. V tuto chvíli HH potřebuje více prostoru a vytváří si prostor tím, že se snaží odsunout okolí nebo utlačuje okolní mozkovou tkáň.
V mozku se obě fáze (konfliktně aktivní fáze a fáze po vyřešení konfliktu (fáze hojení)) přirozeně nacházejí na stejném místě, ale v různých stavech: V konfliktně aktivní fázi vždy s ostře vyznačenými kruhy a ve fázi po vyřešení konfliktu (fáze hojení) je HH zduřelé, edematizované a ztmavlé. Na konci fáze hojení se pak ukládá tzv. glie, tj. neškodná mozková pojivová tkáň, která slouží k opravě Hamerova ohniska.
Tato světlá Hamerova ohniska s hustou glií, která lze na počítačovém tomogramu snadno obarvit jodovou kontrastní látkou, jsou tedy reparací organismu na Hamerových ohniscích a není tedy důvod k panice.
V zásadě se po zhojení HH jedná o neškodnou jizvu po prodělané tzv. nemoci s gliovými ložisky, tzv. gliovými prstenci, které jsou bohužel stále považovány za „mozkové nádory“, např. gliomy, astrocytomy, oligodentrogliomy, glioblastomy atd., jsou chybně interpretovány a naneštěstí – ke škodě pacientů – operovány. Samotné mozkové buňky se však po narození nemohou vůbec rozmnožovat. V tomto ohledu skutečné mozkové nádory vůbec nemohou existovat.
Šipka vpravo: HH v pravém spánkovém laloku. Stav po srdečním infarktu (teritoriální konflikt).
Šipka vlevo: Karcinom varlete (hluboký konflikt ztráty), pro pravé varle, již ve fázi hojení.
V tomto případu pacient, farmář, utrpěl DHS o půl roku dříve, když měl jeho jediný syn vážnou nehodu na motorce. Syn byl dlouho na jednotce intenzivní péče a pacient si myslel, že zůstane mrzákem. Syn se však opět uzdravil. Čtyři týdny poté, co byl syn opět schopen pracovat na farmě, utrpěl otec srdeční infarkt, závratě, bolesti hlavy a problémy s rovnováhou. Po vyřešení konfliktu tedy utrpěl infarkt.
V říši zvířat, jelen také trpí biologickým konfliktem, územním (teritoriálním) konfliktem, s anginou pectoris v konfliktně aktivní fázi, kdy je vyhnán z území svým soupeřem. Současně organicky dochází k ulceraci koronárních tepen, tj. koronární tepny se v důsledku ulcerace rozšíří a nyní může přečerpávat dvakrát až třikrát větší množství krve. Nyní odpočívá a hledá vhodný okamžik, kdy by mohl mladého soupeře opět vyhnat z území. A tuto moc získá pouze díky aktivaci tohoto Biologického speciálního programu, jinak se mu to nepodaří. Pokud by jelen dostal uklidňující léky, nikdy by nebyl schopen získat zpět své území.
Pro muže je tímto územím například jeho vlastní firma, přítelkyně, rodina nebo pracoviště. U lidí máme několik teritorií – i auto může být teritoriem. U lidí je infarkt zaznamenán pouze v případě, že konflikt trval alespoň 3-4 měsíce. Ovšem, pokud konflikt trval déle než 9 měsíců a je přehlédnut nástup vagotonické fáze hojení, infarkt je obvykle fatální.
Jiná situace je v případě infarktu myokardu (řízeného z bílé hmoty velkého mozku). Obsah konfliktu je: „Jsem kompletně zahlcený“ – doprovázený nekrózou myokardu v konfliktně aktivní fázi a ve fázi hojení, konkrétně v epileptické krizi (klíčový bod obratu), která znamená přechod k závěrečné vagotonické fázi, pak dochází k epileptickému infarktu, tzv. infarktu myokardu.
Třetí kritérium
Vývoj Biologického speciálního programu na všech třech úrovních, od DHS až po řešení konfliktu (CL) a epileptoidní krizi (EC) na vrcholu fáze hojení a návratu k normalizaci, probíhá vždy synchronně.
Vývoj Smysluplného biologického speciálního programu (SBS) probíhá současně na všech třech úrovních. Pokud je konflikt intenzivnější, postupuje růst nádoru rychleji. Pokud konflikt ztrácí intenzitu, snižuje se intenzita na všech ostatních úrovních. Pokud je konflikt vyřešen, pak fáze řešení probíhá na všech třech úrovních. Pokud dojde k recidivě, probíhá recidiva na všech třech úrovních.
Konfliktolýza (CL) je také velmi výrazným bodem, protože každá nemoc má své velmi specifické hojivé příznaky, které začínají až s vyřešením konfliktu. Pokud se pacienta zeptáme na jeho konflikt, máme psychologickou rovinu. Pokud provedeme počítačový tomogram (CT) mozku, máme k dispozici úroveň mozku. A na orgánové úrovni to samozřejmě můžeme také detekovat – např. jako ochrnutí, neurodermatitidu, cukrovku atd.
Fascinující na Germánské Nové Medicíně je to, že z CT mozku můžeme nejen okamžitě určit typ biologického konfliktu nebo obsah konfliktu, případně který orgán je postižen a zda dochází k proliferaci nebo redukci buněk, ale můžeme také „kriminalisticky“ zjistit, zda se konflikty nacházejí ve fázi konfliktně aktivní (ca-fáze) nebo již byly vyřešeny (pcl-fáze).
DRUHÝ BIOLOGICKÝ ZÁKON
Zákon o dvoufázové povaze všech smysluplných biologických speciálních programů za předpokladu, že dojde k vyřešení konfliktu.
Tento biologický zákon důkladně převrací naruby všechny naše dosavadní domnělé poznatky, protože všechny nemoci v celé medicíně probíhají tímto dvoufázovým způsobem. V minulosti jsme z neznalosti těchto souvislostí popsali v našich lékařských učebnicích několik stovek „studených nemocí“ a stejně tak několik stovek „horkých nemocí“. „Studené nemoci“ byly ty, při kterých měli pacienti studenou vnější pokožku, studené končetiny, byli v neustálém stresu, hubli, měli potíže s usínáním a spaním po celou noc. “Horké nemoci” byly ty, při kterých měli pacienti teplé nebo horké končetiny, většinou horečku, dobrou chuť k jídlu, ale velkou únavu.
V případě takzvaných „studených nemocí“ byla následná fáze hojení přehlížena nebo nesprávně interpretována jako vlastní „nemoc“. V případě takzvaných „horkých“ nemocí, které již představovaly fázi hojení po předchozí konfliktně aktivní fázi, byla tato chladná fáze přehlížena nebo nesprávně interpretována jako vlastní „nemoc“. Nyní víme, že dvě takzvané bývalé nemoci tvoří vždy jeden Biologický speciální program.
Možná bychom se mohli ptát, proč tuto zákonitost lékaři nerozpoznali už dávno, když je tato bifázická povaha tak krásně zákonitá. Bylo to jednoduše proto, že pouze část konfliktů našla řešení. Pokud se konflikt nepodaří vyřešit, zůstává onemocnění monofázické, tj. jedinec zůstává v konfliktní aktivitě, stále více hubne a nakonec umírá na vyčerpání nebo kachexii.
Když se ohlédneme zpět, v tradiční medicíně nebyla správně rozpoznána ani jedna „nemoc“.
Schéma ukazuje, jak se v důsledku DHS z normálního denního a nočního rytmu stala trvalá sympatikotonie, která trvá, dokud se po vyřešení konfliktu nezmění na trvalou vagotonii. Tato vagotonická fáze je v nejnižším bodě přerušena tzv. epileptickou či epileptoidní krizí neboli sympatikotonickým rázem, který signalizuje změnu vagotonické fáze.
Protože každá nemoc, která má řešení konfliktu, má také konfliktě aktivní fázi a fázi hojení. A každá fáze hojení – pokud není přerušena konfliktně aktivním relapsem – má také epileptoidní nebo epileptickou krizi, tj. bod obratu fáze hojení, v nejnižším bodě vagotonie.
Tato eplileptická nebo epileptoidní krize je proces, který matka příroda praktikuje již miliony let. Probíhá na všech třech úrovních současně. Účelem této krize, která nastává na vrcholu fáze hojení, je návrat k normálu. To, co běžně nazýváme epileptickým záchvatem se svalovými křečemi, je pouze zvláštní forma epileptické krize a to po vyřešení motorického konfliktu.
Epileptoidní krize se vyskytují v zásadě u všech tzv. nemocí – u všech se však mírně liší. U nich se však tonicko-klonické záchvaty nevyskytují jako v případě motorických konfliktů, ale každý typ biologického konfliktu nebo „nemoci“ má také svůj specifický typ epileptoidní krize.
Matka příroda vymyslela pro tento významný proces takříkajíc trik: Uprostřed fáze hojení dochází u pacienta k fyziologické recidivě konfliktu, tj. v této krizi pacient znovu zrychleně prožívá celý svůj konfliktní proces, což má za následek, že se velmi krátce dostává do fáze stresu, má studené ruce, se studeným potem a na krátkou dobu znovu prožívá všechny příznaky konfliktně aktivní fáze. To například vysvětluje silnou bolest anginy pectoris při infarktu.
Epileptoidní krize nás tak často staví před ještě větší klinické úkoly: např. lýza při pneumonii, infarkt myokardu po teritoriálním konfliktu, infarkt pravé srdeční komory s plicní embolií nebo absence po separačním konfliktu, také diabetes nebo hypoglykémie.
Například v případě koronárního infarktu, pokud konflikt trvá déle než 9 měsíců, se šance na přežití podle současného stavu konvenční léčby snižují. Jak ukázala naše vídeňská studie infarktu, nepřežil ani jeden pacient, který měl teritoriální konflikt trvající déle než 9 měsíců a to za předpokladu „normální“ konfliktní aktivity. V případě takzvaného Syndromu (retence vody) je však všechno úplně jinak. Dnes však můžeme riziko výrazně snížit již 3-6 týdnů před epileptoidní krizí, tedy před očekávaným srdečním infarktem.
Velmi důležitým kritériem v Germánské Nové Medicíně je lateralita pacienta. Protože bez určení levorukosti či pravorukosti nelze v Germánské Nové Medicíně vůbec pracovat. Stejně jako je třeba vědět, kolik je pacientovi let, jakého je pohlaví a zda je třeba zohlednit nějaké hormonální zvláštnosti nebo zásahy, např. antikoncepční pilulky, odstranění vaječníků nebo ozařování vaječníků, chemoterapie, užívání hormonů, menopauza atd., je třeba také vědět, zda je pacient pravák nebo levák.
Nejjednodušší způsob, jak zjistit naši lateralitu, je test tleskání = tleskání jako při potlesku..
…ruka nahoře je vedoucí rukou, tj. určuje levo-pravorukost. Pokud je pravá ruka nahoře, jste pravák, a naopak, pokud je levá ruka nahoře, jste levák. Tento test je velmi důležitý pro zjištění, kterou mozkovou hemisférou člověk pracuje, protože existuje mnoho přeškolených leváků, kteří se považují za praváky.
Levorukost a pravorukost začínají v mozku, přesněji v mozečku, protože v mozkovém kmeni nehraje lateralita prakticky žádnou roli. To znamená, že již s počátkem prvního buněčného dělení začíná vývoj počítačové části „mozečku“ a s ním i diferenciace na praváky a leváky. Levorukost také přesouvá konflikt na opačnou stranu mozku než je obvyklé u pravorukých. Leváci jsou takříkajíc „polarizováni“ jinak, od psychiky po mozek.
Proto nezeptat se pacienta, jestli je levák nebo pravák, je v Germánské Nové Medicíně považováno za hrubou chybu, protože je to nesmírně důležité pro přiřazení konfliktů k Hamerovým ohniskům a rakovinnému nádoru nebo nekróze na orgánu, protože to nerozhoduje jen o konfliktu a mozkové dráze, ale také o tom, jakou „nemocí“ nebo SBS může pacient vůbec trpět a kterým konfliktem.
Například v mozečku konflikty zasahují striktně každou hemisféru v závislosti na obsahu konfliktu. Například: když je žena pravák, konflikt obavy o hnízdo (matka/dítě) vždy ovlivňuje
na pravou hemisféru mozečku, která ovlivňuje žlázy levého prsu. I když utrpí další konflikt kvůli jinému dítěti nebo konflikt matka-dítě s ohledem na vlastní matku, konflikty stále dopadají na stejnou oblast mozečku.
Zde je však třeba rozlišovat, ale pouze pro případ, kdy matka své dospělé dítě již případně necítí jako „dítě“ nebo ho cítí jen částečně a nyní je pro ni více partnerem. Pak by konflikt zasáhl opačnou stranu v levém mozečku a vyvolal by rakovinu pravého prsu, protože levá strana mozečku je trvale zodpovědná za pravou stranu těla, stranu partnera. To se týká nejen manžela, přítele, otce nebo bratra, ale také sestry, tchyně nebo sousedky atd.
CT snímek pravý mozeček pro levý prs. Rakovina prsu (adenoidní). Konflikt obavy o hnízdo (matka/dítě nebo dítě/matka) u pravoruké ženy.
Zde je příklad: Matka utrpěla konflikt obavy o hnízdo (matka/dítě), protože její dítě vběhlo pod auto a bylo vážně zraněno. Matka si nyní vyčítá: „Přála bych si, abych ho držela pevněji za ruku.“ Od té chvíle má pacientka studené končetiny, nemůže spát, nemá chuť k jídlu, hubne a ve dne v noci myslí jen na svůj konflikt, o kterém také nemůže mluvit.
Během této konfliktně aktivní fáze, kdy matka neustále přemýšlí, co se děje, pozorujeme v levém prsu (pokud je pravačka) proliferaci buněk mléčné žlázy, kterou nazýváme rakovinou prsu. A kromě růstu nádoru vidíme v oblasti mozku („počítačovém“ relé) odpovědném za levý prs v pravém mozečku zároveň Hamerovo ohnisko jako známku konfliktní aktivity, tedy Smysluplného biologického speciálního programu (SBS).
Takzvaný nádor prsní žlázy roste tak dlouho, dokud je konflikt aktivní. K vyřešení konfliktu může dojít až po uzdravení dítěte. V tomto okamžiku nádor prsní žlázy přestane růst.
Pacientka s adenoidním karcinomem prsu
a) Konflikt matka/dítě nebo
b) Konflikt dítě/matka
Pro srovnání: V případě tzv. duktálního karcinomu mlékovodů, jehož relé se nachází v mozkové kůře, je obsahem konfliktu separační konflikt, s tvorbou vředů v mlékovodech v konfliktně aktivní fázi a s otokem a zarudnutím prsu ve fázi hojení.
Pokud dva konflikty zasáhly dvě různé mozečkové hemisféry, např. pravý a levý prs, hovoříme o „Schizofrenní Konstelaci mozečku“. To je spojeno s těžkou poruchou emotivity paranoidně-deluzivním způsobem, aniž by byla narušena formálně logická schopnost myšlení; např. „Cítím se vyhořelý, úplně prázdný, už nic necítím“. (tzv. „asociální paranoia“)
To, co se běžně označuje jako schizofrenie je prakticky „nouzovou reakcí organismu“, když člověk nevidí možnost zpracovat konflikty. Někteří lidé se již domnívali, že schizofrenie neboli „rozpolcené myšlení“ může být způsobeno tím, že mozkové hemisféry nemyslí ve „stejném rytmu“. Nikoho však nikdy nenapadlo, že by to mohlo být způsobeno dvěma různými aktivními biologickými konflikty, ačkoli se to při zpětném pohledu zdá tak zřejmé.
Navzdory faktu, že téměř všechny psychiatrické kliniky dnes mají CT, si nikdy ale nikdo ničeho nevšiml. Proč? Protože psychiatři obvykle o CT mozku nic nevědí a neuroradiologové se o (biologické) konflikty nezajímají.
Typická „Schizofrenní Konstelace mozečku“.
TŘETÍ BIOLOGICKÝ ZÁKON
Ontogenetický systém Smysluplných biologických speciálních programů rakoviny a nádorově ekvivalentních onemocnění
Embryologové obecně dělí embryonální vývoj na tři tzv. zárodečné vrstvy: endoderm (vnitřní zárodečná vrstva), mezoderm (střední zárodečná vrstva) a ektoderm (vnější zárodečná vrstva), které se vytvářejí na počátku vývoje embrya a z nichž jsou odvozeny všechny orgány. Každou buňku nebo orgán těla lze přiřadit k jedné z těchto zárodečných vrstev.
Třetí Biologický zákon Germánské Nové Medicíny proto řadí všechny tzv. nemoci podle příslušnosti k zárodečným vrstvám. Klasifikací všech typů nádorů, otoků a vředů podle zárodečné vrstvy zjistíme, že všechny „nemoci“, které se týkají stejné zárodečné vrstvy, mají společné zvláštní rysy (pokud jde o mezoderm, musíme rozlišovat mezi mezodermem řízeným mozečkem a mezodermem řízeným bílou hmotou velkého mozku).
Ke každému z těchto zárodečných listů totiž patří (z vývojových důvodů) tyto části:
• zvláštní část mozku
• určitý typ obsahu konfliktu
• specifická lokalizace v mozku
• velmi specifická histologie
• specifické mikroby související se zárodečnými vrstvami
A navíc každá takzvaná nemoc nebo SBS má stále biologický význam, který lze chápat z hlediska vývojové historie.
Buňky nebo orgány, které se vyvinuly z vnitřní zárodečné vrstvy (endodermu), mají své relé, své místo odkud jsou řízeny, v mozkovém kmeni, nejstarší části mozku.
Jejich umístění má jasný řád, neboť začínají vpravo dorsálně nemocemi úst, nosohltanem a pak se uspořádávají proti směru hodinových ručiček podél trávicího traktu a končí esovitou kličkou a močovým měchýřem.
Histologicky jsou všechny karcinomy bez výjimky adenokarcinomy. Orgány patřící k této zárodečné vrstvě vytvářejí buněčné proliferace s kompaktními nádory v případě rakoviny, např. v játrech, střevě, plicích – tzv. kulatá ložiska.
Všechny buňky nebo orgány, které se vyvinuly z vnější zárodečné vrstvy (ektodermu), mají své řídicí relé v mozkové kůře, nejmladší části našeho mozku.
V případě rakoviny všechny způsobují ztrátu buněk v podobě ulcerace v konfliktně aktivní fázi nebo biologicky významné funkční změny, částečně funkční zlepšení, částečně funkční omezení v konfliktně aktivní fázi, jako je motorická paralýza, diabetes atd. Ve fázi hojení dochází jak k rekonstrukci vředů, tak k obnovení funkce orgánů nebo k částečnému obnovení.
Ve střední zárodečné vrstvě (mezodermu) rozlišujeme starší a mladší skupinu.
Buňky nebo orgány, které patří do starší skupiny střední zárodečné vrstvy, mají své relé v mozečku, tj. patří ještě do starého mozku, a proto také vytvářejí kompaktní nádory v konfliktně aktivní fázi v případě rakoviny a to adenoidního buněčného typu, např. prsu, melanomu, mezoteliomů, tj. perikardiálních, pleurálních, peritoneálních mezoteliomů.
Buňky nebo orgány, které patří do mladší skupiny střední zárodečné vrstvy, mají své řídící místo v bílé hmotě velkého mozku. V případě rakoviny tyto buňky nebo orgány vytvářejí nekrózy nebo tkáňové otvory, v konfliktně aktivní fázi, např. v kosti, slezině, ledvině nebo vaječníku.
Mezodermální orgány řízené bílou hmotou velkého mozku vytvářejí nekrózy (osteolýzy) ve fázi aktivního konfliktu a rekonstrukci nekróz a výstavbu ve fázi hojení.
To ukazuje, že rakovina není nesmyslná událost náhodně zdivočelých buněk, ale velmi smysluplný a dokonce předvídatelný proces, který přesně odpovídá ontogenetickým podmínkám.
žlutá = mozkový kmen
ENDODERM
oranžovo/žlutě pruhovaná = mozeček
(starý) MEZODERM
oranžovo/červeně pruhovaná = bílá hmota velkého mozku
(nový) MESODERM
červená = mozková kůra
EKTODERM
To je důvodem, proč nebylo možné klasifikovat a pochopit původ a patogenezi nádorových onemocnění. Železné pravidlo rakoviny a zákon dvou fází každé nemoci nám poprvé poskytuje systematický řád, který platí pro celou medicínu.
Graf ukazuje dvě různé skupiny:
Červená skupina velkého mozku způsobuje ztrátu buněk v konfliktně aktivní fázi a obnovuje nekrózy nebo vředy s otokem a tvorbou cyst ve fázi hojení.
Žlutá skupina starého mozku vytváří nádory s buněčnou proliferací v konfliktně aktivní fázi a ve fázi hojení nádor opět rozkládá za pomoci mykobakterií (Tbc), pokud již byly na začátku DHS přítomny.
(Spodní část grafu odkazuje na druhý biologický zákon dvou fází)
V medicíně je tento ontogenetický systém, konkrétně systém nádorů, srovnatelný s významem periodického systému prvků v přírodních vědách. Poskytuje ucelený kontextuální přehled pro všechny lékařské obory.
ČVRTÝ BIOLOGICKÝ ZÁKON
Ontogeneticky propojený systém mikrobů
Až dosud byly mikroby považovány za příčinu tzv. infekčních onemocnění, což je zcela pochopitelné, protože mikroby jsou u tzv. infekčních onemocnění přítomny vždy. Tento názor je však nesprávný, neboť všem „infekčním onemocněním“ předchází konfliktně aktivní fáze, kterou jsme přehlíželi.
Časový okamžik, od kterého mohou mikrobi spustit svou aktivitu, nezávisí na vnějších faktorech, jak jsme se dosud mylně domnívali, ale určuje jej výhradně náš počítačový mozek.
Mikrobi tedy nejsou našimi nepřáteli, ale pomáhají nám, pracují na náš příkaz, na příkaz našeho organismu, řízeného naším mozkem, protože každá skupina orgánů příbuzná zárodečné vrstvě má také specifické mikroby příbuzné zárodečné vrstvě.
Když byly funkce našich orgánů naprogramovány do různých mozkových relé, byly do našeho počítačového mozku naprogramovány také funkce mikrobů. Všichni mikrobi jsou víceméně specialisté nejen z hlediska orgánů, na kterých pracují, ale také s ohledem na způsob jejich fungování.
Podle zákona o dvoufázové povaze všech nemocí (za podmínky vyřešení konfliktů) „pracují“ všechny mikroby – bez výjimky – výhradně ve 2. fázi, tj. ve fázi hojení, počínaje vyřešením konfliktu (CL) a konče ukončením fáze hojení. Mykobakterie (TBC) se množí již od DHS, ale do akce vstupují až s vyřešením konfliktu, tj. v souladu s tím je „předprodukováno“ pouze tolik mykobakterií, kolik je následně potřeba k vyčištění nádoru.
Klasifikace mikrobů odpovídá jejich ontogenetickému stáří:
• houby a mykobakterie (TBC)
nejstarší mikroby, působí na endodermálních orgánech řízených mozkovým kmenem.
• mykobakterie (TBC)
působí na mezodermálních orgánech řízených mozečkem,
• bakterie
působí na mezodermálních orgánech řízených bílou hmotou velkého mozku.
• viry (pokud vůbec existují), působí výhradně na ektodermálních orgány řízených mozkovou kůrou. (ZDE text vysvětlující vývoj pohledu na tzv. “viry” z hlediska GNM, pozn. překl.)
Mikroby jsme také považovali za něco „zhoubného“, co musíme vymýtit. To byl holý nesmysl, protože potřebujeme všechny tyto mikroby. Ve skutečnosti potřebujeme jejich celou škálu běžnou v našich zeměpisných šířkách. Pokud nám například „z hygienických důvodů“ chybí mykobakterie (TBC), pak už nemůžeme rozkládat naše nádory ve fázi PCL. To má pro řadu nádorů katastrofální důsledky:
Například v případě karcinomu štítné žlázy to znamená, že i přes vyřešení konfliktu nemůže být odbourán a bude nadále produkovat velké množství tyroxinu, což je nyní biologicky zcela zbytečné. Značné komplikace může způsobit i karcinom tlustého střeva, který je pak nutné chirurgicky odstranit, pokud nejsou přítomny mykobakterie.
Nyní rozumíme tomu, že mikrobi zapadají do biologického procesu Smysluplných speciálních biologických programů smysluplným a evolučně srozumitelným způsobem. Vyrostly s námi a pro nás. Každý z nich je článkem v regulačním okruhu přírody, který jsme neznali. Proto jsme se slepě snažili tyto užitečné pomocníky zničit některými takzvanými antibiotiky nebo sulfonamidy.
Takzvaný „imunitní systém“, který jsme si představovali jako armádu našeho těla, která zničí „zhoubné“ rakovinné buňky a „zhoubné“ mikroby jako ve velké bitvě, v tomto smyslu neexistuje. Na příkaz našeho mozku se z domněle patogenních mikrobů stávají opět neškodné, apatogenní mikroby, které se stáhnou na nějaké místo v našem organismu, kde neruší, ale kde mohou být kdykoli znovu aktivovány, až je budeme znovu potřebovat.
V podstatě všechno, co jsme my, moderní lékaři, dělali, byl nesmysl. Regulační systémy přírody totiž nemohou fungovat, pokud my, čarodějovi učni, svévolně odstraníme nějaké faktory.
Představa (zhoubných) mikrobů nebo metastáz plazících se v našich cévách (kde nikdy nebyly nalezeny) je nesmyslná.
Pohádka o metastázách je neprokázaná a nedokazatelná hypotéza. Žádnému výzkumníkovi se dosud nepodařilo najít rakovinnou buňku v arteriální krvi takzvaného pacienta s rakovinou. Pokud by rakovinné buňky mohly odplout do vzdálených orgánů, musely by se tam nutně dostat prostřednictvím tepenné krve, protože žilní systém a lymfatické cesty vedou pouze do centra, tedy do srdce.
V Germánské Nové Medicíně jsou „metastázy“ (které ve skutečnosti neexistují) chápány tak, že člověk utrpěl např. paniku při diagnóze (iatrogenní) a v jejím průběhu utrpěl DHS s novým biologickým konfliktem.
Podívejme se na případ pacientky s rakovinou prsu, jejíž dítě vběhlo pod auto a bylo vážně zraněno. A předpokládejme, že po třech měsících v nemocnici je dítě opět zdravé. A nyní byla pravoruké matce zjištěna bulka v levém prsu. Je jí řečeno, že je nutné amputovat celý prs, jinak hrozí nebezpečí, že by se “zhoubné” rakovinné buňky mohly „rozšířit“ do okolí nebo způsobit „vzdálené metastázy“. Aby se tomu předešlo, je podle nich nutné co nejdříve zahájit chemoterapii, aby byly všechny zhoubné rakovinné buňky zničeny.
Tváří v tvář této zničující diagnóze, stejně jako plánovanému zákroku a negativní prognóze, může mladá matka utrpět následující nové konfliktní šoky:
1. Konflikt zohyzdění,
může vyústit v melanom v oblasti chirurgické jizvy na levém prsu,
2. Konflikt sebehodnocení,
může vyústit v osteolýzu žeber v oblasti levého amputovaného prsu
(tam už nejsem k ničemu, tady jsem k ničemu),
3. Konflikt útoku proti levému prsnímu prostoru, který má být operován,
může vyústit v pleurální mezoteliom levé pohrudnice,
4. Konflikt strachu ze smrti,
může vyústit v kulatá ložiska v plicích (adenokarcinom)
Některé z těchto orgánových změn patřících k těmto konfliktům můžou být brzy patrné: melanom a adenokarcinom. A protože je dítě opět zdravé, je “ve hře” i tzv. vzdálená “metastáza” v pravém laterálním mozečku, tedy Hamerovo ohnisko ve fázi hojení. Osteolýza žeber a pleurální výpotek jsou také obvykle zaznamenány až ve fázi hojení, kdy je konflikt vyřešen.
Na tom můžeme vidět, že pohádka o metastázách je neprokázaná a nedokazatelná hypotéza. Také hypotézy, že by se rakovinné buňky na své cestě, na své nikdy nepozorované cestě krví, dokonce změnily a např. střevní rakovinná buňka, která vytvořila ve střevě (endoderm) kompaktní nádor podobný květáku, by najednou migrovala do kosti (nový mezoderm), kde by se mohla změnit v kostní atrofii (osteolýzu), jsou čiré šílenství a středověký dogmatismus. Skutečnost, že existuje druhý nebo dokonce třetí karcinom, není sporná, ale hodnocení této skutečnosti ano.
Totéž platí pro tzv. nádorové markery. V minulosti medicína neuměla rozlišit mezi konfliktní a hojivou fází nemoci. Byly tak vyvinuty markery, které byly zvýšené ve fázi aktivního konfliktu a další, které byly zvýšené ve fázi hojení. Správná fakta se tak změnila v nepravdivé nebo přinejmenším zavádějící diagnózy. V zásadě lze všechny markery fáze hojení nazvat také markery vitality.
PÁTÝ BIOLOGICKÝ ZÁKON
Kvintesence
Každou takzvanou nemoc je třeba chápat jako součást vývojově Smysluplného biologického speciálního programu přírody.
Pátý přírodní zákon je skutečně kvintesencí, protože převrací celou medicínu. Pokud se podíváte na jednotlivé zárodečné vrstvy odděleně, uvědomíte si, že mají zřejmý biologický smysl a že takzvané nemoci nejsou nesmyslnými omyly přírody, s nimiž je třeba bojovat, ale že každá nemoc je smysluplnou událostí. Protože údajné nemoci již nepovažujeme za „zlo“, neštěstí přírody nebo Boží trest, nýbrž jako části nebo jednotlivé fáze našich Smysluplných biologických speciálních programů přírody, protože pak biologický smysl obsažený v každém SBS přirozeně nabývá rozhodujícího významu.
Příklad: adenoidní karcinom prsu. Zde se tkáň mléčné žlázy množí v konfliktně aktivní fázi. Biologickým účelem je jednoznačně pomoci kojenci, který kvůli nehodě prodělal vývojové narušení, např. v důsledku úrazu, tím, že mu bude podáno více mateřského mléka. Tímto způsobem se mateřský organismus snaží vyřešit vzniklou situaci. Dokud konflikt trvá, nádor roste a reprodukce mléka pokračuje. Biologický smysl je zde tedy v konfliktně aktivní fázi.
Samozřejmě, že v tzv. civilizovaných zemích probíhají tyto procesy obvykle když žena nekojí. Pokud se taková žena dostane do konfliktu matka/dítě v době, kdy již nekojí, rostoucí nádor prsní žlázy napodobuje účel chtít poskytnout dítěti více mléka, i když dítě již není kojencem.
Tím se liší od konfliktu s vodou nebo tekutinou (nový mezoderm): během konfliktně aktivní fáze pozorujeme nekrózu ledvinové tkáně a zvýšený krevní tlak, který slouží k tomu, aby se kompenzoval úbytek tkáně v ledvině a zajistilo se tak vyloučení dostatečného množství moči a močových látek. Během fáze hojení se v místě nekrózy vytváří kapsle, která je vyplněna vodou. Toto pouzdro se nazývá ledvinová cysta. Uvnitř této cysty probíhá stálý proces množení buněk. Na konci tohoto období, přibližně po 9 měsících, se vytvoří tvrdá cysta s vlastním systémem krevního zásobení. Tato cysta, která začala jako nádor přiléhající k okolní tkáni, se nakonec oddělí a podílí se na produkci moči ledvin. V tomto případě je biologický význam ve fázi hojení, tj. s funkčním zlepšením dotčené tkáně.
SBS má tedy smysluplný biologický účel nebo je SBS určen k dosažení něčeho smysluplného nebo smysluplně biologicky potřebného. Jak jsme však viděli, biologický smysl je někdy ve fázi aktivního konfliktu a někdy ve fázi po vyřešení konfliktu (fáze hojení). Matka příroda si zde prostě dovolila realizovat obojí, i když zcela spořádaně, v různých skupinách zárodečných vrstev.
V případě karcinomů řízených velkým mozkem spočívá biologický smysl v konfliktně aktivní fázi. Na rozdíl od buněčného růstu starých mozkem řízených orgánů, je buněčná proliferace, která probíhá v průběhu
hojivé fáze, opravným procesem, během něhož se doplňuje ztracená tkáň dlaždicového epitelu.
Protože tomuto procesu nikdo pořádně nerozuměl, restituce nekrotizované nebo ulcerované oblasti během hojivé fáze byla také interpretována jako rakovina nebo sarkom.
To vysvětluje, proč jsme nikdy nebyli schopni pochopit pravou podstatu rakoviny, dokud jsme nerozuměli těmto souvislostem a především mechanismu vývoje našich biologických programů jako reakce na naše biologické konflikty.
La medicina sagrada převrátila všechno naruby, nic už není pravda, kromě faktů.
Nejenže má každý SBS svůj biologický význam, ale také kombinace těchto SBS ve smyslu schizofrenní konstelace má zase velmi zvláštní biologický význam, takříkajíc „nadsmysl“. Neznamená to nic transcendentálního, ideologického nebo duchovního, ale skutečnost, že matka příroda má zřejmě možnost, nebo ji praktikuje, otevírat nové dimenze ve zdánlivě beznadějných situacích (např. psychózách), s nimiž má jedinec ještě šanci tuto obtížnou situaci zvládnout. I zde Germánská Nová Medicína otevírá nové dimenze smysluplné terapeutické péče.
S Pátým Biologickým zákonem se Germánská Nová Medicína konečně stala kompletní. My lidé nyní můžeme ve vší skromnosti poprvé vidět a dokonce pochopit, že nejen celá příroda je uspořádaná, ale také že každý jednotlivý proces v přírodě má smysl, a to i v rámci celku. A že procesy, které jsme dříve nazývali „nemocemi“, nebyly nesmyslnými poruchami, které by museli napravovat čarodějovi učni, ale s údivem vidíme, že to všechno nebylo vůbec nic nesmyslného, zhoubného a patologického.
Terapie v Germánské Nové Medicíně proto vyžaduje zdravý rozum. Terapie rakoviny, stejně jako všech ostatních takzvaných nemocí (které zde a nyní nemohu podrobně rozebírat), spočívá především v tom, že pacienta zbavíme paniky a vysvětlíme mu souvislosti, které obvykle již sám pocítil. Je tedy diametrálně odlišná od dosavadní terapie tzv. ortodoxní medicíny: „Ano, nemůžeme pro vás nic udělat, musíte být ozařován, musíte brát chemoterapii, musíme vám podávat morfium, musíme řezat do zdravé tkáně.”
Takzvaná radioterapie je podle kritérií Germánské Nové Medicíny zcela zbytečná, protože je založena na předpokladu, že je třeba odstranit symptomy a zabránit šíření metastáz.
Prodej chemoterapie jako léčby je možná největším podvodem v celé historii medicíny. Ten, kdo vymyslel toto chemické mučení jako „léčbu“, by měl mít v pekle pomník. Chemoterapie – znamená léčbu buněčnými jedy, které zabraňují množení buněk. Je to jako exorcismus. Víme samozřejmě, že tyto cytotoxiny napadají především kostní dřeň. Ovlivňují také reprodukční orgány, což může vést k dočasné nebo trvalé neplodnosti.
Chemická pseudoléčba nemá vůbec žádný pozitivní účinek na nádory, které jsou řízeny starým mozkem, protože cytotoxický lék zesiluje sympatikotonický stav a tím vlastně urychluje růst rakoviny –
což z celého postupu činí naprostý zločin. V případě rakovin řízených velkým mozkem je aplikace vyloženě idiotská. Chemoterapie samozřejmě může náhle zastavit jakýkoli proces hojení (na úkor zhoršení stavu kostní dřeně), bez ohledu na to, ze kterého mozkového relé byl proces onemocnění řízen. Údajné „úspěchy“ však spočívají v zabránění hojení, které ortodoxní lékaři prohlásili za zhoubné.
Například u intraduktálního karcinomu prsu může chemoterapie zastavit otok hojícího se prsu. V podstatě jediné, co se zastavilo, byl proces hojení, založený na iluzi, že se zastaví růst nádoru, který ani nádorem není.
A vliv chemoterapie a ozařování na mozek?
Zvláštní odolnost mozku při zvládání biologických konfliktů spočívá v jeho schopnosti tyto Hamerova ohniska znovu zacelit. Jak víme, mozek to dělá s pomocí edému během hojivé fáze. Tento edém od sebe mozkové buňky značně oddaluje, tj. dochází ke zvětšení Hamerova ohniska. Chemoterapie a ozařování dělají přibližně to, co by dělala recidiva konfliktu: tj. hojení se zastaví a celá oteklé relé se opět spojí. Otok zmizel, ale Hamerovo ohnisko není vyléčeno, ani zdaleka. Protože po každém kole chemoterapie nebo ozařování se organismus okamžitě snaží znovu nastartovat proces hojení, tj. znovu zaplnit Hamerovo ohnisko edémem. Po skončení chemoterapie nebo ozařování se organismus okamžitě snaží nastartovat hojení, jinými slovy, začne Hamerovo ohnisko znovu plnit edematózní tekutinou. Při každé chemoterapii nebo ozařování se synapse, spojení mezi nervovými buňkami, roztáhnou a pak se opět zmenší. Nakonec dochází k životu nebezpečnému „harmonikovému efektu“.
V Germánské Nové Medicíně nelze operace kategoricky odmítat. Je třeba je provádět pouze individuálně a podle zdravého rozumu.
Morfin je pro každého pacienta katastrofální. Takové vnější zásahy nejsou v přírodě zamýšleny. Protože máme morfin a jeho deriváty, myslíme si, že morfinem vypneme bolest a ještě se uzdravíme. Tato kalkulace je špatná, protože morfin mění celý mozek a pacient už nemá žádnou morálku a od té doby může být uspán bez vůle.
Léčba léky není v žádném případě výhradní doménou konvenční medicíny. V Germánské Nové Medicíně se však používá pouze ke zmírnění nebo zamezení komplikací v přirozeném průběhu léčení. Všechny léky, které jsou symptomaticky dobré, by měly být použity ve prospěch pacienta podle kritéria, zda by je lékař použil na vlastní ženu.
Je zřejmé, že s pomocí Germánské Nové Medicíny mají pacienti, kteří dosud neprošli žádnou léčbou, největší šanci na úplné uzdravení
Konvenční medicína, která se tak honosí svým údajným vědeckým charakterem, si musí postupně klást otázku, zda už dávno neopustila cestu přírodní vědy. Ale samotný fakt, že základní přírodní zákony jsou nyní poprvé známy (stejně jako tomu bylo dlouho v jiných přírodních vědách), poskytuje nyní medicíně poprvé jedinečnou šanci stát se přírodní vědou v pravém slova smyslu!
Děkuji vám.
Závěrečná slova
15. května 2005
Vážení přátelé, dámy a pánové „kolegové“.
Kongres pro mě chtěl udělat něco dobrého a požadoval pro mě cenu kněžny asturské. Rád bych za to účastníkům kongresu poděkoval. Ale na výhru jsou potřeba dva, přátelé a bývalí kolegové: ten, kdo uděluje cenu a ten, kdo přijme cenu. Asturijská cena za medicínu je však zatížena hrozivou hypotékou: V dubnu letošního roku byla cena udělena profesorům Gallovi a Montagnierovi za „objev“ takzvaného viru AIDS, který ve skutečnosti neexistuje. Viry HIV se u pacientů s AIDS nikdy nevyskytují. Sám Montagnier na kongresu v Barceloně před deseti lety prohlásil, že nikdy neviděl virus AIDS. Nyní lže sám sobě a dostává za to cenu.
Hlavním argumentem proti „AIDS“ jako samostatné nemoci jsou poznatky, které lze získat z ontogenetického systému nádorů a z něj odvozeného ontogenetického systému mikrobů. Nikdy nikdo nepozoroval povinnou symptomatologii po tzv. HIV infekci, jak jsme zvyklí například u spalniček nebo zarděnek. Pokud člověk nemá pozitivní test na HIV a onemocní například rakovinou, revmatoidní artritidou, sarkomem, zápalem plic, průjmem, tuberkulózou, herpesem nebo nejrůznějšími neurologickými příznaky či deficity, pak jsou to podle dosavadních představ zcela normální běžné nemoci. Pokud má však tatáž osoba pozitivní test na HIV, pak jsou to všechno okamžitě zhoubné příznaky „AIDS“, skoro by se chtělo říci „metastázy AIDS“, které ukazují na brzkou mučivou smrt nešťastného takzvaného „pacienta s AIDS“. Celá věc tedy musí mít něco společného s psychikou, pokud lidé nápadně onemocní až poté, co jim bylo sděleno, že jsou HIV pozitivní.
Opravdu si žádný lékař nedokázal představit, co se děje v takovém pacientovi, který je brutálně konfrontován s tak zničující diagnózou? Je také velmi zvláštní, že „AIDS“ jako podezření na virové onemocnění se chová zcela jinak než ostatní “virová” onemocnění, protože ta jsou vždy považována za ukončená, když je test na protilátky pozitivní.
Odpusťte mi, ale jsem praktický člověk. Je velmi zajímavé teoreticky diskutovat o „AIDS“, ale mezitím jsou chudí lidé nadále terorizováni a zabíjeni „AIDS“ – stejně jako rakovinou. Kruhy, které nechtějí, aby se pravé souvislosti rakoviny dostaly na veřejnost a zavřely mě do vězení, jsou také těmi, které vytvořily smrtelnou chorobu imunodeficience „AIDS“, aby získaly další „smrtelnou“ nemoc jako druhou nohu k rakovině, která jim dává další moc.
Promiňte mi, ale cítím se mezi takovými vědci nepatřičně. Přesto nechci kvůli svým pacientům zabouchnout všechny dveře. Proto jsem se po pečlivém zvážení rozhodl, že navzdory všemu cenu přijmu, a to za dvou podmínek:
- Bude mi uděleno úřední povolení k výkonu povolání lékaře.
- Přesněji řečeno, toto obnovené povolení mi umožní praktikovat Germánskou Novou Medicínu – objev, který získal 30 úředních ověření.
Moji přátelé a všichni, kdo mě znají, vědí, že nejsem ani megaloman, ani arogantní, ale spíše skromný a přátelský. Považoval bych proto za odpornou zradu na našich pacientech, kdybych přijal cenu za svou ješitnost, aniž bych se ujistil, že podmínky mých pacientů jsou plně splněny.
Něco se musí stát hned!
Všichni musíme jednat!
Je to odpovědnost nás všech!
Povstaňme a spolupracujme, abychom tento zločin ukončili.
O to vás prosím!
Amici di Dirk, Ediciones de la Nueva Medicina S.L.
Camino Urique 69, Apartado de Correos 209, E-29120 Alhaurin el Grande
© Dr. med. Mag. theol. Ryke Geerd Hamer
PĚT BIOLOGICKÝCH ZÁKONŮ NOVÉ MEDICÍNY Prezentace od Dr. med. mag. theol. Ryke Geerd Hamera na Prvním mezinárodním kongresu okomplementární a alternativní léčbě rakoviny 14./15. května 2005Madrid, Španělsko Zdroj Přeložil: Vladimír Bartoš ÚVOD Drazí přátelé, vážení kolegové: Mám tu velkou čest představit vám nejúžasnější dar, jaký kdy bohové člověku dali. Na tento…