SBS: OČI

Zdroj

Přeložil: Vladimír Bartoš

VÝVOJ A FUNKCE SLZNÝCH ŽLÁZ: Slzné žlázy se nacházejí ve spánkové očnici na vnější straně horních víček. Produkují vodnatou vrstvu slzného filmu, která udržuje vnější část oka a spojivku vlhkou. Slzná tekutina se do oka dostává vylučovacími slznými kanálky. Přebytečné slzy odtékají slznými kanálky, slzným vakem a nososlzným kanálkem do nosní dutiny. Z evolučního hlediska se slzné žlázy vyvinuly ze střevní sliznice původního střeva. Stejně jako střevní buňky, které tráví „potravní sousto“, je biologickou funkcí slzných žláz „trávit“ (sekreční kvalita) „zrakové sousto“. Slzné žlázy se skládají ze střevního cylindrického epitelu, pocházejí z endodermu, a jsou proto řízeny z mozkového kmene.

ÚROVEŇ MOZKU: V mozkovém kmeni mají slzné žlázy dvě řídící centra, která jsou uspořádána v prstencovém tvaru mozkových relé, jež ovládají orgány trávicí trubice.

Pravá slzná žláza je řízena z pravé strany mozkového kmene; levá slzná žláza je řízena z levé hemisféry mozkového kmene. Neexistuje žádná zkřížená korelace mezi mozkem a orgánem.

POZNÁMKA: Ústa a hltan, slzné žlázy, Eustachova trubice, štítná žláza, příštítná tělíska, hypofýza, epifýza (šišinka) a choroidní plexus sdílejí stejné mozkové relé.

BIOLOGICKÝ KONFLIKT: Biologický konflikt spojený se slznými žlázami je „konflikt sousta„, konkrétně konflikt související s „vizuálním soustem“ (viz také cévnatka, duhovka a řasnaté těleso).

V souladu s evoluční úvahou jsou konflikty sousta primárním konfliktním tématem spojeným s orgány pocházejícími z endodermu, které jsou řízeny mozkovým kmenem.

PRAVÁ SLZNÁ ŽLÁZA

Pravá slzná žláza, která odpovídá pravé polovině úst a hltanu, odpovídá „příchozímu soustu“ a „neschopnosti zachytit vizuální sousto„, protože sousto bylo ignorováno někým jiným. Např: Dítě si vyhlédlo hračku a očekává, že ji dostane, ale rodiče ji ignorují, a proto nemohlo „vizuální sousto“ uchopit; dítě se chce vidět s kamarády nebo se chce dívat na televizi, ale rodiče mu to nedovolí; žena upozorní svého muže na prsten ve výloze klenotnictví a očekává, že prsten dostane, ale on „vizuální sousto“, po kterém touží, ignoruje.

LEVÁ SLZNÁ ŽLÁZA

Levá slzná žláza, která odpovídá levé polovině úst a hltanu, se vztahuje k „odcházejícímu soustu“ a k „nemožnosti eliminovat vizuální sousto„, protože sousto bylo ignorováno někým jiným. Např: Malíř chce prodat své obrazy, ale nikdo si jich nevšímá; realitní makléř není schopen prodat nemovitost, prodavač zůstává se svými výrobky; člověk se chce zbavit „sousta“ při garážovém výprodeji, ale nikdo nepřijde; přednášející se kvůli zrušení přednášky nemůže podělit o svou prezentaci; dítě ukazuje matce kresbu, ale ta mu nevěnuje pozornost.

KONFLIKTNĚ AKTIVNÍ FÁZE: Počínaje DHS se během konfliktně aktivní fáze buňky slzné žlázy množí a způsobují zvětšení slzné žlázy. Biologickým účelem zvětšení počtu buněk je zvýšit produkci slzné tekutiny, aby se „zrakové sousto“ mohlo lépe vstřebat (pravá slzná žláza) nebo vyloučit (levá slzná žláza). Postižené oko je tedy slzící a vodnaté (viz také nososlzné kanálky a spojivka).

Při pokračující intenzivní konfliktní aktivitě („visící konflikt„) se v slzné žláze vytváří květákovitý výrůstek (sekreční typ). Velký otok („nádor slzné žlázy„) vyklenuje oční víčko směrem ven, jak ukazuje tento obrázek.

POZNÁMKA: Váčkovité oči souvisejí se sběrnými kanálky ledvin a aktivním konfliktem opuštění nebo existenčním konfliktem. Kůže pod očima je velmi tenká; proto je zadržování vody v této oblasti nápadnější.

FÁZE HOJENÍ: Po vyřešení konfliktu (CL) odstraní houby nebo mykobakterie, jako jsou bakterie TBC, buňky, které již nejsou potřeba. Příznaky hojení jsou otok slzné žlázy způsobený edémem (nahromaděním tekutiny) a hnisavý oční výtok. U PCL-B lepkavý hnis zasychá a projevuje se jako nažloutlá oční krusta kolem oka (očí). V konvenční medicíně jsou aglutinovaná a krustovitá oční víčka spojována s „alergií“ (viz zánět spojivky).

Fázi hojení může doprovázet zánět (dakryoadenitida) se zarudnutím a bolestivým otokem slzné žlázy. Při SYNDROMU, tedy při zadržování vody v důsledku aktivního konfliktu opuštění nebo existenčního konfliktu, se otok ještě zvětšuje. Stav se poměrně často vyskytuje u dětí.

PRAVÉ OKO: neschopnost zachytit zrakové sousto

LEVÉ OKO: neschopnost odstranit zrakové sousto

Při visícím hojení v důsledku neustálých konfliktních relapsů dochází ke ztrátě stále většího množství tkáně slzných žláz, což má za následek snížení průtoku slz nebo úplné zastavení produkce slzné tekutiny. Vysychání slzného toku (xeroftalmie) se označuje jako Sjögrenův nebo Siccův syndrom (viz také suchost očí související s vylučovacími slznými kanálky, kanálky víčkových žláz, spojivkou a Sjögrenův syndrom spojený se suchostí v ústech).

VÝVOJ A FUNKCE SLZNÝCH KANÁLKŮ: Vylučovací slzné kanálky odvádějí slznou tekutinu produkovanou slznými žlázami do horní části spojivky a na vnější povrch očí. Slzné kanálky, což jsou dvě zakřivené trubičky umístěné na vnitřním okraji každého víčka, odvádějí přebytečné slzy do slzného vaku a nososlzným kanálkem do nosní dutiny. Výstelka slzných kanálků je tvořena dlaždicovým epitelem, pochází z ektodermu a je tedy řízena z mozkové kůry.

ÚROVEŇ MOZKU: Epitelová výstelka slzných kanálků je řízena z premotorické senzorické kůry (součást mozkové kůry). Pravé slzné kanálky jsou řízeny z levé části mozkové kůry; levé slzné kanálky jsou řízeny z pravé korové hemisféry (frontálně-laterálně-basální). Existuje tedy zkřížená korelace z mozku na orgán.

POZNÁMKA: Řídící centra se nacházejí v blízkosti mozkových relé kanálků víčkových žláz.

BIOLOGICKÝ KONFLIKT: Podobně jako u separačního konfliktu je biologickým konfliktem spojeným se slznými kanálky „chtít být viděn“ (nebýt viděn nebo přehlížen, cítit se vizuálně ignorován, nesmět být viděn) nebo „nechtít být viděn“ (chtít být neviděn; strach z přistižení, řekněme při trestném činu, sexuálním aktu nebo při podvádění).

Biologický speciální program slzných kanálků se řídí VZORCEM SENZITIVITY SLIZNICE HLTANU s přecitlivělostí během konfliktně aktivní fáze a Epileptoidní krizí a hyposenzitivitou ve fázi hojení.

KONFLIKTNĚ AKTIVNÍ FÁZE: ulcerace v epiteliální výstelce slzných kanálků úměrná intenzitě a délce trvání konfliktní aktivity. Biologickým účelem ztráty buněk je rozšíření kanálků za účelem zvýšení průtoku slz. „Lesklé oči“ dělají toho, kdo byl přehlédnut, přitažlivějším (v přírodě je to zásadní pro přilákání partnera). Příznaky jsou slzící oči a potenciálně bolestivé tahání v postiženém slzném kanálku. Při akutním konfliktu může být slzení nadměrné (viz také slzení očí související se slznými žlázami a spojivkou).

FÁZE HOJENÍ: V první části fáze hojení (PCL-A) se ztráta tkáně doplňuje prostřednictvím buněčné proliferace s otokem v důsledku edému (nahromadění tekutiny) v oblasti hojení. V závislosti na intenzitě konfliktně aktivní fáze může otok vést k obstrukci slzných kanálků a způsobit suchost očí. Chronický stav z důvodu neustálých recidiv konfliktu se nazývá Sjögrenův nebo Sicca syndrom (viz také suché oči související se slznými žlázami, kanálky víčkových žláz, spojivkou a Sjögrenův syndrom spojený se suchem v ústech). V tomto případě však Sjögrenovu syndromu nepředchází otok slzných žláz. Uzávěr vylučovacích slzných kanálků vede ke zvětšení celé slzné žlázy. Zduření je proto často chybně diagnostikováno jako nádor slzné žlázy.

POZNÁMKA: O tom, zda jsou postiženy slzné kanálky pravého nebo levého oka, rozhoduje pravo/levorukost člověka a to, zda se jedná o konflikt související s matkou/dítětem nebo s partnerem.

Ucpané slzné kanálky jsou u kojenců poměrně časté. U kojenců a novorozenců se tento stav projevuje trápením „chtít být viděn“ (nedostává se mu dostatečné pozornosti) nebo „nechtít být viděn“ (příliš mnoho návštěvníků se zastavuje, aby viděli nové dítě).

Pokud jsou ucpané nososlzné kanálky, slzy se nemohou vyprázdnit do nosní dutiny. Výsledkem zpětného toku slz je vodnaté a slzící oko. Ucpání nososlzného kanálku s otokem a zarudnutím v oblasti mezi okem a nosem, včetně slzného vaku, se nazývá dakryocystitida („infekce slzného vaku“).

Na obrázku je dítě s velkým otokem levého nososlzného kanálku. Pokud je dítě pravák, znamená to, že konflikt (chtít být viděn nebo nechtít být viděn) byl spojen s matkou, ale nyní je již vyřešen. Při současném zadržování vody (SYNDROM) v důsledku aktivního konfliktu opuštění se otok výrazně zvětšuje.

VÝVOJ A FUNKCE ŽLÁZ OČNÍCH VÍČEK (víčkové žlázy): Oční víčka jsou pohyblivé kožní záhyby, které zakrývají a chrání oči. Řasy připojené k hornímu a dolnímu víčku tvoří druhý ochranný štít proti prachu a dalším prvkům, které by mohly oko poranit. Vnější vrstvy víček se skládají z epidermální tkáně (vnější kůže) a tukové tkáně. Dva víčkové svaly umožňují otevírání a zavírání víček. Vnitřní strana víček je vystlána spojivkou. Hlavní funkcí očních víček je udržovat přední plochu oční koule a rohovky vlhkou. Meibomské a Zeisovy žlázy jsou zvláštním typem mazových žláz produkujících olej. Meibomské žlázy se nacházejí na okraji horního a dolního víčka uvnitř tarzální ploténky. Zeisovy žlázy se nacházejí na okrajích očních víček. V blízkosti kořene řas se nacházejí také potní žlázy zvané Mollovy žlázy (mazové i potní žlázy jsou uloženy v kůži korium). Vylučovací kanálky víčkových žláz odvádějí mastný maz do slzného filmu, aby se oko při mrkání mazalo. Víčkové žlázy pocházejí ze starého mezodermu a jsou proto řízeny z mozečku.

ÚROVEŇ MOZKU: V mozečku jsou pravé víčkové žlázy ovládány z levé části mozku, levé víčkové žlázy jsou ovládány z pravé mozkové hemisféry. Existuje tedy zkřížená korelace z mozku na orgán.

POZNÁMKA: Víčkové žlázy jsou uloženy v koriové kůži víčka. Jsou tedy ovládány ze stejných mozkových relé (viz také myelinová pochva).

BIOLOGICKÝ KONFLIKT: Biologický konflikt spojený s víčkovými žlázami je konflikt útoku, konkrétně útok proti oku (viz také kůže koria).

V souladu s evoluční úvahou jsou konflikty útoku hlavním konfliktním tématem spojeným s orgány pocházejícími ze starého mezodermu, které jsou řízeny mozečkem.

Prach, písek nebo jiné částice (či brouk) dopadající na oko mohou být registrovány jako konflikt útoku. V přeneseném smyslu může být „útok“ vyvolán urážlivým pohledem („zlý pohled“) nebo vyčítavým pohledem. Konflikt se týká také pocitu znetvoření, znečištění nebo „špíny“ týkající se očních víček. Konflikt může aktivovat i „fujtajbl“ dotek nebo polibek na oko (oči). Přiklonění se k teorii, že dotyk očí po kontaktu s osobou, která je nachlazená, způsobuje „oční infekci„, pouze vytváří predispozici pro konflikt.

KONFLIKTNĚ AKTIVNÍ FÁZE: Počínaje DHS se během konfliktně aktivní fáze buňky ve víčkových žlázách množí úměrně intenzitě konfliktu. Biologickým účelem nárůstu počtu buněk je poskytnout vnější posilu, aby bylo víčko chráněno před dalšími „útoky“. Pokud konflikt přetrvává, vytvoří se v místě cibulkovitý výrůstek, který je případně diagnostikován jako nádor víčka (srovnej s melanomem víčka zahrnujícím kůži koria).

FÁZE HOJENÍ: Po vyřešení konfliktu (CL) houby nebo bakterie odstraní buňky, které již nejsou potřeba. Během procesu hojení postižená oblast otéká a způsobuje takzvané ječné zrno (hordeola). Bolestivý vřídek je červený a naplněný hnisem.

POZNÁMKA: To, zda je postiženo pravé nebo levé oční víčko, závisí na tom, jestli je člověk pravo/levoruký a jestli se jedná o konflikt související s matkou/dítětem nebo s partnerem. Lokalizovaný konflikt postihuje oko, které bylo spojeno s „útokem“.

Zevní ječná zrna postihují Mollovy žlázy. Vznikají na okraji horního nebo dolního víčka u báze řas. Vnitřní ječná zrna se týkají Meibomových žláz a vyskytují se na vnitřní straně víčka. Pokud se meibomské žlázy ucpou a zanítí, vznikne tzv. chalazion (vlčí zrno) (viz obrázek vpravo), který se projevuje jako granulom, jenž se obvykle vytvoří uvnitř horního víčka. Chalazion je obvykle známkou visícího hojení v důsledku častých recidiv konfliktů. Pocit znetvoření kvůli výskytu oka prodlužuje fázi hojení.

Pokud v daném okamžiku nejsou k dispozici potřebné mikroby, dodatečné buňky zůstávají. Nakonec se výrůstek opouzdří pojivovou tkání.

VÝVOJ A FUNKCE KANÁLKŮ ŽLÁZ OČNÍCH VÍČEK: Vylučovací kanálky víčkových žláz se nacházejí podél okraje horního a dolního víčka. Odvádějí mastnou látku (maz) produkovanou ve víčkových žlázách do slzného filmu, aby udržovaly oči vlhké a zabránily příliš rychlému odpařování slz. Kanálky víčkových žláz se skládají z dlaždicového epitelu, pocházejí z ektodermu a jsou proto řízeny z mozkové kůry.

ÚROVEŇ MOZKU: Epitelová výstelka kanálků víčkových žláz je řízena z premotorické senzorické kůry (součást mozkové kůry). Kanálky pravého víčka jsou řízeny z levé části mozkové kůry, kanálky levého víčka jsou řízeny z pravé korové hemisféry (fronto-laterálně-basální). Existuje tedy zkřížená korelace mezi mozkem a orgánem.

POZNÁMKA: Řídící centra se nacházejí v blízkosti mozkových relé vylučovacích slzných kanálků.

BIOLOGICKÝ KONFLIKT: Biologický konflikt spojený s kanálky víčkových žláz je vizuální separační konflikt prožívaný jako ztracení z očí někoho blízkého, kdo se například odstěhoval, odešel nebo zemřel (viz také vnější kůže víčka, spojivka, rohovka a čočka). Konflikt se také týká toho, že někdo nesmí nebo nechce někoho vidět (konkrétní osobu nebo určité lidi). POZNÁMKA: Vizuální separační konflikt se týká pouze lidí a zvířat, například domácího mazlíčka, ale ne předmětů (prstenu, auta, oblíbené hračky) nebo domova. To by se místo toho týkalo slzných žláz nebo oční duhovky.

V souladu s evoluční úvahou jsou teritoriální konflikty, sexuální konflikty a separační konflikty primárními konfliktními tématy spojenými s orgány ektodermálního původu, řízenými ze senzorické, premotorické senzorické a postsenzorické kůry.

Biologický speciální program kanálků víčkových žláz se řídí VZORCEM SENSITIVITY VNĚJŠÍ KŮŽE s hyposenzitivitou během konfliktně aktivní fáze a epileptoidní krizí a hypersenzitivitou ve fázi hojení.

KONFLIKTNĚ AKTIVNÍ FÁZE: ulcerace v kanálcích víčkových žláz úměrná intenzitě a délce trvání konfliktní aktivity. Biologickým účelem ztráty buněk je rozšíření kanálků, aby se zvýšil tok lipidů pro udržení lubrikace oka. V přírodě jasnější vidění umožňuje rychle rozpoznat nového partnera, který „padne do oka“.

POZNÁMKA: To, zda se vředy vyskytují v kanálcích pravé nebo levé víčkové žlázy, závisí na tom, jestli je člověk pravo/levoruký a zda se jedná o konflikt související s matkou/dítětem nebo s partnerem.

FÁZE HOJENÍ: Během první části fáze hojení (PCL-A) se ztráta tkáně doplňuje prostřednictvím buněčné proliferace s otokem v důsledku edému (nahromadění tekutiny) v oblasti hojení. Otok může způsobit ucpání kanálků (tzv. „dysfunkce Meibomových žláz„). Ucpání vede ke ztenčení lipidové vrstvy slzného filmu a zvýšenému odpařování slz, což způsobuje suchost očí. Pokud se příznak stane chronickým v důsledku recidiv konfliktů, pak se stav označuje jako Sjögrenův nebo Siccův syndrom (viz také suché oči související se slznými žlázami, vylučovacími slznými kanálky, spojivkou a Sjögrenova syndromu spojeného se suchostí v ústech).

VÝVOJ A FUNKCE KŮŽE VÍČEK (EPIDERMIS): Pokožka víček se skládá ze dvou vrstev: koriová kůže rohovky a vnější kůže (epidermis). Vnitřní strana víčka je vystlána spojivkou. Vnější kůže víčka, která je poměrně tenká, je podepřena tarzální ploténkou, k níž se upínají víčkové svaly. Vnější kůže víčka je tvořena dlaždicovým epitelem, pochází z ektodermu a je tedy řízena z mozkové kůry.

ÚROVEŇ MOZKU: Kůže víčka (epidermis) je řízena ze smyslové kůry (součást mozkové kůry). Kůže pravého víčka je řízena z levé části smyslové kůry; kůže levého víčka je řízena z pravé mozkové hemisféry. Existuje tedy zkřížená korelace z mozku na orgán.

BIOLOGICKÝ KONFLIKT: Biologickým konfliktem spojeným s kůží víček je vizuální separační konflikt, konkrétně ztráta pohledu na osobu, zatímco člověk měl zavřené oči. Například milovaná osoba odešla nebo nečekaně zemřela, když člověk spal; matka ztratila z dohledu své dítě, když podřimovala (srovnejte s vizuálním separačním konfliktem souvisejícím s kanálky víčkových žláz, spojivkou, rohovkou a čočkou). Vnější kůže (epidermis) očních víček souvisí také se ztrátou fyzického kontaktu spojeného s očima, například s tím, že už nejsme líbáni na víčka (viz separační konflikt), stejně jako s touhou oddělit se od něčeho nebo někoho, kdo se dotýká očí (nechtěný polibek na víčko, zavázané oči, „toxické“ líčení očí).

V souladu s evoluční úvahou jsou teritoriální konflikty, sexuální konflikty a separační konflikty primárními konfliktními tématy spojenými s orgány ektodermálního původu, řízenými ze senzorické, premotorické senzorické a postsenzorické kůry.

POZNÁMKA: To, zda je zasaženo pravé nebo levé víčko, závisí na tom, jestli je člověk pravo/levoruký a na tom, zda se jedná o konflikt související s matkou/dítětem nebo s partnerem.

Biologický speciální program kůže víček se řídí VZORCEM SENSITIVITY VNĚJŠÍ KŮŽE s hyposenzitivitou během konfliktně aktivní fáze a epileptoidní krizí a hypersenzitivitou ve fázi hojení.

KONFLIKTNĚ AKTIVNÍ FÁZE: ulcerace v epiteliální výstelce kůže víček úměrná intenzitě konfliktní aktivity. V důsledku ulcerativního procesu je kůže víček suchá a šupinatá. Při postižení dolního víčka je postižena i oblast pod okem. Biologický speciální program vnější kůže je vždy doprovázen ztrátou krátkodobé paměti, která slouží k dočasnému zapomenutí toho, kdo je nepřítomen, zde konkrétně toho, kdo je mimo dohled.

FÁZE HOJENÍ: Během fáze hojení (v PCL-A) se vředovitá oblast doplňuje novými buňkami. Při zánětu se stav nazývá blefaritida. Příznaky, včetně otoku, zarudnutí, pocitu pálení a svědění, se pohybují od mírných až po závažné, v závislosti na intenzitě konfliktně aktivní fáze.

Na tomto obrázku je vidět blefaritida na levém oku, což naznačuje hojení vizuálního separačního konfliktu spojeného s partnerem, pokud je osoba levák. U praváka se konflikt týká jeho matky nebo dítěte.

Proces hojení se může projevit jako vyrážka na očním víčku (dermatitida víčka) nebo jako vitiligo způsobené závažným (vizuálním) separačním konfliktem (viz obrázek vpravo), který se týká horního víčka i oblasti pod okem.

Tukový uzlík na očním víčku, nazývaný xantelazma, je spojen s konfliktem sebehodnocení spojeným s okem (viz tuková tkáň).

VÝVOJ A FUNKCE SVALŮ OČNÍCH VÍČEK: V očních víčkách se nacházejí tři hlavní svaly, které ovládají pohyb víček. Dva svaly, které se podílejí na otevírání horního víčka, jsou sval levator palpebrae (pro dobrovolné otevírání) a horní tarzální sval (pro mimovolní otevírání). Sval orbicularis oculi v horním a dolním víčku řídí zavírání oka. Když se oko zvedá, sval levator se stahuje a zvedá víčko; když se levator uvolní, víčko se pasivně zavře. Aktivního zavírání víčka, které chrání oči před poraněním a před nadměrným světlem (viz zornicové svaly), se dosahuje kontrakcí svalu orbicularis oculi. Svaly očních víček také řídí mrkací reflexy. Mrkání zajišťuje vlhkost očí a rohovky pomocí slz (produkovaných v slzných žlázách) a mastných látek (vylučovaných víčkovými žlázami), které zabraňují jejímu vysychání. Svaly očních víček jsou připojeny k tarzální ploténce, která dává víčkům tvar a pevnost. Svaly levator palpebrae a orbicularis oculi se skládají z příčně pruhovaných svalů, pocházejí z nového mezodermu a jsou řízeny z bílé hmoty velkého mozku a motorické kůry. Horní tarzální sval je hladký sval.

ÚROVEŇ MOZKU: V mozku se nacházejí dvě řídicí centra pro levator palpebrae a orbicularis oculi. Trofická funkce svalů, zodpovědná za výživu tkáně, je řízena z bílé hmoty velkého mozku; schopnost pohybovat víčky je řízena z motorické kůry (součást mozkové kůry).

Svaly pravého víčka jsou řízeny z levé části mozku, svaly levého víčka jsou řízeny z pravé mozkové hemisféry. Existuje tedy zkřížená korelace z mozku na orgán.

Hladký tarzální sval je řízen ze středního mozku.

SVAL LEVATOR PALPEBRAE

BIOLOGICKÝ KONFLIKT: Biologickým konfliktem spojeným se svalem levator palpebrae je neschopnost udržet oko(a) otevřené (z důvodu extrémní únavy, práce na noční směny) nebo neudržení oka (očí) otevřeného(ých) ve správný čas (přehlédnutí červeného světla na semaforu nebo důležitého vizuálního sdělení, např. na tabuli nebo obrazovce; přehlédnutí něčeho důležitého, např. drobného písma ve smlouvě). Určité profese, například policisté, detektivové, piloti, profesionální řidiči, lidé obsluhující monitory a jiná zařízení sloužící k pozorování, jsou náchylnější k tomu, aby trpěli tímto typem konfliktu. Sval levator se také vztahuje k tomu, že není dovoleno mít oko (oči) otevřené (je zakázáno něco vidět nebo sledovat) nebo že nechceme mít oko (oči) otevřené (chceme se vyhnout tomu, abychom viděli něco znepokojujícího).

POZNÁMKA: To, zda je postižen sval levator pravého nebo levého víčka, závisí na tom, jestli je člověk pravo/levoruký a zda se konflikt týká matky/dítěte nebo partnera.

KONFLIKTNĚ AKTIVNÍ FÁZE: úbytek buněk (nekróza) levator palpebrae (řízený z bílé hmoty velkého mozku) a úměrně intenzitě konfliktní aktivity narůstající paralýza svalu levator (řízená z motorické kůry).

POZNÁMKA: Příčně pruhované svaly patří do skupiny orgánů, které na související konflikt nereagují proliferací nebo ztrátou buněk, ale funkční ztrátou (viz také Biologické speciální programy vnitřního ucha (hlemýžď a vestibulární orgán), čichové nervy, sítnice a sklivec) nebo hyperfunkcí (viz okostice a thalamus a alfa a beta ostrůvkové buňky).

V důsledku slabosti nebo ochrnutí svalu levator, který je zodpovědný za zvedání víčka, se horní víčko svěsí a nedokáže se zcela otevřít. V závislosti na intenzitě konfliktu může být poklesnutí sotva znatelné nebo může víčko klesnout přes celou zornici. Přesto se víčko nezavře tak, aby zcela zakrylo oko, protože tarzální sval brání úplnému zavření. V lékařské terminologii se pokleslé víčko nazývá blefaroptóza (nebo ptóza). Neschopnost zcela zavřít víčko se označuje jako lagoftalmus.

Pokud klesá pravé horní víčko, jak je vidět na tomto obrázku, jedná se o partnerský konflikt, pokud je dotyčná osoba pravák.

FÁZE HOJENÍ: Během fáze hojení dochází k rekonstrukci svalu levator; ochrnutí zasahuje do PCL-A. Epileptoidní krize se projevuje křečemi svalů víček (blefarospazmus). V závislosti na intenzitě konfliktně aktivní fáze se rychlé pohyby víček pohybují od drobného třepání víček až po silné záškuby víček nebo tiky víček (srovnej s tiky obličeje). Při PCL-B se funkce víčkového svalu vrací k normálu.

Nadměrné mrkání očí se týká také svalu levator. Výrazným konfliktem spojeným s mrkacím reflexem je pocit podezření nebo prokouknutí, například když byl někdo přistižen při podvodu, lži nebo triku. Rychlé mrkání se objevuje během epileptoidní krize a typicky se spouští při najetí na kolej, například když dotyčný lže.

SVAL ORBICULARIS OCULI

BIOLOGICKÝ KONFLIKT: Biologickým konfliktem spojeným se svalem orbicularis oculi je neschopnost zavřít oči (aby člověk neviděl něco nepříjemného nebo nežádoucího, chce před něčím zavřít oči) nebo nezavření očí ve správný čas (nehody způsobené vystavením ohni nebo výbušninám nebo nebezpečnou prací se svářecím zařízením). Orbicularis oculi souvisí také s tím, že člověk nesmí zavřít oči (nesmí spát nebo se mu nedostává spánku, například matky s novorozenci, studenti pracující na seminárních pracích na poslední chvíli, pracovníci pracující na směny, řidiči kamionů na dlouhé vzdálenosti) nebo nechce zavřít oči (děti odmítající zdřímnout).

POZNÁMKA: To, zda je postižen sval orbicularis pravého nebo levého víčka, závisí na tom, jestli je člověk pravo/levoruký a zda se jedná o konflikt související s matkou/dítětem nebo s partnerem.

KONFLIKTNĚ AKTIVNÍ FÁZE: ztráta buněk (nekróza) orbicularis oculi horního nebo dolního víčka (řízená z bílé hmoty velkého mozku) a úměrně intenzitě konfliktní aktivity narůstající paralýza svalu orbicularis oculi (řízená z motorické kůry).

POZNÁMKA: Příčně pruhované svaly patří do skupiny orgánů, které na související konflikt nereagují proliferací nebo ztrátou buněk, ale funkční ztrátou (viz také Biologické speciální programy vnitřního ucha (hlemýžď a vestibulární orgán), čichové nervy, sítnice a sklivec) nebo hyperfunkcí (viz okostice a thalamus a alfa a beta ostrůvkové buňky).

Kvůli slabosti nebo ochrnutí svalu orbicularis oculi, který je zodpovědný za zavírání víčka, nelze horní a dolní víčko řádně zavřít (viz také ochrnutí obličeje s nemožností zavřít oko na ochrnuté straně. Orbicularis oculi a obličejové svaly jsou napájeny z lícního nervu).

Pokud je postiženo dolní víčko, způsobuje snížené napětí orbicularis oculi svěšení dolního víčka směrem ven od oka. Tento stav se nazývá ektropium (viz obrázek). Pokud je postiženo horní víčko, horní víčko poklesne (srovnej s ptózou související s biologickým konfliktem svalu levator palpebrae).

FÁZE HOJENÍ: Během fáze hojení dochází k rekonstrukci svalu orbicularis oculi; ochrnutí zasahuje do PCL-A. Epileptoidní krize se projevuje křečemi očních svalů (blefarospazmus) horního nebo dolního víčka. V závislosti na stupni konfliktně aktivní fáze se rychlé pohyby víčka pohybují od drobného chvění víčka až po silné záškuby víčka nebo tiky víčka (viz také tiky obličeje). Při PCL-B se funkce víčkového svalu vrací k normálu.

Při visícím hojení v důsledku neustálých konfliktních recidiv způsobuje dlouhodobé zvýšené napětí orbicularis oculi dolního víčka jeho sklopení dovnitř. Tento stav, nazývaný entropium, je poměrně nepříjemný, protože řasy se neustále třou o oko, což vede k zarudnutí a podráždění oka.

VÝVOJ A FUNKCE SPOJIVKY, ROHOVKY A ČOČKY: Spojivka je čirá sliznice, která lemuje skléru (oční bělmo) a vnitřní stranu víčka. Hlavní funkcí spojivky je produkce slz, které udržují přední plochu oční koule vlhkou. Větší objem slzné tekutiny však vylučují slzné žlázy. Rohovka je průhledná struktura, která pokrývá duhovku a zornici. Rohovka řídí vstup světla do očí. Když světlo dopadá na rohovku, láme dopadající světlo na čočku, která světlo znovu zaostřuje na sítnici. Krystalická čočka je umístěna za duhovkou a drží ji na místě řasnaté svaly, které umožňují měnit tvar čočky, aby bylo možné získat ostrý obraz předmětů na různé vzdálenosti. Jak rohovka, tak čočka jsou zodpovědné za zaostřovací schopnost oka a za jemné doladění procesu vidění. Spojivka, rohovka a čočka se skládají z dlaždicového epitelu, pocházejí z ektodermu a jsou proto řízeny z mozkové kůry.

ÚROVEŇ MOZKU: Spojivka, rohovka a čočka jsou řízeny ze smyslové kůry (součást mozkové kůry). Spojivka, rohovka a čočka pravého oka jsou řízeny z levé části smyslové kůry; spojivka, rohovka a čočka levého oka jsou řízeny z pravé korové hemisféry. Existuje tedy zkřížená korelace mezi mozkem a orgánem.

BIOLOGICKÝ KONFLIKT: Biologickým konfliktem spojeným se spojivkou, rohovkou a čočkou je vizuální separační konflikt, kdy člověk někoho ztratil z dohledu, například někoho blízkého, kdo se odstěhoval, odešel nebo zemřel (viz také kanálky žláz očních víček a vnější kůže víčka). Patří sem i ztráta zraku domácího mazlíčka. Konflikt se týká také toho, že někoho nemůžete vidět (vnouče, milence, přítele, spolužáka, příbuzného v nemocnici) nebo že někoho nechcete vidět („zmizte mi z očí!“). Konflikt může vyvolat již strach z toho, že se s určitou osobou nebudete moci nebo smět vídat. Podle intenzity konfliktu se určuje, kterou ze tří tkání bude DHS ovlivňovat. Spojivka je spojena se středně silným konfliktem zrakové separace, rohovka se silnějším konfliktem; čočka je zasažena, pokud je konflikt prožíván jako velmi intenzivní. POZNÁMKA: Vizuální separační konflikt se týká pouze lidí a zvířat, například domácího mazlíčka, nikoli však předmětů (prstenu, auta, oblíbené hračky) nebo domova. Ten by se místo toho týkal slzných žláz nebo oční duhovky.

V souladu s evoluční úvahou jsou teritoriální konflikty, sexuální konflikty a separační konflikty primárními konfliktními tématy spojenými s orgány ektodermálního původu, řízenými ze senzorické, premotorické senzorické a postsenzorické kůry.

Biologické speciální programy spojivky, rohovky a čočky sledují VZOREC SENSITIVITY VNĚJŠÍ KŮŽE s hyposenzitivitou během konfliktně aktivní fáze a epileptoidní krizí a hypersenzitivitou ve fázi hojení.

KONFLIKTNĚ AKTIVNÍ FÁZE: ulcerace na spojivce, rohovce nebo čočce. V čočce se ztrátou krystalických buněk zlepší příjem světla a tím i zraková ostrost s biologickým účelem, že osoba mizící z dohledu bude déle viditelná. Zlepšené vidění do dálky také zvyšuje šanci na odhalení ztraceného „člena smečky“ v dálce. Biologické speciální programy spojivky, rohovky a čočky jsou doprovázeny ztrátou krátkodobé paměti, která slouží k tomu, aby se dočasně zapomnělo na toho, kdo se ztratil z dohledu (viz separační konflikt týkající se kůže).

POZNÁMKA: To, zda je postižena spojivka, rohovka nebo čočka pravého nebo levého oka, závisí na tom, jestli je člověk pravo/levoruký a na tom, zda je konflikt spojen s matkou/dítětem nebo s partnerem.

V případě spojivky způsobuje ulcerace suchost oka (očí) (viz také suchost očí související se slznými žlázami, vylučovacími slznými kanálky a kanálky víčkových žláz).

U rohovky vede dlouhodobá ulcerace k tzv. keratokonu, při kterém se normálně kulatá rohovka ztenčí a začne se vyklenovat do kuželovitého tvaru. Asymetrický, nerovný tvar rohovky způsobuje astigmatismus se zkresleným a dvojitým viděním (viz také fáze hojení). Typické je stálé rozmazané vidění na blízko i do dálky. Vzhledem k funkci rohovky lámat světlo jsou lidé s astigmatismem citliví na světlo.

Pokud je úhel zakřivení rohovky příliš strmý, způsobuje to krátkozrakost neboli myopii (viz také hladké ciliární svaly a sítnice). Dalekozrakost neboli hyperopie vzniká, když má rohovka příliš plochý úhel (viz také příčně pruhované ciliární svaly a sítnice).

FÁZE HOJENÍ: Během fáze hojení dochází k obnově a doplnění ztracených buněk.

Pokud jde o čočku, proces hojení se projevuje zakalením čočky s rozmazaným nebo mlhavým viděním (v konfliktně aktivní fázi nejsou žádné příznaky). Intenzivní fáze hojení je doprovázena bolestí a diskomfortem. Pokud se fáze hojení nemůže dokončit kvůli neustálým recidivám konfliktu, zakalení zůstává (viz obrázek). Trvalý zákal čočky se nazývá „šedý zákal“ (srovnejte se „zeleným zákalem“ týkajícím se sklivcového tělesa).

Podle konvenční medicíny je šedý zákal považován za normální součást procesu stárnutí, i když ne u každého člověka se šedý zákal ve vyšším věku objeví. Z pohledu GNM je to spíše zvyšující se výskyt vizuálních separačních konfliktů – s rodičem, manželem, dlouholetým společníkem nebo přítelem – proč je šedý zákal u starších lidí mnohem častější.

U rohovky se příznak hojení projevuje jako rozmazané vidění. Při zánětu se stav nazývá keratitida. Příznaky jsou bolest a zarudnutí. Při neustálých recidivách konfliktu se v důsledku opakujících se procesů jizvení rohovky stává trvalým astigmatismus (viz konfliktně aktivní fáze).

Na levém obrázku vidíme Hamerovo ohnisko (během PCL-A) na pravé straně smyslové kůry v oblasti, která ovládá rohovku levého oka (prohlédněte si schéma GNM). Pohled na řez očnicí (pravý snímek) potvrzuje, že v rohovce probíhá proces hojení (červená šipka).

Na tomto obrázku je pes s keratitidou v levém oku. Pokud je pes levák, znamená to, že vizuální separační konflikt je spojen s „partnerem“, jako je jeho pán nebo jiný pes či zvířecí kamarád.

Zánět spojivky (růžové oko) se zarudlýma, pálícíma, svědícíma a slzícíma očima se objevuje při hojení spojivky (viz také slzení očí související se slznými žlázami nebo nososlznými kanálky). Zánět často zahrnuje vnitřní stranu očních víček (srovnej s blefaritidou související s kůží víček). Příznaky se pohybují od mírných až po závažné, v závislosti na intenzitě konfliktně aktivní fáze. U praváků je postiženo pravé oko, pokud je vizuální separační konflikt spojen s partnerem; pokud je člověk levák, je konflikt spojen s matkou/dítětem.

Chemóza je klinický termín pro otok (edém) a zánět spojivek. Při SYNDROMU (zadržování vody v důsledku aktivního konfliktu opuštění nebo existenčního konfliktu) se otok výrazně zvětšuje.

Zánět spojivek a chemóza jsou běžně spojovány s „alergiemi“ a předpokládá se, že jsou způsobeny působením pylů. Při souběžných příznacích nachlazení, jako je rýma, se „alergie“ nazývá „senná rýma„. Z hlediska GNM je kombinace těchto příznaků známkou toho, že fáze hojení vizuálního separačního konfliktu a „konfliktu vůně nebo zápachu“ souvisejícího s nosní sliznicí probíhají současně. Slepená a krustovitá oční víčka prozrazují, že došlo také k vyřešení dalšího „konfliktu zrakového sousta“ zahrnujícího slzné žlázy.

Tzv. pterygium je výsledkem dlouhodobého procesu hojení („visícího hojení„) s nárůstem jizevnaté tkáně, která prorůstá ze spojivky směrem do středu oka na rohovku.

Pinguecula („oční bulka“) je nažloutlá nebo bílá skvrna vyrůstající na spojivce, rovněž výsledek visícího hojení v důsledku neustálých recidiv konfliktů. Na rozdíl od pterygia výrůstek nezasahuje do rohovky.

SPOJIVKA – ROHOVKA – ČOČKA

Případové studie – Dr. Alvin De Leon

Případové studie – Kimberly Ismail

VÝVOJ A FUNKCE CÉVNATKY, DUHOVKY A ŘASNATÉHO TĚLESA: Cévnatka, duhovka a řasnaté těleso se souhrnně nazývají uvea. Cévnatka lemuje vnitřní povrch oční koule a zásobuje výživou sítnici. Duhovka v přední části oka je součástí cévnatky. Duhovka pomáhá regulovat množství světla, které vstupuje do oka (viz také rohovka) a je proto funkčně úzce spjata se zornicemi. Řasnaté těleso spojuje cévnatku s duhovkou. Řasnaté těleso produkuje vodnatou tekutinu (nitrooční tekutinu neboli vodnatý mok), která vyplňuje přední a zadní komoru oční koule. Úkolem nitrooční tekutiny je udržovat nitrooční tlak (viz také sklivcové těleso). Řasnaté těleso obsahuje řasnaté svaly, které ovládají tvar čočky a umožňují tak jasné vidění. Uvea obsahuje značné množství melaninových pigmentů, které chrání oko před nadměrným světlem (viz také kůže corium). V duhovce množství melaninu určuje barvu duhovky od hnědé po modrou. Z evolučního hlediska tvoří cévnatka, duhovka a řasnaté těleso primordiální oční čípek, který se vyvinul ze střevní sliznice původního střeva (viz také zornicové svaly a řasnaté svaly). Stejně jako střevní buňky, které vstřebávají a tráví „potravní sousto“, je biologickou funkcí uvey „vstřebávat“ (absorpční kvalita) a „trávit“ (sekreční kvalita) „zrakové sousto“. Cévnatka, duhovka a řasnaté těleso se skládají ze střevního cylindrického epitelu, pocházejí z endodermu a jsou proto řízeny z mozkového kmene.

ÚROVEŇ MOZKU: V mozkovém kmeni mají cévnatka, duhovka a řasnaté těleso dvě řídicí centra, která jsou umístěna v těsné blízkosti mozkových relé, jež ovládají orgány zažívacího traktu.

Cévnatka, duhovka a řasnaté těleso pravého oka jsou ovládány z pravé strany mozkového kmene; cévnatka, duhovka a řasnaté těleso levého oka jsou ovládány z levé hemisféry mozkového kmene. Neexistuje žádná zkřížená korelace mezi mozkem a orgánem.

POZNÁMKA: Zrakový nerv vznikl z mozkových relé, která inervovala prvotní oční víčko (dnešní cévnatku).

BIOLOGICKÝ KONFLIKT: Biologický konflikt spojený s cévnatkou, duhovkou a řasnatým tělesem je „konflikt sousta„, konkrétně konflikt spojený se „zrakovým soustem“ (viz také slzné žlázy).

V souladu s evoluční úvahou jsou konflikty sousta primárním konfliktním tématem spojeným s orgány řízenými mozkovým kmenem odvozenými z endodermu.

UVEA PRAVÉHO OKA

Cévnatka, duhovka a řasnaté těleso pravého oka, odpovídající pravé polovině úst a hltanu, korelují s „přicházejícím soustem“ a s „neschopností zachytit zrakové sousto„.

Z biologického hlediska se vnikající „zrakové sousto“ rovná výživě (viz také zvukové sousto související se středním uchem a Eustachovou trubicí). Obrazně řečeno, konfliktní zkušenost zní „chci pozřít to, po čem toužím, očima“. To, po čem člověk „slintá“, se může týkat kohokoli nebo čehokoli, co člověk nevidí nebo už nemůže vidět nebo nesmí vidět, například milovanou osobu nebo domov, o který přišel. Může jít také o něco, co člověk očekával, že uvidí (určitou osobu, papírové peníze, hračku, televizní program, prázdninové letovisko) a nečekaně nemohl vizuálně „zachytit“ nebo „zahlédnout“. Podnětem ke konfliktu může být také strach z oslepnutí („neschopnost zachytit vizuální sousto“) vyvolaný například diagnózou RS, diagnózou cukrovky (viz diabetická retinopatie) nebo negativní prognózou makulární degenerace.

UVEA LEVÉHO OKA

Cévnatka, duhovka a řasnaté těleso levého oka odpovídající levé polovině úst a hltanu, korelují s „odcházejícím soustem“ a „neschopností odstranit zrakové sousto“ (původně sousto výkalů).

Takové nežádoucí „zrakové sousto“ se vztahuje k jakékoli „ošklivosti“, které se člověk chce zbavit („nemohu se na to dívat“) nebo k obrazům, které chce člověk vymazat ze své paměti. Konflikt může aktivovat pohled na nehodu nebo zločin, pohled na manžela či partnera s někým jiným nebo sledování něčeho znepokojivého v televizi. Děti trpí úzkostí, když „přistihnou“ své rodiče nebo jsou svědky zneužívání v rodině. Nechtěným „zrakovým soustem“ může být také osoba, kterou člověk již nechce vidět (příbuzný, rodič, bývalý manžel, „přítel“, kolega, učitel, návštěva).

KONFLIKTNĚ AKTIVNÍ FÁZE: Počínaje DHS se během konfliktně aktivní fáze buňky v cévnatce, duhovce nebo řasnatém tělese množí úměrně intenzitě konfliktu. Biologickým účelem zvyšování počtu buněk je lepší schopnost absorbovat (pravé oko) nebo vyloučit (levé oko) „zrakové sousto“. Která z tkání je postižena, je náhodné.

Při dlouhodobé aktivitě konfliktu se z pigmentových buněk uvey vyvíjí plochý (resorpční typ) nebo kompaktní (sekreční typ) růst. V konvenční medicíně se tomu říká melanom řasnatého tělesa, melanom duhovky (horní obrázek), melanom cévnatky (dolní obrázek) nebo obecně melanom oka. Histologicky je termín „melanom“ vlastně nesprávný, protože uvea nemá kůži koria; vhodnější by byl termín „adenom“. Totéž se týká i tzv. pigmentové retinitidy, což je podle zjištění Dr. Hamera spíše onemocnění cévnatky (adenom cévnatky) než sítnice.

FÁZE HOJENÍ: Po vyřešení konfliktu (CL) odstraňují houby nebo mykobakterie, jako jsou bakterie TBC, buňky, které již nejsou potřebné.

V cévnatce jsou tuberkulózní léze viditelné jako bílé skvrny za sítnicí; s ukončením fáze hojení mizí. Neustálý rozkladný proces však vytváří v cévnatce kaverny, které jsou nakonec vyplněny vápenatými usazeninami. Ztráta pigmentace způsobuje citlivost na světlo.

Na levém snímku vidíme otok mozku (během PCL-A) na pravé straně mozkového kmene v oblasti, která ovládá cévnatku pravého oka (zobrazte si schéma GNM). Na snímku mozku se nahromadění tekutiny jeví jako tmavé (hypodenzní). Na řezu očnice (pravý obrázek) je patrná přítomnost bakterií TBC (žlutá šipka).

Během druhé části fáze hojení (během PCL-B) dochází k proliferaci gliových buněk v místě obnovení mozkového relé, kde byl zaznamenán zrakový konflikt sousta. Na CT mozku se nahromadění glie zobrazuje jako bílé (hyperdenzní). V konvenční medicíně je nahromadění glie mylně považováno za „mozkový nádor“.

POZNÁMKA: Zrakový nerv je párový nerv, který přenáší zrakové informace ze sítnice do zrakové kůry v zadní části mozku. Je to jeden ze dvou lebečních nervů (druhým je čichový nerv inervující čichový bulbus), které jsou výběžkem mozku. Zrakové nervy jsou z velké části tvořeny gliovými buňkami. Zvětšení zrakového nervu se proto označuje jako „gliom optického nervu“ nebo optický neurom, který může vzniknout kdekoli na dráze zrakového nervu. Z hlediska GNM vzniká optický neurom, který se vyvíjí v mozkovém kmeni (v PCL-B), z konfliktu „zrakového sousta“ zahrnujícího cévnatku (srovnejte s neurinomem akustiku souvisejícím se „soustem zvuku“ a akustickým nervem).

V duhovce vede trvající tuberkulóza nakonec ke ztrátě tkáně duhovky (kolobom) s tím, že se zornice v této oblasti zvětší.

Iritida je bolestivý zánět duhovky. Tento stav se může vyskytovat společně s choroiditidou, zánětem cévnatky. Uveitida zahrnuje celou uveu.

VÝVOJ A FUNKCE ZORNICOVÝCH SVALŮ: Zornice je černý kulatý otvor uprostřed duhovky. Její černá barva je způsobena nedostatečným odrazem světla zevnitř oka. Zornice se skládá ze dvou svalů, které regulují množství světla, které do oka vstupuje. Roztahovací sval rozšiřuje zornice a umožňuje tak průchod většího množství světla očima; zornicový svěrač zužuje zornice tak, aby se na sítnici dostalo méně světla. Při jasném světle se sval svěrače stahuje, zatímco dilatační (roztahovací) sval se uvolňuje, čímž se zornice zmenšuje. Při slabém světle se svěrač uvolňuje, zatímco dilatační sval se stahuje, čímž se otvor otevírá. Roztahovací (dilatační) sval je zásobován sympatickými nervy, což je důvod, proč se zornice zvětšují při stresu (sympatikotonie) nebo sexuálním vzrušení. Svěrač zornic je zásobován parasympatickými nervy, což způsobuje, že zornice jsou při relaxaci malé (vagotonie). Z evolučního hlediska patří zornicové svaly k prvotnímu očnímu víčku, které se vyvinulo z buněk střeva (viz také ciliární svaly a ciliární (řasnaté) těleso). Stejně jako střevní svaly, které pohybují „soustem potravy“ po střevním kanálu peristaltickým pohybem, se zornicové svaly stahují a roztahují v reakci na „lehké sousto“. Roztahovací sval a zornicový svěrač jsou tvořeny hladkými svaly, pocházejí tedy z endodermu a jsou řízeny ze středního mozku.

ÚROVEŇ MOZKU: Svaly zornice jsou řízeny ze středního mozku, který se nachází v nejzazší části mozkového kmene.

BIOLOGICKÝ KONFLIKT: Svaly zornic jsou podle své funkce spojeny se světelným konfliktem sousta – doslova nebo obrazně.

Roztahovací sval pravé zornice odpovídá konfliktu „nedostatek světla k zachycení sousta„. To se může týkat jakékoli důležité informace (na tabuli nebo obrazovce), varování („pozor, kam šlapete!“), značky (dopravní značka) nebo osoby, která byla přehlédnuta kvůli nedostatečnému světlu. Levá zornice koreluje s „nedostatečným světlem k odstranění sousta„, například pokud člověk není schopen odvrátit nebezpečnou situaci (nehodu, útok), protože byla příliš velká tma (srovnejte s úzkostí z náhlé dlouhé tmy spojenou s epifýzou (šišinkou mozkovou)). V přeneseném smyslu může být konflikt vyvolán, pokud se člověk nečekaně nedostane do „světla reflektorů“ nebo není prezentován v „patřičném světle“.

Svěrač pravé zornice odpovídá konfliktu „přílišného světla na to, aby člověk zachytil sousto“ (vizuální sousto, které je důležité), řekněme proto, že byl oslněn sluncem nebo ostrým světlem, jako jsou světlomety, reflektory, pátrací světlo, (policejní) svítilna nebo svářecí zařízení. Levá zornice koreluje s „příliš velkým světlem na odstranění sousta„, například pokud člověk není schopen zabránit nebezpečné situaci, protože bylo příliš světla. V přeneseném významu může být konflikt vyvolán, když se na někoho zaměří „reflektor“, čímž se „na světlo“ dostane něco nepříjemného nebo trapného.

KONFLIKTNĚ AKTIVNÍ FÁZE:

Úzkost z „přílišného světla“ způsobuje trvalý hypertonus zornicového svěrače. Biologickým účelem zvýšeného svalového napětí je zmenšit zornici, aby do oka pronikalo méně světla. Dlouhodobé nebo nadměrné stažení zornice se nazývá myóza.

Úzkost z „nedostatku světla“ způsobuje trvalý hypertonus roztahovacího svalu. Biologickým účelem zvýšeného svalového napětí je rozšířit zornici, aby okem mohlo procházet více světla. Dlouhodobé nebo nadměrné rozšíření zornice se nazývá mydriáza, která způsobuje citlivost na světlo.

Rozšíření pravé zornice, jak je vidět na tomto obrázku, prozrazuje, že osoba je konfliktně aktivní s „nedostatečným množstvím světla k zachycení sousta„.

FÁZE HOJENÍ: Během fáze hojení se svalové napětí vrací do normálu. Epileptoidní krize se projevuje křečemi zornice (srovnejte s třepetáním čočky a nystagmem souvisejícím s extraokulárními svaly).

VÝVOJ A FUNKCE CILIÁRNÍCH SVALŮ: Řasnaté těleso obsahuje soubor řasnatých svalů, které regulují změnu tvaru čočky (akomodaci), aby bylo dosaženo jasného vidění na různé vzdálenosti. Řasnaté těleso spojují s čočkou vazy, které se nazývají zonule a udržují ji na místě. Kontrakce ciliárních svalů uvolňuje zonule (Zinnův proužek) a to způsobuje, že se čočka zakulacuje, čímž se zvyšuje její schopnost zaostřit na blízké předměty. Když se ciliární svaly uvolní, zonule (Zinnův proužek) stáhnou okraje čočky, takže se čočka stane plošší, aby bylo možné vidět předměty ve větší vzdálenosti. Řasnaté svaly se skládají z hladkých (mimovolních) a příčně pruhovaných (volních) svalů. Z evolučního hlediska patří hladké řasnaté svaly k primordiálnímu očnímu tělísku (viz řasnaté těleso a zornicové svaly); pocházejí tedy z endodermu a jsou řízeny ze středního mozku. Příčně pruhované ciliární svaly pocházejí z nového mezodermu a jsou řízeny z bílé hmoty velkého mozku a motorické kůry.

ÚROVEŇ MOZKU: Příčně pruhované řasnaté svaly mají dvě řídicí centra v mozku. Trofická funkce svalů, zodpovědná za výživu tkáně, je řízena z bílé hmoty velkého mozku; schopnost stahovat a uvolňovat řasnaté svaly je řízena z motorické kůry (součást mozkové kůry). Příčně pruhovaný řasnatý sval pravého oka je řízen z levé části mozku, řasnatý sval levého oka je řízen z pravé mozkové hemisféry. Existuje tedy zkřížená korelace z mozku na orgán. Hladké ciliární svaly jsou řízeny ze středního mozku, který se nachází v nejzazší části mozkového kmene.

POZNÁMKA: Příčně pruhované ciliární svaly a extraokulární svaly mají stejné mozkové relé.

HLADKÉ CILIÁRNÍ SVALY

BIOLOGICKÝ KONFLIKT: Biologickým konfliktem spojeným s hladkými řasnatými svaly je „nevidět to, co je blízko“ (potíže při čtení drobného písma, např. v novinách, na tabuli, obrazovce počítače nebo telefonu), „nesmět vidět to, co je blízko“ nebo „nechtít vidět to, co je blízko“ (nechtít vidět to, co se odehrává přímo před očima, např. násilí v rodině; chtít si raději hrát venku než dělat domácí úkoly).

KONFLIKTNĚ AKTIVNÍ FÁZE: trvalý hypertonus (kontrakce) hladkých ciliárních svalů způsobující uvolněné napětí zonule (Zinnův proužek) a následně zakřivení čočky, které slouží biologickému účelu, aby bylo možné lépe vidět to, co je blízko. Výsledkem trvalé konfliktní aktivity je krátkozrakost neboli myopie (viz také rohovka a sítnice). POZNÁMKA: Práce s jemnými nástroji (vyšívání) nebo „celodenní zírání na obrazovku“ namáhá zaostřovací schopnost řasnatých svalů, což vede časem ke krátkozrakosti – bez DHS.

FÁZE HOJENÍ: Během fáze hojení se svalové napětí vrátí do normálu. Epileptoidní krize se projevuje třepetáním čočky, na kterou se upínají ciliární svaly nebo spíše zonule (Zinnův proužek) (srovnejte se zornicovými křečemi a nystagmem souvisejícím s extraokulárními svaly).

PŘÍČNĚ PRUHOVANÉ CILIÁRNÍ SVALY

BIOLOGICKÝ KONFLIKT: Biologickým konfliktem spojeným s příčně pruhovanými řasnatými svaly je „nevidět to, co je v dálce“ (osoba nebo předmět je příliš daleko na to, aby mohl být rozpoznán nebo identifikován; potíže při čtení nápisu, protože je příliš daleko) nebo „nesmět vidět to, co je daleko“ (nesmět někoho navštívit nebo se vydat na cestu), ale také „nechtít vidět to, co je v dálce“ (osoba, která odchází).

KONFLIKTNĚ AKTIVNÍ FÁZE: úbytek buněk (nekróza) řasnatých svalů (řízených z bílé hmoty velkého mozku) a úměrně intenzitě konfliktní aktivity narůstající ochrnutí (slabost) příčně pruhovaných řasnatých svalů (řízených z motorické kůry). To způsobí, že se zonuly (Zinnův proužek) stáhnou a čočka se stane plochou, což slouží biologickému účelu, aby bylo možné lépe vidět to, co je daleko. Dlouhodobá konfliktní aktivita má za následek dalekozrakost neboli hyperopii (viz také čočka a sítnice).

POZNÁMKA: Příčně pruhované svaly patří do skupiny orgánů, které na související konflikt nereagují proliferací nebo ztrátou buněk, ale funkční ztrátou (viz také Biologické speciální programy vnitřního ucha (hlemýžď a vestibulární orgán), čichové nervy, sítnice a sklivec) nebo hyperfunkcí (viz okostice a thalamus a alfa a beta ostrůvkové buňky).

FÁZE HOJENÍ: Během fáze hojení dochází k rekonstrukci nekrózy. Vzhledem k tomu, že řasnatý sval je k čočce připojen prostřednictvím zonulek, projevuje se epileptoidní krize jako třepotání čočky (srovnejte s křečemi zornic a nystagmem souvisejícím s extraokulárními svaly).

Na konci fáze hojení bude ciliární sval silnější než dříve. Tato zásada, totiž že orgán pracuje efektivněji po ukončení hojení, platí bez výjimky pro všechny orgány řízené bílou hmotou velkého mozku.

VÝVOJ A FUNKCE EXTRAOKULÁRNÍCH SVALŮ: Vnější oční svaly tvoří šest malých svalů, které obklopují oko a ovládají jeho pohyb. Čtyři přímé svaly regulují pohyb oční koule zleva doprava a nahoru a dolů: horní přímý sval pohybuje okem nahoru, dolní přímý sval pohybuje okem dolů, vnitřní přímý sval pohybuje okem dovnitř (směrem k nosu) a zevní přímý sval pohybuje okem ven (směrem od nosu). Oba šikmé svaly jsou primárně zodpovědné za otáčení očí: horní šikmý sval otáčí oko dovnitř a dolů, dolní šikmý sval otáčí oko ven a nahoru. Extraokulární svaly jsou tvořeny především příčně pruhovanými svaly pocházejícími z nového mezodermu. Jsou řízeny z bílé hmoty velkého mozku a motorické kůry (srovnej s hladkým zevním svalem).

ÚROVEŇ MOZKU: Extraokulární svaly mají v mozku dvě řídicí centra. Trofická funkce svalů, zodpovědná za výživu tkáně, je řízena z bílé hmoty velkého mozku; schopnost pohybovat okem je řízena z motorické kůry (součást mozkové kůry).

Pravé oční svaly jsou řízeny z levé části mozkové kůry, levé oční svaly jsou řízeny z pravé mozkové hemisféry. Existuje tedy zkřížená korelace mezi mozkem a orgánem.

POZNÁMKA: Extraokulární svaly a příčně pruhované ciliární svaly mají stejné mozkové relé.

BIOLOGICKÝ KONFLIKT: Biologický konflikt spojený s extraokulárními svaly spočívá v tom, že se „nechcete dívat určitým směrem„, protože „tam“ vás něco trápí. Konfliktem trpí například novorozenci, kteří jsou oslněni jasným zářivkovým světlem na porodním sále. Extraokulární svaly odpovídají také „není dovoleno dívat se tam“ (student je přistižen při podvádění, když se snažil opsat písemku od souseda) a „není možné dívat se tam“ (kojenec se nemůže dívat směrem k matce).

KONFLIKTNĚ AKTIVNÍ FÁZE: úbytek buněk (nekróza) svalové tkáně (řízené z bílé hmoty velkého mozku) a úměrně intenzitě konfliktní aktivity narůstající ochrnutí postiženého očního svalu (řízené z motorické kůry).

POZNÁMKA: Příčně pruhované svaly patří do skupiny orgánů, které na související konflikt nereagují proliferací nebo ztrátou buněk, ale funkční ztrátou (viz také Biologické speciální programy vnitřního ucha (hlemýžď a vestibulární orgán), čichové nervy, sítnice a sklivec) nebo hyperfunkcí (viz okostice a thalamus a alfa a beta ostrůvkové buňky).

Ochrnutí nebo slabost očního svalu způsobuje strabismus, neschopnost dosáhnout binokulárního vidění (viz také strabismus způsobený poškozením okohybného nervu v důsledku nádoru epifýzy). V závislosti na přesné povaze konfliktu se jedno nebo obě oči vychýlí dovnitř, ven, nahoru nebo dolů.

POZNÁMKA: To, zda je postižen oční sval pravého nebo levého oka (nebo obou), závisí na tom, jestli je člověk pravo/levoruký a zda konflikt souvisí s matkou/dítětem nebo s partnerem. Lokalizovaný konflikt ovlivňuje oční sval, který je spojen s konkrétní konfliktní situací.

Strabismus esotropie (šilhání dovnitř): jedno nebo obě oči jsou vychýlené dovnitř.

Obě oči se stáčejí dovnitř a dolů, protože oční svaly, které táhnou oči ven (zevní přímý sval) a nahoru (horní přímý sval), jsou ochrnuté.

Pravé oko se obrací dovnitř, protože oční sval, který táhne oko ven (zevní přímý sval), je ochrnutý. Pokud je osoba, řekněme dítě, levák, pak je konflikt („nechtěl, nesměl nebo nemohl se dívat doprava“) spojen s matkou nebo souvisí se situací. V případě praváka je konflikt spojen s partnerem.

Strabismus exotropie (šilhání ven): jedno nebo obě oči se odchylují směrem ven.

Pravé oko se stáčí ven, protože oční sval, který táhne oko dovnitř (zevní přímý sval), je ochrnutý. Pokud je osoba pravák, pak konflikt („nechtěl, nesměl nebo nemohl se dívat doleva“) souvisí s partnerem nebo se situací. U leváka je konflikt spojen s matkou nebo dítětem.

Strabismus hypertropie: jedno nebo obě oči se vychylují nahoru.

Pravé oko se stáčí nahoru, protože oční sval, který táhne oko dolů (vnitřní přímý sval), je ochrnutý. Pokud je osoba levák, pak konflikt („nechtěl, nesměl nebo nemohl se dívat dolů“) souvisí s matkou nebo dítětem nebo se situací. U praváka je konflikt spojen s partnerem.

Strabismus hypotropie: jedno nebo obě oči se odchylují směrem dolů.

Pravé oko se stáčí dolů, protože oční sval, který táhne oko nahoru (horní přímý sval), je ochrnutý. Pokud je osoba pravák, pak konflikt („nechtěl, nesměl nebo nemohl se dívat nahoru“) souvisí s partnerem nebo se situací. U leváka je konflikt spojen s matkou nebo dítětem.

Cykloforie je typ šilhání, při kterém se osa jednoho nebo obou očí otáčí dovnitř nebo ven v důsledku ochrnutí šikmých svalů.

Pokud je postiženo pravé oko a osoba je pravák, pak konflikt („nechtěl, nesměl nebo nemohl se dívat dolů a doprava“) souvisí s partnerem nebo se situací. U leváka je konflikt spojen s matkou/dětmi.

FÁZE HOJENÍ: Během fáze hojení dochází k rekonstrukci nekrózy. Ochrnutí zasahuje do PCL-A. Epileptoidní krize se projevuje mimovolními pohyby očí, tzv. nystagmem. V závislosti na přesné povaze konfliktu se oční bulva třepotá nahoru a dolů nebo ze strany na stranu (srovnej s třepotáním čočky a křečemi zornice). Opakované třepotání je vyvoláno nastavením na kolej, která byla vytvořena, když došlo ke konfliktu „nechci se tam dívat“. Nekontrolovatelné pohyby očí se mohou vyskytnout také společně s generalizovaným záchvatem (grand mal), který zahrnuje celou motorickou kůru. Po epileptoidní krizi se během PCL-B funkce očního svalu vrací k normálu.

Na konci fáze hojení bude oční sval silnější než dříve. Tato zásada, totiž že orgán pracuje efektivněji po ukončení hojení, platí bez výjimky pro všechny orgány řízené bílou hmotou velkého mozku.

Vypouklé oči (proptóza, exoftalmus) jsou způsobeny zvětšením struktur v očním důlku, které vytlačují oční kouli z očnice – jako teleskop. Například souvislý otok slzné žlázy může vést k předsunutí oka. Totéž může nastat při nahromadění pojivové tkáně; v tomto případě je základním konfliktem konflikt sebehodnocení. Tento stav, známý také jako Gravesova-Basedowova nemoc, je obecně spojen s hypertyreózou. Z pohledu GNM se hyperaktivní štítná žláza a vystouplá oční bulva vyskytují společně pouze tehdy, když je konflikt štítné žlázy spojen s konfliktem sebehodnocení týkajícím se očí („moje oči nedokázaly být dostatečně rychlé, aby zachytily nebo odstranily sousto“).

Teorie o souvislosti mezi Gravesovou nemocí a hypertyreózou nedokáže vysvětlit, proč vyklenutí oční bulvy postihuje pouze jedno oko. Na základě principu laterality posunutí levého oka (jak je vidět na tomto obrázku) odhaluje, že konflikt sebehodnocení je spojen s matkou, pokud je chlapec pravák.

Hladký zevní sval (smooth lateral rectus) je zásobován abdukčním nervem (šestý lebeční nerv), který vychází z ponsu mozkového kmene, přesněji z řídicích center sběrných kanálků ledvin.

V případě konfliktu opuštění nebo existenčního konfliktu táhne zevní přímý sval oko (oči) směrem ven. Když konflikt zasáhne pravé ledvinové kanálky, pravé oko se vychýlí směrem doprava; když jsou zasaženy levé ledvinové kanálky, levé oko se vychýlí směrem doleva. Při dvou aktivních konfliktech opuštění nebo existence, které se týkají obou ledvinových kanálků, se obě oči vychýlí do strany (viz Konstelace sběrných kanálků ledvin). Tomu se běžně říká „líné oko“ nebo amblyopie. Nemělo by být překvapením, že se tento stav často vyskytuje u dětí. Pokud je postižena hladká část zevního přímého svalu, je člověk schopen oko dobrovolně přitáhnout do správné polohy, protože oční sval není ochrnutý. V tomto případě je osoba konfliktně aktivní s konfliktem opuštění nebo existenčním konfliktem spíše než se zrakovým „konfliktem zaseknutí“ – konfliktem souvisejícím s pruhovaným zevním přímým svalem s paralýzou v konfliktně aktivní fázi (viz strabismus exotropie).

Tyto dva obrázky francouzského existencialisty Jeana-Paula Sartra ukazují, že jednou je pravé oko vychýleno ven a jindy levé, což poukazuje na střídání existenčních konfliktů.

VÝVOJ A FUNKCE SÍTNICE: Sítnice je vrstva nervů citlivých na světlo, která lemuje zadní část oka. Sítnice obsahuje neurony, jako jsou fotoreceptory (tyčinky a čípky), které přijímají světlo a barvy z čočky a převádějí je na impulsy, které jsou posílány zrakovým nervem do zrakové kůry v zadní části mozku. Makula (žlutá skvrna), která se nachází v blízkosti centrální části sítnice, je zodpovědná za centrální vidění. V centrální makule se nachází fovea, což je malá jamka, která umožňuje nejvyšší ostrost vidění. Sítnice pochází z ektodermu a je řízena ze zrakové kůry.

Zorná pole každého oka se dělí na pravé a levé pole, tzv. temporální pole (v blízkosti spánkové kosti) a nazální pole (v blízkosti nosu). Stejně tak je sítnice každého oka rozdělena na dvě poloviny: spánkovou a nosní sítnici. Pravé poloviny sítnice obou očí (oranžové šipky) přijímají obrazy převážně z levého zorného pole (90 % z levého, 10 % z pravého), zatímco levé poloviny sítnice (modré šipky) přijímají obrazy převážně z pravého zorného pole (90 % z pravého, 10 % z levého). S ohledem na lom světla rohovkou a čočkou je obraz promítaný na sítnici ve skutečnosti obrácený. Proto to, co je v temporálním zorném poli jednoho z očí, vnímá nosní sítnice a to, co je v nazálním zorném poli, vnímá spánková sítnice (viz také sklivec). POZNÁMKA: Když byly oči ještě umístěny na boku, zorná pole se nepřekrývala. Společná zorná pole obou očí se vyvinula poté, co se oči přesunuly dopředu.

Dráha zrakového nervu: Zrakové vjemy, které jsou vytvářeny fotoreceptory v sítnici, opouštějí oči prostřednictvím zrakového nervu. Pravá a levá větev zrakového nervu se spojují za očima, těsně před hypofýzou, a vytvářejí strukturu ve tvaru kříže zvanou optické chiasma (Chiasma opticum). Uvnitř optické chiasmy se kříží nervová vlákna z nazální poloviny každé sítnice, ale vlákna ze temporální poloviny se nekříží, protože jsou již nastavena tak, aby viděla odvrácenou stranu obrazu. Za optickým chiasmem pokračují nervy ve své cestě podél optických drah. Většina nervových vláken vstupuje do thalamu. Odtud nervy vedou do zrakové kůry v zadní části mozku. Nervy pravé poloviny sítnice, které přijímají obrazy z levého zorného pole, jdou do pravé části zrakové kůry; nervy levé poloviny sítnice, které přijímají obrazy z pravého zorného pole, jdou do levé hemisféry. Křížení zrakových nervů v chiasmatu je podmínkou toho, aby se obrazy promítané na sítnici dostaly na obě strany zrakové kůry. Tam jsou obrazy viděné každým okem zpracovány do jediného obrazu, který představuje obraz tak, jak byl původně vnímán.

POZNÁMKA: Zrakový nerv vznikl z mozkových relé, která inervovala prvotní oční víčko (dnešní cévnatku).

ÚROVEŇ MOZKU: Sítnice je řízena ze zrakové kůry. Pravá polovina sítnice každého oka je řízena z pravé části zrakové kůry; levá polovina sítnice každého oka je řízena z levé mozkové hemisféry. Neexistuje žádná zkřížená korelace mezi mozkem a orgánem.

POZNÁMKA: Řídicí centra sítnice jsou vedle mozkových relé sklivce.

BIOLOGICKÝ KONFLIKT: Biologický konflikt spojený se sítnicí souvisí se strachem, který nelze setřást (srovnejte se sklivcem), například strach ze ztráty milované osoby nebo domova, strach z trestu, zneužití, nezaměstnanosti (dluhy, chudoba), pronásledování (náboženské, etnické, politické) nebo strach z rakoviny (lékařské testy, kontrolní vyšetření). Děti trpí konfliktem, když jsou svědky domácího násilí.

KONFLIKTNĚ AKTIVNÍ FÁZE: funkční ztráta v důsledku ztráty fotorecepčních buněk sítnice s biologickým účelem učinit to, co vyvolává strach, dočasně neviditelným (když se děti bojí, zakrývají si oči). Ztráta tyčinkových buněk, které jsou zodpovědné za vidění při nízké hladině osvětlení, má za následek nyktalopii neboli „noční slepotu“ s potížemi s viděním při slabém osvětlení nebo ve tmě.

POZNÁMKA: Sítnice patří do skupiny orgánů, které na související konflikt nereagují proliferací nebo ztrátou buněk, ale hyperfunkcí (viz okostice a thalamus a alfa a beta ostrůvkové buňky)  a sklivce nebo funkční ztrátou (viz také Biologické speciální programy příčně pruhovaných svalů a vnitřního ucha (hlemýžď a vestibulární orgán), čichové nervy).

Intenzivní konfliktní aktivita vede ke zhoršenému vidění ve vymezené oblasti zorného pole (skotom) v důsledku rozpadu buněk sítnice (srovnej se scintilačním skotomem). Při středně silném konfliktu však nemusí být snížené vidění patrné, protože druhá polovina sítnice ztrátu vidění kompenzuje.

POZNÁMKA: To, zda jsou postiženy pravá nebo levá polovina sítnice, závisí na tom, zda je člověk pravo/levoruký a zda se jedná o konflikt související s matkou/dítětem nebo s partnerem.

Pokud jde o sítnici, princip laterality je obrácený (viz také sklivec).

Pravé poloviny sítnice (oranžové šipky) se dívají převážně doleva, aby přijímaly obrazy z levého zorného pole. Proto se u praváků pravé poloviny sítnice vztahují k matce a dítěti (dětem), u leváků k partnerovi.

Levé poloviny sítnice (modré šipky) se dívají doprava a přijímají obrazy z pravého zorného pole. U praváků se tedy levé poloviny sítnice vztahují k partnerovi, u leváků k matce a dítěti (dětem).

FÁZE HOJENÍ: Během fáze hojení se obnovuje funkce fotoreceptorových buněk. Během PCL-A se mezi cévnatkou a postiženou oblastí sítnice vytvoří edém. Během epileptoidní krize je edém vypuzen, což je patrné jako záblesky světla (fotopsie). Záblesky mohou být krátké nebo se vyskytují nepřetržitě, dokud se sítnice neopraví.

„Scintilační skotom“ se projevuje jako zrakové jiskry, blikající světla, mihotavé klikaté čáry nebo barevné vzory v zorném poli. Opakující se epizody se spouštějí nastavením na kolej, která byla vytvořena při původním konfliktu strachu; jejich trvání je určeno intenzitou epileptoidní krize.

Zrakové aury často předcházejí migrenózní bolesti hlavy. Ne každý člověk s migrénou je však pociťuje a často se aury objevují bez bolesti migrény. Proto musíme uvažovat o kombinaci dvou různých příhod epileptických krizí.

Opakující se recidivy konfliktů vedou k nahromadění zjizvené tkáně a ztvrdnutí (kalozitě) v sítnici. Pokud ke ztvrdnutí dojde laterálně (na boku), oční koule se prodlouží a způsobí krátkozrakost nebo myopii (viz také hladký ciliární sval a rohovka), zatímco ztvrdnutí vzadu (dorzálně) stlačí oční kouli a způsobí dalekozrakost nebo hyperopii (viz také čočka a příčně pruhovaný ciliární sval na obou očích). V tomto okamžiku je stav nevratný.

Oba CT snímky ukazují Hamerovo ohnisko (v různých vrstvách) v pravém sítnicovém relé pro pravé poloviny sítnice obou očí. Snímek nahoře představuje konfliktně aktivní fázi (ostrá konfigurace prstence); snímek dole fázi hojení (edematózní prstenec). U praváka se konflikt strachu vztahuje k matce nebo dětem; u leváka k partnerovi (viz výše princip pravo/levorukosti).

POZNÁMKA: Pravé poloviny sítnice se dívají z 90 % doleva a z 10 % doprava (levé poloviny sítnice se dívají z 90 % doprava a z 10 % doleva) – viz zraková pole. Pokud k dopadu konfliktu souvisejícího se sítnicí dojde ve vnějších částech pravého relé sítnice (viz schéma GNM), je postiženo pouze pravé oko (totéž platí pro sklivec).

Velký otok mezi cévnatkou a vrstvou sítnice (obvykle v důsledku zadržování vody v důsledku SYNDROMU) vytrhává sítnici z její normální polohy. Tomuto jevu se obecně říká odchlípení sítnice (přísně vzato jde o nesprávný název, protože sítnice se „neodchlípí“). Bez recidiv konfliktů se stav sám zvrátí. Pokud však konflikt strachu přetrvává, nemůže dojít k úplnému uzdravení a vidění se drasticky zhorší. Panika z oslepnutí často přidává nové strachy a vytváří progresivní stav. POZOR: Shýbání nebo fyzická námaha, například při zvedání něčeho těžkého, může způsobit prasknutí sítnice!

Edém, který vzniká mezi cévnatkou a sítnicí (během PCL-A), způsobuje ztrátu periferního vidění (viz také sklivec).

Při postižení levé poloviny sítnice, jak je vidět na tomto obrázku, je konflikt strachu spojen s partnerem, pokud je osoba pravák; u leváka s matkou nebo dětmi (viz výše princip pravo/levorukosti).

To, co se označuje jako „diabetická retinopatie„, vychází z předpokladu, že zvýšená hladina cukru v krvi poškozuje sítnici. Přesto se toto onemocnění nevyvine u každého diabetika! Z hlediska GNM jde o další konflikt odporu (odporu vůči situaci vyvolávající strach), proč oba biologické speciální programy často probíhají současně (viz také „diabetická periferní neuropatie“ související s okosticí).

Ztráta centrálního vidění vzniká, když se proces hojení týká makuly, malé a vysoce citlivé části sítnice zodpovědné za detailní centrální vidění (srovnejte se ztrátou periferního vidění související se sklivcem).

„Suchá makulární degenerace“ se vyskytuje, řečeno terminologií GNM, v konfliktně aktivní fázi; „vlhká makulární degenerace„, která označuje přítomnost edému (nahromadění tekutiny), ve fázi hojení. Běžným příznakem edému makuly je rozmazané, centrální vidění (srovnejte s rozmazaným viděním souvisejícím s rohovkou). Pokud se hojení nemůže dokončit kvůli neustálým recidivám konfliktů, může tento stav vést až ke slepotě.

VÝVOJ A FUNKCE SKLIVCE: Sklivec je prostor mezi čočkou a sítnicí v zadní části oka. Tekutina produkovaná v řasnatém tělese vyplňuje sklivec gelovitou látkou tvořenou přibližně z 99 % vodou. Gel složený převážně z kolagenu je průhledný, takže světelné paprsky jím mohou procházet a dosáhnout sítnice. Nitrooční tlak udržuje tvar oka a zabraňuje zborcení stěn oční koule. Skléra (bělima), plášť z pojivové tkáně, podpírá oční kouli zvenčí. Sklivec se skládá z mezodermálních částí, řízených z bílé hmoty velkého mozku a ektodermálních částí, řízených ze zrakové kůry.

Stejně jako sítnice je sklivec rozdělený na dvě poloviny, temporální sklivec (v blízkosti spánkové kosti) a nazální sklivec (v blízkosti nosu). To potvrzuje, že sklivec a sítnice jsou funkčně úzce propojeny.

Analogicky k přenosu informací pravé a levé poloviny sítnice jdou obrazy vnímané z pravého a levého zorného pole z pravé a levé poloviny sklivce přes optickou chiasma do zrakové kůry (viz dráha zrakového nervu).

ÚROVEŇ MOZKU: Řídící centra sklivce jsou v zrakové kůře (ektodermální část) a v bílé hmotě velkého mozku (mezodermální část). Pravá polovina sklivce každého oka je řízena z pravé části mozkové kůry; levá polovina sklivce každého oka je řízena z levé mozkové hemisféry. Neexistuje žádná zkřížená korelace z mozku na orgán.

POZNÁMKA: Řídicí centra sklivce jsou vedle mozkových relé sítnice.

BIOLOGICKÝ KONFLIKT: Biologickým konfliktem spojeným se sklivcem je strach z „predátora“, který se „plíží zezadu“ (srovnejte se „strachem, který nelze setřást“ spojeným se sítnicí). Konfliktem je tedy vždy strach z nějaké osoby, například strach z násilníka, pronásledovatele, zabijáka charakteru, vyhrožujícího bývalého manžela, příbuzného, který usiluje o dědictví, nadřízeného, učitele, rodiče, lékaře, právníka nebo autority (vláda, finanční úřad, exekutor, policie, soudce), která člověku „dýchá na záda“. Strach může být také prožíván jako pocit, že na vás někdo tlačí, abyste podali výkon (ve škole, doma, v práci).

POZNÁMKA: To, zda je zasažena pravá nebo levá polovina sklivce, závisí na tom, jestli je člověk pravo/levoruký a zda se konflikt týká matky/dítěte nebo partnera. Stejně jako u sítnice je princip laterality obrácený. U praváků se tedy pravá polovina sklivce vztahuje k matce a dítěti (dětem), levá polovina sklivce k partnerovi; u leváků je tomu naopak.

KONFLIKTNĚ AKTIVNÍ FÁZE: nekróza (řízená z bílé hmoty velkého mozku) a funkční ztráta sklivce (řízená ze zrakové kůry), která způsobuje narušení přenosu světla na sítnici a následně zákal sklivce (srovnej se zákalem čočky). Vzhledem k tomu, že v důsledku lomu světla rohovkou a čočkou jsou obrazy promítané na sítnici obrácené (to, co je vnímáno ve spánkovém zorném poli, je registrováno na nosním sklivci), postihuje zákal sklivce převážně nosní poloviny, a tedy periferní vidění (viz zorná pole). Biologickým účelem zakalení je rozostřit pohled na „predátora“ (fenomén koňských „stínidel“), aby se mohl plně soustředit na únikovou cestu.

POZNÁMKA: Sklivec patří do skupiny orgánů, které na související konflikt nereagují proliferací nebo ztrátou buněk, ale hyperfunkcí (viz okostice a thalamus a alfa a beta ostrůvkové buňky) a sítnice nebo funkční ztrátou (viz také Biologické speciální programy příčně pruhovaných svalů a vnitřního ucha (hlemýžď a vestibulární orgán), čichové nervy).

FÁZE HOJENÍ: Během fáze hojení dochází k ústupu zákalu sklivce. Během PCL-A vzniká v místě edém (hromadění tekutiny), který zvyšuje nitrooční tlak v oku. Při SYNDROMU, tedy při zadržování vody v důsledku aktivního konfliktu opuštění nebo existenčního konfliktu, se oční tlak ještě zvyšuje. Při epileptoidní krizi dochází k vytlačení otoku. Aby se však oční koule udržela pevná a nedošlo k jejímu zhroucení, zůstává nitrooční tlak během epileptoidní krize a krátce po ní (během PCL-B) zvýšený. Při visícím hojení v důsledku neustálých recidiv konfliktů dochází k poškození zrakového nervu, zejména když otok zasahuje do otvoru sklivce, kde zrakový nerv opouští oko. V konvenční medicíně se poškození zrakového nervu nazývá glaukom nebo „zelený zákal“ (srovnejte s „šedým zákalem“ týkajícím se čočky).

Opakující se epizody epikrize („glaukomové záchvaty“) vedou k postupné ztrátě periferního vidění, známé také jako tunelové vidění (srovnejte se ztrátou centrálního vidění související s makulou) a nakonec ke slepotě.

POZNÁMKA: Řasnaté těleso produkuje vodnatou tekutinu, která vyplňuje přední a zadní oční komoru a udržuje nitrooční tlak oka. Části tekutiny se uvolňují do sklivcového tělesa. Pokud se produkuje příliš mnoho tekutiny, což je způsobeno proliferací buněk v řasnatém tělese v důsledku aktivního konfliktu „zrakového sousta„, uniká další tekutina do sklivce. Při trvající aktivitě konfliktu zvýšený nitrooční tlak poškozuje zrakový nerv. V konvenční medicíně se tomu říká „sekundární glaukom“. V tomto případě se glaukom vyskytuje v konfliktně aktivní fázi a souvisí s řasnatým tělesem!

Zrakový nerv je zásobován cévami, což souvisí s konfliktem sebehodnocení souvisejícím s okem. Během procesu hojení (PCL-B) se může vnitřní stěna cévy roztrhnout a krvácet. SYNDROM výrazně zvyšuje riziko natržení. V tomto případě dochází k poškození zrakového nervu, přestože nitrooční tlak je v normě. V konvenční medicíně se tomu říká „glaukom s normálním napětím“.

Za odtok nitrooční tekutiny je zodpovědná trabekulární síťka, která se nachází v blízkosti řasnatého tělesa. Skládá se převážně z pojivové tkáně, což souvisí s konfliktem sebehodnocení spojeným s okem (očima). Během fáze hojení (PCL-B), kdy se ztráta buněk doplňuje prostřednictvím buněčné proliferace, by mohlo dojít k zablokování odtoku tekutiny. Zadržování tekutiny zvyšuje nitrooční tlak, což následně poškozuje zrakový nerv. V konvenční medicíně se tomu říká „glaukom s otevřeným úhlem“.

Trvale zvýšený oční tlak způsobuje prohloubení zrakového disku, označované jako exkavace papily (srovnej s edémem papily, otokem zrakového nervu v důsledku zvýšeného nitrolebního tlaku; viz hydrocefalus).

Proces jizvení (PCL-B) ve sklivci je patrný jako oční plováky (mouches volantes), které vypadají jako skvrny, nitky, černé nebo šedé skvrny, provázky nebo pavučiny, které se pohybem očí vzdalují. Floatery jsou viditelné díky stínům, které vrhají na sítnici. Po ukončení procesu hojení plovoucí skvrny zmizí. Při visícím hojení se sklivcové těleso pomalu zmenšuje a odtahuje od sítnice. Tomu se říká odchlípení sklivce. Takzvaný Weissův prstenec je plovák ve tvaru kruhu, který vzniká při zadním odchlípení sklivce kolem zrakového nervu v zadní části oka (srovnejte s odchlípením sítnice). Oddělení od sítnice způsobuje poškození jejího povrchu. Když k tomu dojde, sítnice zahájí proces hojení a vytvoří jizvu neboli epiretinální membránu. Pokud se jizva vytvoří nad makulou, částí oka zodpovědnou za centrální vidění, nazývá se to makulární vráska, protože způsobuje „puchýř“ nebo vrásku, jak se zmenšuje (srovnej s makulární degenerací).

Tento CT snímek ukazuje centrální konflikt (související s matkou/dítětem i partnerem člověka) v oblasti zrakové kůry, která ovládá sklivcové těleso (prohlédněte si schéma GNM). Malé šipky ukazují na řídicí centra sítnice (prohlédněte si schéma GNM) s Hamerovým ohniskem v obou mozkových hemisférách. Částečně edematózní prstence (PCL-A) naznačují, že osoba má stále relapsy konfliktů strachu. Ke kombinaci biologických speciálních programů sítnice a sklivce dochází například v případě, že dítě žije ve strachu, že bude potrestáno (sítnice) svými rodiči (sklivec).

Další texty ke studiu:

GNM: PĚT BIOLOGICKÝCH ZÁKONŮ NOVÉ MEDICÍNY

Lenka Bednářová: Zákonitosti Germánské nové medicíny

SBS: NOS A DUTINY

SBS: ÚSTA A HLTAN

SBS: KŮŽE

Zdroj Přeložil: Vladimír Bartoš VÝVOJ A FUNKCE SLZNÝCH ŽLÁZ: Slzné žlázy se nacházejí ve spánkové očnici na vnější straně horních víček. Produkují vodnatou vrstvu slzného filmu, která udržuje vnější část oka a spojivku vlhkou. Slzná tekutina se do oka dostává vylučovacími slznými kanálky. Přebytečné slzy odtékají slznými kanálky,…

Sdílet na sociální sítě