GNM: Diabetes (cukrovka)

Dr. Ryke Geerd Hamer

Zdroj

Přeložil: Vladimír Bartoš

Příčina – terapie – léčení z pohledu Germánské Medicíny (Germanischen Heilkunde)

Podle 5 biologických přírodních zákonů Germánské Medicíny je každá takzvaná nemoc v celé medicíně dvoufázovým procesem za předpokladu, že je vyřešen konflikt, který program spustil. V našich lékařských učebnicích jsme mívali popsáno několik stovek „studených nemocí“ a několik stovek zjevně „horkých nemocí“.

„Studené nemoci“ byly ty, při nichž měli pacienti studenou vnější kůži, studené končetiny, byli v neustálém stresu, hubli, měli problémy s usínáním a spánkem po celou noc, jako například rakovina, roztroušená skleróza, angina pectoris, neurodermatitida, duševní a psychická onemocnění a také diabetes.

Druhým typem „nemocí“ byly ty, ke kterým jsme počítali všechny tzv. infekční nemoci, včetně revmatických alergií nebo vyrážek apod.

„Mapy mozku“, které jsem poprvé sestavil na přelomu srpna a září 1983, obsahují pro každou část mozku odpovídající orgán a pro každý orgán odpovídající konfliktní obsah.

Germánská Medicína a zákon dvoufázovosti všech smysluplných speciálních biologických programů (SBS) v případě vyřešení konfliktu byly předpokladem pro nalezení třetího přírodního zákona, „ontogeneticky podmíněného systému SBS a rakoviny a rakovině ekvivalentních SBS“.

Ten se neomezuje pouze na nádorová onemocnění, ale vztahuje se i na tzv. nádorové ekvivalenty (čímž se rozumí všechna ostatní tzv. onemocnění neboli SBS).

Neexistují žádné ekvivalenty rakoviny pro orgány řízené starým mozkem, pouze rakovina a – v pozitivním případě – fáze hojení po vyřešení konfliktu.

Pro mezodermální orgány řízené velkým mozkem (kosti, pojivová tkáň, lymfatické uzliny atd.) rovněž neexistují žádné ekvivalenty rakoviny, ale pouze „rakovina“ v podobě nekrózy, osteolýzy, tkáňových dutin, zkrátka buněčný úbytek, a – v pozitivním případě konfliktolýzy – fáze hojení, kdy se tkáňový úbytek doplní.

Rakovinově ekvivalentní SBS, zkráceně rakovinové ekvivalenty, jsou ektodermálně-kortikální onemocnění, která vykazují ztrátu funkce namísto defektu buněčné nebo parenchymové substance nebo buněčné ztráty.

Patří mezi ně motorické paralýzy, poruchy zraku a sluchu a také diabetes a glukagonová nedostatečnost s odpovídajícími konflikty a takzvanými Hamerovými ohnisky v mozku.

Navzdory změnám se však zdá, že tyto buňky jsou v omezené míře funkčně obnovitelné i po mnoha letech konfliktní činnosti po vyřešení konfliktu.

S těmito nástroji, tj. se znalostí pěti biologických přírodních zákonů a znalostí typických příznaků průběhu nemoci na třech úrovních psychika – mozek – orgán, je nyní poprvé v medicíně možné smysluplně kauzálně a kvazireprodukovatelně pracovat – jako je tomu v případě diabetu.

Podíváme-li se nejprve na konvenční lékařské kategorizace typů a symptomů popsaných u cukrovky, pak typy cukrovky I, II a a II b jsou – zhruba řečeno – vlastně zcela libovolné kategorizace:

• Typ I do 40 let – primární diabetes
• Typ II a od 40 let včetně štíhlý (bez obezity) – sekundární nebo stařecký diabetes
• Typ II b od 40 let včetně obézní (obezita) – sekundární nebo stařecký diabetes

Jako symptomy diabetes mellitus se uvádí:

• polydipsie (zvýšená žíznivost)
• polyurie (zvýšené vyměšování moči)
• únava
• malátnost
• snížení výkonnosti
• pokles váhy
• poruchy zraku
• hypoglykémie s pocitem hladu
• hypoglykémie (snížení cukru)
• studený pot
• tachykardie
• svalové křeče (snížení cukru)
• nevolnost a zvracení

Komplikace:

• hypoglykemický šok (snížení cukru)
• diabetická keto-acidóza (překyselení)
• kóma způsobené přemírou cukru v krvi

Pokud se podíváme na tento konglomerát příznaků, podle kterého konvenční medicína deklaruje své takzvané „nemoci“, pak žádný rozumný člověk nemůže tento nesmysl vlastně pochopit, protože většina příznaků znamená pravý opak diabetu, totiž hypoglykémii!

Germánská medicína má naštěstí téměř na všechny otázky jasné odpovědi:

• Diabetes I. typu = normální diabetes
• Diabetes II. typu = dva „glukózové konflikty“

Jeden způsobuje diabetes a druhý hypoglykémii.

Oba ve fázi ca (konfliktně aktivní). Podle toho, na které z obou „drah“ se pacient náhodou nachází, je více hypoglykemický nebo hyperglykemický.

Proto si konvenční medicína s diabetem II. typu neví rady. Inzulín nelze podávat, protože je spojen s katastrofální hypoglykémií, která může vést až ke smrti.

Dilema spočívá v tom, že hypoglykemický konflikt není znám, zejména ne ve spojení s hyperglykemickým konfliktem (= cukrovkou).

Jakmile se tedy pacient dostane na dráhu hyperglykemického konfliktu, může mít glykemii 200 mg/dl cukru v krvi. Pokud se krátce poté ocitne na druhé dráze hypoglykemického konfliktu, může okamžitě upadnout do hypoglykemického kómatu.

Ve frontální části mozkových komor se nacházejí dvě centra:

glukagonové centrum v levé hemisféře
(= hypoglykemické centrum) = α-ostrůvkové buňky,
inzulínové centrum v pravé hemisféře.
(= hyperglykemické centrum) = β-ostrůvkové buňky.

V zásadě platí následující:

• Obsah konfliktu při hypoglykémii je konflikt strachu a znechucení s někým nebo něčím konkrétním.
• Obsahem konfliktu u hyperglykémie (diabetu) je konflikt odporu proti někomu nebo něčemu konkrétnímu.

Samozřejmě zde vždy hraje velkou roli pravo/levorukost.

Test tleskání: pravá ruka při tleskání nahoře (vedoucí ruka), pravák.
Levá ruka při tleskání nahoře (vedoucí ruka), levák.

Konfliktem strachu a znechucení (levá hemisféra) trpí pravoruké ženy a levorucí muži,
Konflikty odporu (pravá hemisféra) prožívají pravorucí muži a levoruké ženy.

Výjimky:

Užívání antikoncepčních pilulek, menopauza, mužské „klimakterium“, jiné hormonální změny a schizofrenická konstelace.

Příklad:
Sexuálně zralá pravoruká žena (tj. před menopauzou) bez předchozích konfliktů by během konfliktu strachu a znechucení trpěla hypoglykémií, což by způsobilo, že by hodně jedla, (snížená produkce glukagonu alfa ostrůvkovými buňkami slinivky břišní a jater).

Pokud tatáž žena vstoupí do menopauzy se stejným konfliktem strachu a znechucení, reaguje na pravé straně mozku namísto předchozí levé hemisféry.

Hypoglykémie se nyní více či méně rychle změní v hyperglykémii (se sníženou produkcí inzulínu), tj. diabetes II. typu a nebo b, tedy „diabetes dospělých“.

Často se však stává, že pacientka osciluje „mezi světy“ po celé měsíce nebo roky, tj. někdy má hypoglykémii – která se obvykle neměří! – a někdy hyperglykémii (= cukrovku), nebo obě centra reagují současně konflikty „ještě“ a „už“, které se mohou vzájemně vyvažovat.

Když si mladé pravoruké ženy vezmou antikoncepční pilulku, konflikt strachu a znechucení také obvykle přeskočí na pravou stranu a způsobí cukrovku.

U levorukých mladých žen konflikt strachu a znechucení (změna hemisféry v důsledku levorukosti) okamžitě způsobuje cukrovku, ale při užívání antikoncepčních pilulek a nebo po klimakteriu dochází k hypoglykémii.

Tato vysvětlení nejsou teoretická, ale lze je přesně prokázat v každém jednotlivém případě.

Existují však i jiné možnosti, které jsou, jak uvidíme, stejně logické:

Například můžete jako pravoruký muž nejprve trpět konfliktem hypoglykémie – strachu a znechucení jako pravoruká žena, ale v druhém kroku se přidá mužský konflikt odporu.

Pacient se nyní nachází v něčem, co by se dalo označit jako schizofrenická „glukózová konstelace“ a má neustálé sny plné odporu a znechucení.

Podle toho, zda je zdůrazněn levostranný (hypoglykemický) nebo pravostranný (diabetický) konflikt, je hladina glukózy v séru nižší nebo snížená, případně vyšší nebo zvýšená.

Pravoruký muž může utrpět jako 1. konflikt pouze konflikt odporu: tj. na úrovni orgánu dojde ke snížení hladiny inzulínu, tj. k cukrovce se zvýšenou hladinou glukózy v krevním séru.

Po mužském klimakteriu nebo např. při pseudoterapii blokádou testosteronu by se diabetes změnil na hypoglykémii, tj. snížení hladiny glukagonu.

Všichni lékaři se pak mylně domnívají, že diabetes vymizel díky nějaké (antidiabetické) terapii.

Levoruký muž při stejném (mužském) konfliktu odporu přirozeně utrpí levostranné Hamerovo ohnisko (změna hemisféry v důsledku levorukosti) s hypoglykémií.

V klimakteriu by se pak u leváka náhle objevila cukrovka (cukrovka dospělých!) (bez jakékoliv rozpoznatelné příčiny v konvenční medicíně), pokud by konflikt zůstal aktivní.

I zde se samozřejmě jedná o dva individuální konflikty (= schizofrenická „glukózová konstelace“).

Nyní se věci trochu komplikují, ale zůstávají logické:

Kortikální konstelace:

O „glukózově-konfliktní konstelaci“ jsme již krátce hovořili.
Pacient však může mít jiný kortikální konflikt v tzv. teritoriální oblasti vpravo nebo vlevo.

Od té doby pak pravačka reaguje na (dosud volné) pravé straně mozku, levačka na (dosud volné) levé straně mozku.

Pravák na levé straně mozku a levák na pravé straně mozku. Samozřejmě pak reagují i ​​s přidruženým glukózovým mozkovým relé.

Příklad:

Pravák utrpí konflikt teritoriálního hněvu (žaludeční vřed nebo vřed žlučovodu), od té doby reaguje ženským způsobem, dojde ke konfliktu strachu a znechucení s hypoglykémií. Tomu pak říkáme (konstelace) bulimie.

Takovou konstelaci bulimie může utrpět:

Levoruký muž , jen v jiném pořadí a jiným konfliktem:
a) konfliktem odporu spojený s hypoglykémií
b) konflikt teritoriálního hněvu s žaludečním vředem nebo vředem žlučových cest.

Pravoruká žena jimi trpí v následujícím pořadí:
a) konflikt strachu a znechucení s hypoglykémií
b) teritoriální konflikt hněvu se žaludečním vředem nebo vředem žlučových cest.

Levoruká žena jimi trpí v následujícím pořadí:
a) konflikt identity se žaludečním vředem nebo vředem žlučových cest
b) konflikt strachu a znechucení s hypoglykémií

Tento princip platí pro všechny konflikty a konfliktní konstelace v teritoriální oblasti.

Než se dostaneme k takzvanému „typu II“, neboli tomu s obezitou (typ II b), je třeba si ujasnit něco zásadního:

Biologický účel diabetu a hypoglykémie

Všechny Smysluplné biologické speciální programy (SBS) mají samozřejmě svůj biologický účel, včetně diabetu a hypoglykémie. A jakkoli to může na první pohled znít zvláštně, tyto zdánlivě protichůdné programy SBS mají docela podobné účinky:

Cílem je zajistit přísun glukózy do svalů, přesněji řečeno pro svalový třes při pocitu znechucení nebo odporu vůči někomu či něčemu.

V případě hypoglykémie jedinec rychle zhltne potravu, což způsobí zvýšení sérové glukózy a zásobení svalů glukózou v kratším časovém úseku.

V případě diabetu se dostupná glukóza stále více nabízí svalům snížením hladiny inzulínu.

Obezita (nadváha)

V případě hypoglykémie, kdy jedinec sní velké množství jídla, aby měl dostatek glukózy na odpor, jedinec logicky přibírá na váze – navzdory konfliktní aktivitě, tj. navzdory sympatikotonii a reálné tělesné hmotnosti!

Velmi důležitou alternativou přibývání na váze – odhaduji, že celkem asi 90 % – je tzv. Syndrom sběrných ledvinových kanálků SBS neboli zadržování vody při aktivním konfliktu.

O tom samozřejmě konvenční medicína nemá ani tušení, protože toto zadržování vody (karcinom ledvinných sběrných kanálků) nemá ve skutečnosti s „glukózovým konfliktem“ nic společného.

Vidíme, jaké různé příznaky jsou považovány za „typické“ pro cukrovku, přičemž hypoglykémie není považována za samostatnou nemoc („přece můžete rychle něco sníst“).

To je důvod, proč celý takzvaný „výzkum diabetu“ nebyl ničím jiným než nesmyslem. A tyto nesmysly zůstanou tak dlouho, dokud se budou domnívat, že mohou ignorovat poznatky Germánské Medicíny.

Cukrovka u dětí
je stejně běžná jako hypoglykémie u dětí. O té druhé si nikdo nemyslí, že je špatná (děti jsou považovány za „mlsné“). Konflikty jsou stejné jako u dospělých: Konflikt strachu a znechucení a konflikt odporu.

Důvod, proč je diabetes mellitus u dětí a dospívajících považován za neléčitelný, spočívá v tom, že dospělý se může vyhnout příkořím snadněji než dítě.
Dospělý může říci: „to se mi hnusí, to už si dělat nebudu“. Dítěte se ale nikdo neptá a znovu a znovu je na něj vkládáno příkoří a břemeno („Ach, nebuď takový“).

Terapie cukrovky:

Samozřejmě je důležité najít konflikt nebo konfliktní mechanismus („Bohové postavili diagnózu před terapii“), aby bylo možné konflikt vyřešit nebo se vyhnout se dalším konfliktům (kolejím).
V zásadě lze tímto způsobem léčit všechny cukrovky.

Délka trvání předchozího konfliktu určuje, na jaké úrovni se nakonec hodnoty sérové glukózy stabilizují. Není neštěstím, pokud hladina cukru v krvi nalačno zůstává například na 130 mg/dl. S tím může žít každý.

Abychom mohli správně provádět terapii s rozumným zacházením s inzulinem, musíme vědět, že v případě pochybností je příliš mnoho inzulinu mnohonásobně nebezpečnější (hypoglykemický šok, někdy s fatálními následky) než příliš málo inzulinu. Ani při 500 mg/dl glukózy v séru se obvykle nic nestane.

(převod jednotek mg/dl na mmol/l je zde, pozn. překl)

Samozřejmě je třeba předem pečlivě analyzovat terén s ohledem na konfliktní situaci, situaci v séru, příjem tablet apod. aby nedošlo k překvapení. Je samozřejmé, že je třeba vzít v úvahu i možnost opakování konfliktu, protože nežijeme ve vakuu.

Terapeut se zejména nesmí nechat odradit, pokud pacient po obzvlášť podrobné diskusi o svém konfliktu vykazuje místo nižší hladiny cukru ještě vyšší, protože diskuse má často za následek silnou recidivu.

Jako všude v Germánské Medicíně, nejde o to najít trik, který údajně „vymaže veškerou cukrovku“. To jsou všechno nesmysly. To, co je zde potřeba, je empatie a zdravý rozum, stejně jako spolupráce s příslušnými členy rodiny.

Dávejme si pozor, abychom si nechtěli hrát na myšlenkovou policii. Nesmíme zneužít důvěry pacienta. Každý terapeut dobře ví, že to má své meze.

Pokud si pacient uvědomí, že v terapii mu pomáhá mistr – profesně i osobně -, vloží do tohoto mistra, který by měl být podle mého názoru vždy altruistický, potřebnou důvěru.

Podle Germánské Medicíny je terapie jednoduchá, protože „víme“! Známe dva biologické konflikty, dokážeme posoudit, při jakých příležitostech by se pacient mohl dostat na kterou dráhu, a pacient se to naučí sám pochopit.

I když pacient nedokáže vyřešit ani jeden z konfliktů předem, obvykle je dokáže transformovat směrem dolů (snížit konfliktní masu).

K těmto nástrojům pro dočasnou tzv. úpravu diabetu se přidávají další nástroje podle Germánské Medicíny, kdy např. u levoruké mladé ženy lze cukrovku symptomaticky snížit cíleným podáváním hormonů (tablet), ale na oplátku přijme hypoglykémii, kterou lze opět snáze kontrolovat častým příjmem potravy.

Upozorňuji, že to všechno jsou pouze dočasné pomůcky, dokud se nevyřeší příčina diabetu. Je dokonce možné, že pacient mentálně aktivuje hypoglykemický konflikt kompenzačním způsobem, např. v případě hyperglykémie, a tím okamžitě reguluje hladinu cukru v krvi směrem dolů a naopak.

Je to stejné jako se všemi SBS v Germánské Medicíně: jakmile je pochopíte, přestanou vás děsit.

„Řemeslné znalosti“: Starý inzulín, depotní inzulín, chlebové jednotky, snižování hladiny cukru v krvi cvičením, jsou samozřejmostí. Tato symptomatická léčba je však v Germánské Medicíně pouze dočasná, protože cukrovka nakonec obvykle opět zmizí.

Přestože mi bývalí kolegové odebrali licenci k výkonu lékařské praxe a zavřeli mě za můj objev do vězení, musí tato fakta napříště všichni respektovat – ať se jim to líbí, nebo ne – protože jsou prostě prokazatelně správná.

(Všechny prolinky na vysvětlení pojmů v češtině jsou doplněny překladatelem)

Další texty ke studiu:

GNM: PĚT BIOLOGICKÝCH ZÁKONŮ NOVÉ MEDICÍNY

SBS: SLINIVKA BŘIŠNÍ

Co je podle Germanische Heilkunde nadváha?

Dr. Ryke Geerd Hamer Zdroj Přeložil: Vladimír Bartoš Příčina – terapie – léčení z pohledu Germánské Medicíny (Germanischen Heilkunde) Podle 5 biologických přírodních zákonů Germánské Medicíny je každá takzvaná nemoc v celé medicíně dvoufázovým procesem za předpokladu, že je vyřešen konflikt, který program spustil. V našich lékařských učebnicích…

Sdílet na sociální sítě